Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: B-29 poškozená stíhačkami MiG-15 po nouzovém přistání (listopad 1950)
25. června 1950 zahájila severokorejská armáda invazi do Jižní Koreje. Jejím cílem bylo sjednotit poloostrov pod vedením Kim Ir-senovy komunistické Strany práce. Neoficiálně ji v tom podporovaly Maova Čínská lidová republika a nevyhnutelně a účinně také Stalinův Sovětský svaz. Díky nim Severokorejci disponovali relativně silným letectvem: Moskva podpořila jejich boj prvotřídními stroji a elitními piloty, a také instruktory.
V barvách Korejského lidového letectva bojovaly osvědčené, ale již zastaralé druhoválečné bitevníky Il-10, bombardovací Tu-2, stíhací Jak-9 a pokročilé verze Lavočkinů La-9 a La-11, ale od října 1950 také nejmodernější proudové stíhací MiGy-15, a korejská válka se zapsala jako první válečný konflikt dějin, v němž hrály proudové stroje hlavní úlohu.
V první fázi války síly OSN bojující na straně Jihokorejců a disponující nejen posledními verzemi druhoválečných P-51 Mustang, F4U Corsair nebo Hawker Sea Fury, ale především proudovými F-80 Shooting Star, F-84 Thunderjet, F9F Panther a Gloster Meteor získaly snadno rozhodující vzdušnou převahu. Severokorejské Jaky-9 a Lavočkiny La-9 a La-11 jim nebyly schopné vzdorovat, a byly neefektivní také proti strategickým bombardérům B-29 a B-36.
Zlom přišel koncem října 1950 s intervencí Čínské lidové armády a nasazením MiGů-15bis ve výzbroji elitních sovětských stíhacích vzdušných divizí. Silně vyzbrojené jedním 37mm a dvěma 23mm kanóny, s operačním dostupem 15 tisíc metrů a nejvyšší rychlostí 1107 km/h ve 3000 metrech deklasovaly první generaci spojeneckých proudových letounů, a strategické B-29 a B-36 přinutily k přechodu na noční bombardování. Ty byly také prvotním cílem MiGů-15, jejichž mohutná a nesourodá výzbroj se ukázala být ve střetu s agilními stíhači určitou nevýhodou: na větší vzdálenost granáty těžkých 37mm kanónů nedostřelovaly, zatímco lehčí 23mm přestřelovaly.
video: youtube
Prvního sestřelu dosáhl 1. listopadu 1950 poručík Fjodor V. Čiž, který zničil P-51 Mustang, a ve stejný den si zapsal také první vzdušné vítězství nad proudovou stíhačkou za kniplem MiGu-15 poručík Semjon Fjodorovič Jominič. Jeho obětí se stal F-80C Shooting Star. Zkušenosti z prvních střetů vedly na americké straně k urychlenému zavádění letounů F-86 Sabre, které pak zůstaly na koaliční straně jedinými letouny schopnými se MiGům účinně postavit; MiGy jim ovšem v případě nouze mohly poměrně snadno unikat díky vyššímu dostupu.
MiGy-15 vrátily vzdušnou převahu, alespoň nad vlastním územím, a především v tzv. „Aleji Migů“ podél řeky Ja-lu při severozápadní hranici Koreje s Čínou, do rukou Severokorejců. Vyšší dostup MiGů-15 umožňoval využít taktiku přepadů nepřátelských formací z převýšení. Byly prováděny koordinovaně z různých směrů, a ztráty strategických bombardérů narůstaly; 12. dubna 1951 napadlo 44 MiGů svaz padesáti B-29 doprovázených stovkou stíhačů. Výsledkem bylo 29 nárokovaných sestřelů, ač jich Američané přiznali jen 23, a většinu připsali technickým potížím a protiletadlové obraně, přesto šlo o velmi úspěšný záchyt.
V první polovině roku 1952 však proběhla první rotace sovětských pilotů. Nově příchozí měli nedostatečný výcvik, což se rychle projevilo v narůstajících ztrátách v soubojích s F-86: 81 MiGů bylo sestřeleno, a dosáhly jen 68 vítězství. Další rotace mezi červencem 1952 a červencem 1953 přivedla nad Koreu opět dobře připravené piloty, kteří byli schopni spojeneckou vzdušnou převahu neutralizovat.
MiGy-15 byly rozhodně pozoruhodné stroje, počítají se však konečné výsledky, a své úspěchy draze zaplatily. Celkové ztráty MiGů-15 nad Koreou dosáhly v letech 1950-1953 čísla 659, z nich 335 pilotovaných sovětskými stíhači, 224 čínskými a stovka Severokorejci. OSN MiGům připsala jen 103 sestřelených letounů, zatímco Sověti a Číňané si dohromady nárokovali sestřelení 600 Sabrů. Přitom nad Koreou bylo za celé období úhrnem nasazeno letounů F-86 „jen“ 674. Největším úspěchem MiGů-15 nezpochybnitelně byla eliminace denních strategických náletů těžkých bombardérů. Kromě Lavočkinů La-11 se postupně při nočním stíhaní uplatnily i proudoví stíhači, a Anatolij Karelin se dokonce se šesti nočními sestřely B-29 stal stíhacím esem.
Jak dobře víme nejen díky seriálu MASH, více než dva roky souběžně s intenzivními boji probíhalo jednání o příměří. Bylo vyhlášeno v červenci 1953, byla ustavena demilitarizovaná zóna mezi oběma zeměmi, ale mírová smlouva neexistuje dodnes. A pokud jde o MiG-15, letectvo KLDR má stále ve výzbroji, jako poslední na světě, jeho cvičné varianty.
Zdroj: O'Neill, Soviet Involvement in the Korean War: A New View from the Soviet-Era Archives; airforcemag.com