MiG-23: Na Západě letounu nedůvěřovali

MiG-23: Na Západě letounu nedůvěřovali
Autor fotografie: AereiMilitari.org / Flickr|Popisek: MiG-23
21 / 05 / 2024, 09:00

Sovětský proudový letoun s měnitelnou geometrií křídel MiG-23, v NATO kódu označovaný jako Flogger, není nutno příliš dlouze představovat. Od roku 1970 bylo vyrobeno více než 5 000 kusů letounů a některé státy stíhač provozují dodnes.

Historie letounu MiG-23 se začala psát na počátku 60. let, kdy byli sovětští vojenští a političtí představitelé zaujati novým americkým stíhačem F-4 Phantom II, který vstoupil do služby v roce 1960. Inspirováni tímto letounem pověřili konstrukční kancelář MiG vývojem nového stíhacího stroje, který měl nahradit MiG-21. Jedním z požadavků na nový letoun s měnitelnou geometrií pak byla velká rychlost, snadná ovladatelnost při nízkých rychlostech a velmi dobrá zbraňová výbava. Stroj tak měl ideálně dosahovat rychlosti kolem 2 000 km/h. Později bylo rozhodnuto o tom, aby nový letoun měl schopnost startovat z malých a neupravených vzletových a přistávacích dráh.

Jednomístný stroj poháněl jeden proudový motor Chačaturov R-35-300 s přídavným spalováním, maximální rychlost ve výšce 12 500 m nakonec činila až 2 445 km/h a 1 350 km/h u hladiny moře. MiG-23 byl navržený k překonání omezení MiGu-21, jako byl omezený dolet, slabý radar a malá nosnost zbraní. Co se týče zbraňových systémů, tam si konstruktéři „vyhráli“. Stroj byl vyzbrojen jedním kanónem GS-23L ráže 23 mm se zásobou 200 nábojů a tepelně naváděnou raketou vzduch-vzduch R-60. Novější stroje pak mohou nést i rakety R-27, R-73, R-77.

 

 

První let očekávaného letounu se uskutečnil v červnu 1967 a o tři roky později stroj vstoupil do služby. Velmi brzy o nový stíhač projevila zájem řada zemí. Mezi první zakázníky se zařadil například Egypt, který chtěl objednat verzi MiG-23MS, tedy exportní variantu stroje. Letouny MiG-23 se staly v 70. letech známými především na Blízkém východě, kde je do výzbroje dále přijal Irák nebo Sýrie. Není jistě bez zajímavosti, že stroje v útočné verzi letadla bez palubního radiolokátoru MiG-23BN nadále provozuje Sýrie. Otázkou samozřejmě je, kolik z nich je v současně době plně bojeschopných.

MiG-23

O popularitě MiGu-23 svědčí fakt, že jej provozovala i celá plejáda dalších zemí včetně Československa, Maďarska či Bulharska. Stroj si však našel cestu také na Pobřeží Slonoviny. O MiGu-23 bylo slyšet na počátku 70. let zejména v souvislosti s třaskavými událostmi na Blízkém východě, kde se stal klíčovým prvkem vojenských konfliktů. Největšími uživateli MiGu-23 v tomto regionu se nakonec stala již zmíněná Sýrie a následně také Libye. První boje s izraelským letectvem začaly koncem 70. let 20. století. Ty se odehrávaly zejména nad Libanonem.

 

MiG-23 a jeho úspěšnost ve vzduchu

První doložený souboj se odehrál 19. září 1979, když MiG-23MS napadl izraelský RF-4E Phantom II. Pilotovi průzkumného Phantomu se podařilo uniknout vystřelené raketě z MiG-23 a z boje nakonec vyvázl. Dne 23. září 1979 pár syrských MiGů-23MS zaútočilo na další izraelský průzkumný RF-4E, přičemž se opakovala předešlá situace. Následující roky byly poznamenány častými střety mezi syrskými a izraelskými letadly nad Libanonem. Začátkem roku 1981 Sýrie přišla o svůj první MiG-23, když libanonská křesťanská milice sestřelila MiG-23UB. Izraelští piloti zneškodnili poprvé hned dva MiG-23 na konci dubna 1982.

Začátkem 80. let 20. století, když se situace na Blízkém východě začala znovu vyostřovat, bylo Sýrii jasné, že se bude muset vypořádat s novými stíhačkami F-15 Eagle a F-16 Falcon, které v této době Izrael od USA zakoupil. Nicméně zde se začaly projevovat limity sovětského stroje, protože ten byl mezi lety 1982-1985 pravidelně nad Sýrií či Libanonem sestřelován. V očích Západu se tak stal spíše nemotorným či málo obratným stíhačem, který postrádal sofistikované technologie západních letounů a sklidil s nadsázkou řečeno posměch. Západ tak sovětskému stíhači příliš nedůvěřoval. Sýrie vzniklou situaci řešila nákupem nových strojů MiG-21 bis, MiG-25P a MiG-23MF.

Kabina MiG-23

Nejen na Blízkém východě byly MiGy-23 vytěžovány bojem. Když Sovětský svaz v roce 1979 uskutečnil invazi do Afghánistánu, mezi letadly, které byly do oblasti vyslány, se objevily práě také MiGy-23, jež byly umístěny na leteckých základnách v Kábulu a Bagramu. V Afghánistánu si vedly sovětské stroje úspěšně. Ztráty ze strany nepřátelských protiletadlových řízených střel byly minimální díky vysokému tahu motoru MiGu-23, který mu umožňoval okamžitě po startu prudce stoupat a uniknout tak z dostřelu těchto raket. V 80. letech MiGy-23 používal Irák ve vleklém konfliktu s Íránem. Irák nasazoval proti nepříteli verze MiG-23MF a MiG-23MS, jejichž hlavní úlohou bylo vybojování nadvlády ve vzduchu, ničení íránských letadel a útoky na pozemní cíle.

MiGy-23 zasáhly i do občanské války v Angole, kdy vládní vojska sváděla boje se vzbouřenci z organizace UNITA. Na pomoc vládním vojskům přišla Kuba, která dodala asi pět desítek letounů MiG-23ML a MiG-23UB. Jejich hlavním úkolem byla ochrana životně důležitých oblastí země a zejména hlavního města. Po eskalaci konfliktu v roce 1987 však byly MiGy-23 přemístěny na jih. Z hlediska nejmladšího zapojení letounů došlok nasazení MiG-23 v etiopsko-eritrejském pohraničním konfliktu z let 1998-2000, kdy byly etiopské MiGy-23 používány v pozemních útocích.

MiG-23 Kbely

MiG-23 můžeme hodnotit jako projekt, který byl zejména exportně úspěšný a na nebi se rozhodně „neztratil“. Od roku 1970 bylo vyrobeno více než 5 000 letounů a některé státy stíhač provozují dodnes. MiG-23 se tak výrazným písmem zapsal do letecké historie. Jeho flexibilita a schopnost operovat z malých a neupravených drah mu zajistilo zapojení v mnoha různých konfliktech po celém světě, což jen podtrhuje jeho význam a univerzálnost. MiG-23 pak drží i jeden další primát. Stal se totiž nejvíce vyráběným stíhačem s měnitelnou geometrií na světě. 

 

Tagy článku