Merrillovi záškodníci v barmském pekle - vyznamenání pro každého ze tří tisíc statečných

Merrillovi záškodníci v barmském pekle - vyznamenání pro každého ze tří tisíc statečných
Autor: National Archives and Records Administration, public domain|Popisek: Generál Merrill a japonsko-američtí tlumočníci
13 / 08 / 2020, 14:00

V srpnu 1943 se na konferenci v Quebecu americký prezident Franklin D. Roosevelt a britský premiér Winston Churchill dohodli kromě příprav operace Overlord také na potřebě zničení japonských zásobovacích a komunikačních linií v Barmě. K tomu účelu bylo třeba vyslat do oblasti jednotku, která by pronikla hluboko do nepřátelského týla a působila chaos mezi japonskými silami. Mezitím by byl učiněn pokus znovuotevřít významnou Barmskou cestu mezi Lashiem v Barmě a čínskou provincií Jün-nan, důležitou pro zásobování Čankajškových sil.

Roosevelt vydal prezidentskou výzvu k náboru dobrovolníků pro „nebezpečnou a odvážnou misi.“ Na výzvu odpovědělo přibližně 3000 amerických vojáků. Dobrovolníci přišli z různých jednotek, z džunglí Panamy a Trinidadu, ale také vojáci se zkušenostmi z bojů na Guadalcanalu, Nové Guineji nebo Nové Georgii. Někteří byli ostřílenými veterány, jiní nováčky, ale všichni měli jedno společné: odpověděli na prezidentovu výzvu a přihlásili se.

Jejich útvar byl oficiálně označen jako „5307. složená (provizorní) jednotka“ s krycím jménem „GALAHAD“, a později se stal známým a populárním jako „Merrill's Marauders“ (Merrillovi záškodníci), pojmenovaný po svém veliteli, brigádním generálu Franku Merrillovi (1903-1955), bývalému příslušníku MacArthurova štábu, v němž sloužil v roce 1941 na Filipínách jako zpravodajský důstojník. Útvar byl zformován v šesti bojových týmech (400 mužů v každém), barevně označených jako Červený, Bílý, Modrý, Zelený, Oranžový a Khaki. Dva týmy tvořily prapor, a zbytek útvaru pak tvořil štáb a velitelství vzdušné přepravy.

Poté, co útvar podstoupil ve vší tajnosti v džunglích střední Indie intenzívní výcvik, zahájili Záškodníci dlouhý pochod po silnici Ledo přes Himaláje do Barmy. Bez tanků nebo těžkého dělostřelectva, vyzbrojeni jen pěchotními zbraněmi a minomety s nákladem na koních a mulách, prošli přes 1600 km mimořádně obtížným terénem, a vydobyli si slávu.

video: youtube

V pěti důležitých bitvách (Walawbum, Shaduzup, Inkangahtawng, Nhpum Ga a Myitkyina) a třicítce menších střetnutí proti ostříleným a dobře vyzbrojeným veteránům japonské 18. armády, která v roce 1942 dobyla Singapur a celou Malajsii, uspěli. Klíčovým pro jejich úspěch byla gerilová taktika. Nestavěli se proti silnějšímu nepříteli čelně, to by bylo beznadějné a sebevražedné. Namísto toho pronikali do japonského zázemí, přerušovali nepřátelské zásobovací a komunikační linie, a podařilo se jim také obsadit jediné za každého počasí využitelné letiště v severní Barmě, Myitkyina.

Útok na letiště byl zahájen po čtyřměsíčním pochodu a intenzívních bojích v barmských džunglích v polovině května 1944. Žádná jiná americká jednotka kromě 1. divize námořní pěchoty, která čtyři měsíce držela a udržela Guadalcanal, neměla tolik nepřetržité bojové činnosti v podmínkách obtížně prostupné džungle jako Merrill's Marauders. A žádná jiná americká jednotka neurazila (pěšky!) takovou vzdálenost, nebojovala bez přestávky a nemusela projevit takovou vytrvalost jako rychle se pohybující a nepřítele za všech okolností drtící pěšáci generála Merrilla.

Když Záškodníci zaútočili na město a letiště Myitkyina, měli za sebou asi 1300 km pochodu  horskými silnicemi, cestami, stezkami i džunglí. Letecké zásobování bylo možné jen v omezené míře v místech, kde vojáci vysekali v džungli mýtinu. K cíli dorazila asi polovina původního stavu jednotky. V boji ji podporovali Číňané.

Každý zraněný Záškodník byl úspěšně evakuován, což je samo o sobě zcela mimořádné. Napřed jej museli jeho spolubojovníci nést na provizorních nosítkách (obvykle vyrobených z bambusových kmenů a polních bund nebo košil), dokud nebylo dosaženo evakuačního místa. To byly zpravidla malé vesnice v džungli, kde pak vojáci připravili krátkou přistávací a vzletovou dráhu pro lehký Piper Cub zbavený veškerého postradatelného vybavení, do něhož se kromě pilota vešlo právě jedno nosítko se zraněným. Myitkyina padla do spojeneckých rukou 3. srpna 1944.

Na konci tažení byli všichni zbývající Záškodníci, ne více než 130 vojáků, evakuováni do nemocnic. Trpěli tropickými chorobami, vyčerpáním, podvýživou. Jejich velitel prodělal dva infarkty a trpěl malárií. Nasazení nepřežil žádný kůň, a jen 41 mul. Jednotka byla rozpuštěna ještě 10. srpna 1944.

Za své úspěchy v Barmě byli záškodníci v červenci 1944 oceněni Záslužnou citací jednotky. Každý jeden příslušník jednotky také obdržel za svou službu Bronzovou hvězdu.

Zdroj: marauder.org, wikipedia.org

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace