Autor fotografie: Unknown author / Public Domain / Wikipedia Commons|Popisek: Finské letectvo: Messerschmitt Bf 109 G-2 na letišti Helsinki Malmi v červnu 1943.
Messerschmitt Bf 109 bylo jedním z nejvíce vyráběných letadel druhé světové války. Všech verzí bylo vyrobeno více než 35 000 kusů. Tato stíhačka byla standardním strojem Luftwaffe a dosahovala vynikajících výsledků v bojích.
Mezi ikonami druhé světové války se Messerschmitt BF 109 řadí na výjimečné místo. Ve své době se díky svému technologickému náskoku, vynikající manévrovatelnosti a bojové výkonnosti se stal nepostradatelným nástrojem Luftwaffe. Od počátku války až po její konec hrála tato stíhačka klíčovou roli ve vzdušných operacích po celém světě, od západní Evropy po severní Afriku. Letecké eso Erich Hartman dosáhl na této stíhačce neuvěřitelných 352 sestřelů, což jen svědčí o kvalitách tohoto stroje a pilotových schopnostech. Byla to jedna z nejlepších stíhaček druhé světové války, to potvrzuje i to, že byla používána ještě dlouho po válce.
Vývoj letounu Messerschmitt BF 109
Vývoj této stíhačky začal v roce 1935, kdy nově vzniklá Luftwaffe potřebovala rychlou, moderní, jednomístnou stíhačku. Byly testovány čtyři modely, ale nejvíce zaujala konstrukce Willyho Messerschmitta, který pro firmu Bayerische Flugzeugwerke (BF) navrhl letoun BF 109. První sériově vyráběnou verzí byl BF 109B-1 a první kusy sjely z výrobních linek v roce 1937. Během války bylo vyrobeno obrovské množství těchto stíhaček, přičemž jednotlivé verze se od sebe lišily hlavně výzbrojí. Vedle úspěšné BF 109 se Messerschmitt podílel i na vývoji Me 262, první operační proudový letoun na světě. Tento letoun se měl stát zbraní, která změní průběh války, ale jeho nasazení přišlo příliš pozdě na to, aby mohl významně ovlivnit konečný výsledek bojů.
Nasazení Messerschmitt BF 109
Tato stíhačka byla poprvé nasazena v boji během občanské války ve Španělsku, kde dosáhla vynikajících výsledků. Piloti si tento stroj okamžitě oblíbili. Ve španělské občanské válce na tomto stroji létala budoucí stíhací esa jako Werner Mölders a Adolf Galland, kteří si tento stroj rovněž velmi oblíbili. Při německém útoku na Polsko v roce 1939 tvořila polovina nasazených Me 109 verze E, tyto stíhačky dosahovaly proti zastaralému polskému letectvu ohromných výsledků a v bojích neměly rovnocenného soupeře. Polské stroje PZL P.11 jim dokázaly čelit jen díky polskému odhodlání a houževnatosti, ale se zastaralou technikou toho moc nezměnily.
Po polské kampani se zastoupení Bf 109 v Luftwaffe neustále zvyšovalo. Brzy Luftwaffe ovládla oblohu nad Beneluxem a Francií, kde měla Bf 109 velký podíl na úspěchu, zejména ve Francii, kde bojovala proti početnějšímu, ale méně kvalitnímu francouzskému letectvu. V západní Evropě jim zůstal jediný soupeř , Velká Británie se svým královským letectvem RAF. Luftwaffe se nikdy nepodařilo ovládnout oblohu nad britskými ostrovy. BF 109 vedla německé letecké útoky na Británii a proti moderním britským strojům (Spitfire, Hurricane) byla rovnocenným soupeřem, její největší slabinou byl však malý dolet. Po krátkých bojích se museli němečtí stíhači otočit a vrátit na své základny, což znamenalo, že německé bombardéry pokračovaly dál bez ochrany a často utrpěly velké ztráty.
Dále byly stroje BF 109 nasazeny v Sovětském svazu (SSSR), v Africe, Řecku a Jugoslávii, kde dosahovaly dobrých výsledků, zejména na Balkáně (zmiňované Řecko a Jugoslávie), kde neměly rovnocenného soupeře. Na jaře 1941 byla nasazena verze F, která svými výkony (rychlostí a stoupavostí) překonávala všechny spojenecké letouny. Teprve ve druhé polovině roku 1942 získal britský Spitfire Mk IX převahu nad verzí BF 109F. Koncem roku 1942 se začaly zvyšovat ztráty těchto strojů, stejně jako celkové ztráty Luftwaffe, zejména díky spojenecké převaze.
Industriální síla spojenců vs. Messerschmitt BF 109
Spojenecké zbrojovky stále zvyšovaly výrobu, zatímco německé zbrojovky byly neustále pod tlakem bombardování a výroba začala klesat. BF 109 se během války postupně vylepšoval, přidávala se výzbroj, zlepšovalo pancéřování, ale už v roce 1943 začala být znatelná spojenecká vzdušná převaha. V roce 1944, kdy začaly být ve velkém nasazovány spojenecké stíhačky P-51 Mustang, P-47 Thunderbolt a Hawker Tempest, které byly kvalitativně lepší než BF 109, už tato stíhačka ani celá Luftwaffe nemohla spojeneckou nadvládu ohrozit. Ani nová verze BF 109K, nasazená na podzim roku 1944, už situaci nezměnila.
Československé letky Avia S-199 jako Messerschmitt BF 109
Po válce se Messerschmitt BF 109 stal součástí výzbroje několika zemí, včetně Československa, kde byl vyráběn pod označením Avia S-199. Tento letoun, často nazývaný "Mezek," byl modifikovanou verzí BF 109 a kvůli omezené dostupnosti původních motorů byl vybaven méně spolehlivými motory Junkers Jumo 211, což vedlo k horším letovým vlastnostem než u originálního BF 109. Přesto zůstal ve službě československého letectva až do roku 1957. Finské letectvo také využívalo BF 109 po válce, ale vyřadilo je v roce 1954. Nejdelší dobu zůstaly tyto stroje v provozu u španělského letectva, které je používalo až do roku 1965.
Některé verze Messerschmitt BF 109
Verze těchto letadel byly označovány od písmene A po H + verze K a T a za tímto písmenem byl uveden další variant této verze.
- Bf 109 B-1 – první sériově vyráběný model
- Bf 109 C-2 – měl 5 kulometů
- Bf 109 E-3/B – bombardovací verze, vyrobeno přibližně 2500 kusů
- Bf 109 E-7/N – stíhací bombardér, prodloužený dolet, vyrobeno více než 400 kusů
- Bf 109 E-9 – průzkumné letadlo s prodlouženým doletem
- Bf 109 F-1 – tato verze měla přetlakovou kabinu, vyrobeno více než 200 kusů
- Bf 109 F-4 – zvýšena ochrana pilota zlepšením pancéřování, vyrobeno 1800 kusů
- Bf 109 G-8 – průzkumné letadlo krátkého doletu, vyrobeno 906 kusů
- Bf 109 K-4 – výzbroj tvořily dva kulomety ráže 13 mm a kanón ráže 30 mm, tato verze dosahovala vynikajících výsledků proti nepřátelským stíhačkám, vyrobeno 1693 strojů.
Technické údaje Messerschmitt BF 109 E-7
Stíhací letoun Messerschmitt BF 109 E-7 byl konstruován pro jednoho pilota a měl prázdnou hmotnost 2014 kg, přičemž maximální vzletová hmotnost dosahovala 2767 kg. Tento stroj měřil na délku 8,75 metru a na výšku 3,4 metru. Poháněl jej dvanáctiválcový motor s výkonem 895 kW, což letadlu umožňovalo dosáhnout maximální rychlosti 578 km/h. Jeho dolet činil 1094 km, který mu poskytoval dostatečný akční rádius pro bojové operace. Základní výzbroj tvořil kanón ráže 20 mm, doplněný o čtyři kulomety MG 17 ráže 7,92 mm.
Technické údaje Messerschmitt BF 109 G-6
Novější verze BF 109 G-6 byla rovněž stíhačkou pro jednoho pilota, ale její hmotnost se zvýšila na 2700 kg, s maximální vzletovou hmotností 3400 kg. Křídla měla rozpětí 9,92 metru, zatímco výška letounu byla 2,59 metru. Letoun byl poháněn výkonnějším dvanáctiválcovým motorem s výkonem 1100 kW, což umožňovalo dosáhnout maximální rychlosti 630 km/h. Tato verze byla jednou z klíčových variant používaných Luftwaffe, zejména díky svým vylepšeným výkonům.
Zdroje: www.druhasvetova.com, www.worldhistory.org, www.britannica.com