foto: Autor neznámý, public domain/Letoun ANT-20 bis
Obří dopravní letoun Tupolev ANT-20 Maxim Gorkij měl představovat velikost stalinské říše, být jejím nepřehlédnutelným symbolem. Realita však vypadala poněkud odlišně.
Největší, nejluxusnější, nejobdivovanější. Takový měl být sovětský obří dopravní letoun Tupolev ANT-20 Maxim Gorkij symbolizující rozmach stalinského impéria. Všechno ale nakonec dopadlo jinak.
Stalinská říše vyprodukovala ve 30. letech největší dopravní letoun své doby nazvaný po známém sovětském spisovateli. Tupolev ANT-20 Maxim Gorkij měl být symbolem sovětské moci a převahy nad kapitalistickými velmocemi a také samozřejmě nástrojem dobové propagandy.
Největší, nejluxusnější
Zajímavé je, že obří létající palác byl postaven z výtěžku celonárodní sbírky. Za jeho vývojem stála společnost Tupolev, která hodlala průpůjčit stroji přímo ,,monumentální" rozměry. První let se uskutečnil v roce 1934. Prototypový letoun, který byl postaven na základě sovětského těžkého bombardéru Tupolev ANT-4, byl 35,46 metru dlouhý, 10,25 metru vysoký a rozpětí křídel činilo 63 metrů. Pohon zajišťovalo 8× kapalinou chlazených dvanáctiválců Mikulin M-34FRN o výkonu 900 kW. Letoun mohl vyvinout rychlost 275 km/h. Dolet stroje činil 900 km, dostup 45 00 metrů. Ve firmě Tupolev vznikly dva tyto létající obři.
Na svou dobu měl Tupolev ANT-20 skutečně úctyhodné parametry a náležitého komfortu si mohli užívat movití cestující. Letadlo mohlo pojmout až 48 pasažérů, pro něž bylo připraveno luxusní zázemí, k dispozici byla umyvadla, toalety, prostory s mnoha druhy jídel, bar, knihovna a další ,,vymoženosti", které nebyly v té době zdaleka samozřejmostí.
Pýcha předchází pád
Osmimotorový obr měl plnit především propagační (propagandistické) účely. Život stroje však byl nakonec krátký. Poté, co absolvoval několik úspěšných letů, z nichž jeden sledoval i slavný francouzský spisovatel Antoine de Saint-Exupéry, přišla na jaře 1935 nečekaná katastrofa.
18. května 1935 probíhal další agitační let, jehož se účastnila i stíhačka I-5, stroj R-5 a dopravní letoun ANT-14. Na palubě bylo v té době 38 vybraných pracovníků aerodynamického institutu CAGI a jedenáctičlenná posádka včetně dvou pilotů. Při tomto letu však pilot stíhače I-5 udělal fatální chybu, když chtěl ve výšce 700 metrů předvést salto vedle letícího stroje ANT-20. I-5 ztratil v tu chvíli výšku a prudce narazil do pravého křídla ANT-20. Ten se následně zřítil nedaleko moskevského letiště. Tragédii nepřežil nikdo.
Nicméně smutná událost neznamenala konec projektu obřího letounu. Sověti se rozhodli postavit druhý, tentokrát 6motorový stroj ANT-20bis, který vzlétl v roce 1939. Stroj prováděl lety na trase Moskva - Miněralnyje Vody. Nicméně i tento letoun nebyl ušetřen katastrofy, která přišla tentokrát po třech letech. Po 272 hodinách letů se zřítil ANT-20bis v roce 1942 v Uzbekistánu. Nehoda stála život 26 cestujících a 10 členů posádky. Příčinou havárie byla chyba pilota.
Po těchto dvou leteckých tragédiích již další výroba obřích letounů ANT-20 nepokračovala. I když měli Sověti připraveny další projekty, k plánům na stavbu ještě větších letounů ANT-26/ANT-28 s rozpětím 95 m a vzletovou hmotností 76 t nakonec nedošlo. A možná tomu tak bylo vzhledem ke zmíněným událostem dobře.
Zdroj: Warhistoryonline.com
Tagy