foto: Volné dílo/Představa křižníku CSGN
Když v Baltických loděnicích vypustil na vodu v 80. letech minulého století Sovětský svaz čtyři gigantické nukleární křižníky velikosti bitevních lodí z 2. světové války, jednalo se o výkřik poslední techniky, vybavený těmi nejmodernějšími zbraňovými systémy. Američané ale mohli mít podobné křižníky dříve.
USA v té době mělo velký jaderný křižník USS Long Beach CGN 9, kterému už ale v této době táhlo na 20 let, a co víc, tato loď byla jen jedna. US Navy ale mělo v plánu postavit sérii útočných křižníků s jaderným pohonem už v 70. letech. Třída tzv. Strike cruisers označená CSGN ale nebyla gigantem sovětských rozměrů. Částečně měla navazovat na program 8 jaderných raketových křižníků třídy Leahy, což byly spíše „super torpédoborce“.
Psali jsme
Bývaly chloubou sovětské flotily a generálních tajemníků UV KSSS. Těžké raketové křižníky třídy Kirov nechávaly alespoň zdání toho, že sovětská flotila...
V roce 1974 admirál HG Rickover, tehdy vedoucí programu jaderného pohonu námořnictva, tlačil na Kongres, aby ve fiskálním roce 1975 stanovil, že všechny budoucí velké povrchové válečné lodě musí mít jaderný pohon. Plánovaný útočný křižník byl následkem konceptu DLGN, vyvinutého v letech 1973-1974 jako zvětšená doprovodná loď, určená speciálně k přepravě bojového systému Aegis. CSGN měla mít výtlak 17 284 tun, tedy měl být o něco větší než Long Beach, ale stále o více než 10 000 tun menší než sovětští obři, o kterých ale v té době v USA nikdo netušil.
Psali jsme
Po celá staletí vládla v oceánům nejprve řadová a posléze bitevní loď. Byly velké, těžce vyzbrojené se schopností nejen rány rozdávat, ale...
Americké CSGN měly podle plánů nést systém AEGIS, bojové systémy Mark 26 měly odpalovat jak protiletadlové střely, tak protiponorkové ASROC. Torpédovou výzbroj zastupovaly torpédomety Mark 32, na likvidaci sovětských lodí tu byly střely Harpoon a Tomahawk, dělovou výzbroj zastupovalo 8“ dělo a systémy blízké ochrany CIWS.
Roli advokáta stavby jaderných křižníků převzal admirál James H. Doyle Jr., který přesvědčoval Kongres o nutnosti útočné křižníky schopné jak kooperace se svazem letadlové lodi, tak samostatné akce objednat. Velkou roli hrálo stále schopnější sovětské námořnictvo. Odhadované náklady na stavbu jednoho kusu byly ve fiskálním roce 1976 odhadnuty na 1,37 miliardy dolarů v porovnání se 3 miliardami za letadlovou loď.
Kongres ale na stavbu takto velkých lodí nepřistoupil mimo jiné i proto, že manažer programu AEGIS amdirál Wayne Myer „nacpal“ systém AEGIS do trupu torpédoborce třídy Spruance, což vedlo ke vzniku levnější třídy křižníků Ticonderoga poháněných konvenčním pohonem.
Zdroj: Naval History, globalsecurity.org
Tagy