Autor fotografie: Phil DeFer / Flickr|Popisek: Izraelská Avia S-199
Československo bylo první zemí, která nově založenému Izraeli i přes embargo tajně prodala svoje Avie S-199. Arabské armády měly k dispozici letadla zanechaná svými kolonizátory, Británií a Francií, ale i přesto těmto “smontovaným mezkům” nedokázala čelit.
Kromě zbraní a munice, které židovská komunita v Palestině začala od československa kupovat už na konci roku 1947 se začala v únoru roku 1948 vyjednávat možnost prodeje stíhacích a dalších vojenských letadel. Kupní smlouva mezi izraelskou stranou a náčelníkem československého štábu generálem Bohumilem Bočkem byla uskutečněna na konci dubna a v květnu ji potvrdil předseda vlády Klement Gottwald a ministr obrany Ludvík Svoboda. První letouny tak byly z Československa do Izraele přepraveny již v květnu 1948.
V rámci tajné operace Balak, zaměřené na přepravu zbraní a probíhající od konce března, byly z letiště v Žatci prostřednictvím dopravních letounů Skymaster a Constellation poslány do nově založeného státu v květnu první Avie C-199. Ty se již na konci stejného měsíce pod 101. a 105. perutěmi izraelského letectva zúčastnily prvních bojů s arabskými armádami. Většina z izraelských pilotů se pod vzdušnými silami spojenců zúčastnila bojů v rámci II. světové války, ale mnoho dalších Izraelců odjelo na výcvik do Československa. Ten probíhal v létě 1948 především v Hradci Králové, Olomouci a Českých Budějovicích.
Model Avia S-199 byl vyroben z draků Messerschmittů Bf 109, které vznikly v leteckých závodech ještě za dob protektorátu. Původně měly sloužit nacistickému Luftwaffe, ale kvůli porážce Německa zůstaly na území Československa. Po skončení II. světové války proto bylo k dispozici množství draků Messerschmittů a motorů Daimler-Benz DB 605, které měly být zkompletovány. Na základě této kombinace mezi roky 1945 a 1947 vzniklo 21 kusů stíhacích letounů Avia S-99.
V bývalé kabelovně v Krásném Březně, kde byly motory Daimler-Benz uloženy, však 31. července roku 1945 došlo k požáru. Většina z motorů Daimler-Benz byly zničeny a pro výrobu Avií musely být nahrazeny motorem Junkers Jumo 211 (M-211). Ten se však do stíhaček příliš nehodil, protože byl používán do bombardérů Heinkel He 111. Nastartovat stroj bylo podle zpráv českých i izraelských letců velmi složité a také velikost vrtule představovala problém pro soustředění výstřelů do prostoru mezi nimi. V první arabsko-izraelské válce proto bylo zaznamenáno několik případů, kdy si pilot sestřelil vlastní vrtuli.
Nová Avia C-199 s motorem Jumo o výkonu 993 kW si pravděpodobně proto vysloužila českou přezdívku mezek a izraelskou sakin, tedy nůž. Mezi roky 1947 a 1951 bylo v Československu vyrobeno 450 kusů S-199 a 82 letadel typu CS-199. Druhý typ se od prvního lišil počtem míst. Zatímco CS-199 měl dvě místa, S-199 pouze jedno. Maximální rychlost stroje Avia S-199 byla 590 km/h a jeho dolet na jednu nádrž 850 km.
Letadlo bylo vybaveno dvěma kulomety ráže 13 mm typu MG 131 v přední části stroje. Stejný typ zbraně byl součástí letadel Messerschmitt. Jeho dostřel byl 1,8 km a byl schopen vystřelit 900-930 ran za minutu. Kromě kulometu disponovala Avia S-199 také dvěma automatickými kanóny MG 151/20 umístěnými pod křídly. Kanón byl schopen dostřelit průbojné-zápalné, průbojné-trhavé a další druhy nábojů o ráži 20 mm do maximální vzdálenosti 0,8 km.
Poprvé byla československá Avia S-199 použita při izraelské operaci Plešet v noci z 2. na 3. června 1948. Izraelci zaútočili čtyřmi letadly na vojenský konvoj egyptské armády avšak vojsko nepřítele nedovedli zničit. Alespoň zastavili postup egyptských jednotek na sever směrem k Tel Avivu a Jeruzalému. Dodnes se historici přou, zda chtěla egyptská armáda zaútočit na první či druhé město. Jisté je však to, že izraelský útok Egypťany velmi překvapil. Nečekali totiž, že mají Izraelci ve svém armádním vybavení také vojenská letadla.
Kromě těchto letadel z československa Izraelci tajně nakoupili také tři americké bombardéry Boeing B-17 Flying Fortress a několik dopravních letadel Curtiss C-46. S Boeingy pak v červnu 1948 bombardovali Káhiru. B-17 Flying Fortress byl desetimístným letounem poháněným čtyřmi motory Wright Cyclone R-1820-97 o výkonu 1200 koní. Tento těžký bombardér byl schopen dosahovat maximální rychlosti 462 km/h a jeho dolet při nákladu 2 722 kg pum činil 3 220 km. Flying Fortress navíc měl ještě čtyři střelecké věže, každou se dvěma 12,7mm kulomety, a další kulomety po stranách trupu a přídě letadla.
Většina leteckého vybavení arabské strany konfliktu se skládala ze strojů, které po sobě v bývalých koloniích zanechaly Británie a Francie. Svoje letadla pro invazi do Izraele poskytl Egypt, Irák a Sýrie. Za Sýrii se zúčastnilo bojů s Izraelci dvacet amerických North American T-6 Harvard, které původně sloužily k výcviku pilotů. Výkon motoru Pratt & Whitney R-1340-AN-1 byl 550 koní, maximální rychlost 335 km/h a dolet 1175 km. Také izraelskému letectvu se podařilo na sklonku války zakoupit 17 strojů typu T-6 Harvard.
.jpeg "Airwolfhound / Wikimedia commons / CC-BY")
Egyptská armáda pro invazi v první arabsko-izraelské válce poskytla hned několik strojů. Prvním bylo dopravní letadlo Douglas C-47 Skytrain americké výroby, které bylo upraveno jako lehký bombardér. Tento model byl od roku 1942 zásadní silou letectva spojenců v průběhu celé II. světové války. Kromě Douglase disponoval Egypt také třiceti Spitfiry a šesti těžkými bombardéry Short Stirling.
Irák měl v invazi do Izraele mezi roky 1948 a 1949 pouze malou roli. Jednotka íránského letectva No. 7 Squadron létala s britskými bombardéry Avro Anson poskytnutými Transjordánskem. Ze svého arzenálu nakonec dali k dispozici pouze čtyři Hawker Fury F.Mk. 1. Důvodem byla pravděpodobně skutečnost, že irácké letectvo se stále snažilo dostat z Anglo-irácké války probíhající v květnu 1941. Libanonské letectvo vzniklo teprve v červnu roku 1949 a transjordánské se v průběhu války teprve postupně formovalo. Arabská strana proto víceméně až na syrské T-6 Harvard nedisponovala válečnými letouny nebo je v konfliktu pravděpodobně nepoužila. Irácká armáda totiž disponovala 100 letadly, egyptská přibližně 54 a syrská asi 50 stroji.