Autor fotografie: The U.S. National Archives / Flickr|Popisek: Fotografie letadla MiG-23 z roku 1989
Každý člověk se někdy setkal se situací, kdy se najednou zcela běžná záležitost změnila v naprostý chaos. Podobná událost se uskutečnila na americký svátek nezávislosti 4. července 1989.
Na původně zamýšlenou rutinní misi s letounem MiG-23 se tehdy vydal zkušený pilot plukovník Nikolai Skuridin. Stroj se v úterý 4. července 1989 vznesl do nebe z letecké základny v polském Kolobřehu. Ten leží na pobřeží Baltského moře přibližně 100 km od hranic tehdejší Německé demokratické republiky. Nad mořem měl Skuridin uskutečnit pouze běžný cvičný let MiGu-23. Již při vzletu se však tato na první okamžik bezproblémová situace změnila pro Skuridina v noční můru.
MiG-23 - chlouba sovětského letectva
MiG-23 je lehký jednomístný stíhací letoun, který byl vyvinut jako přímá konkurence amerického F-4 Phantom II a mezi jeho hlavní parametry měla patřit kombinace vysoké rychlosti a velmi dobré manévrovatelnosti. Zadání se v průběhu vývoje v 60 letech nakonec podařilo splnit a letadlo poprvé vzlétlo v říjnu 1967. Letoun MiG-23 byl prvním sovětským letadlem, které mělo měnitelnou geometrii křídel a kvůli velmi dobrému radaru Sapfir-23ML nebo později Sapfir-23ML-2 schopným zaměřit nepřátelské objekty také proti zemskému povrchu, se velice rychle zařadil mezi špičkové letouny doby.
Stroj pohání jeden proudový motor Chačaturov R-29-300 s přídavným spalováním, který dokáže přivést letoun k maximální možné rychlosti 2 500 km/h. Mezi hlavní zbraňové systémy letounu patří především 23mm dvouhlavňový kanón typu GŠ-23L umístěný na trupu a množství závěsné munice včetně protiletadlových řízených střel krátkého dosahu do hmotnosti 2 000 kg. Mezi tyto rakety patří především R-23/T, R-3S nebo R-13M. Na jednu nádrž MiG-23 doletí až 2 280 km.
Skuridin byl zkušeným pilotem, který byl dobře připraven na různé situace a stroj MiG-23 dobře znal. Při vzletu letadla však došlo k problémům s forsáží, která způsobila okamžitou ztrátu velkého množství energie. Přibližně ve výšce 500 m proto začal letoun klesat. Skuridin si v zápětí všiml také dýmu vycházejícího ze zadní části letadla a ihned si byl vědom problému. Na základě svých zkušeností následně vyhodnotil, že se letoun kvůli závadě nejspíš zřítí, a proto kabinu za pomoci katapultu rychle opustil.
Vystřelovací sedačka a padák fungovaly velmi dobře. Plukovníku Skuridinovi se nic nestalo. Při pohledu nad sebe však uviděl věc, kterou v žádném případě nečekal. Jeho MiG-23 totiž nezačal klesat, jak předpokládalm ale stroj naopak získal tah a začal směřovat k polsko-německým hranicím. Bez posádky a větších problémů sovětský stroj v režimu autopilota dokázal úspěšně proletět celou západní částí Polska a následně pokračoval přes východoněmecký vzdušný prostor směrem k západnímu Německu a Francii.
Stíhačku zachytili teprve dva američtí kapitáni J. D. Martin a Bill Murphy, kteří ve svých letounech F-15C Eagle prolétali nad západním Německem. Piloti byli součástí americké 32. taktické stíhací perutě, která měla na starost bezpečnost vzdušného prostoru zemí NATO a sídlila na letecké základně Soesterberg v Nizozemsku. Americké stíhací letadlo F-15C je vybaveno dvěma motory Pratt & Whitney F100-PW-220, které vytvářejí běžnou cestovní rychlost stroje 917 km/h. Letoun je však schopen letět maximální rychlostí 2 655 km/h a jeho dolet je 5 552 km.
Nerovný souboj stařičkého MiG-23 a amerických F-15
Při srovnání obou typů letadel je proto jasné, že dva americké stroje postavené proti o osm let staršímu MiGu-23 by měly při případném střetu jasnou převahu. Američané si proto téměř od okamžiku spatřené nepřátelského letadla byli jistí, že starší a o něco pomalejší MiG-23 dokáží dohonit a v případě potřeby také sestřelit. Aby byla rozhodnuta nejlepší strategie, museli se však piloti k MiG-23 přiblížit a zjistit povahu situace. Tím spíše byli proto překvapeni, když zjistili, že je neovladatelná stíhačka bez pilota. Neprodleně proto sdělili tyto informace svým nadřízeným, od kterých dostali pokyny sestřelit letoun, až když se bude nacházet v neobydlené oblasti nad Severním mořem.
Oba dva americké letouny proto sovětský stroj začali pronásledovat, avšak jakmile ho dostihli a byli připraveni k započetí střelby, stalo se opět něco, co nikdo z účastníků operace nečekal. Sovětský letoun sice proletěl nad Nizozemskem i Belgií, ale když byl nad Severním mořem, začalo mu docházet palivo, letadlo začalo zpomalovat a MiG-23 se začal stáčet směrem k jihu a hranicím s Francií. Těsně u hranic s Francií avšak ještě na území Belgie se MiG-23 zřítil na jeden z domů na kraji ve městě Kortrijk.
Havárie letounu bez pilota se však nakonec bohužel neobešla bez následků. V domě totiž v té době spal osmnáctiletý student informatiky Wim Delaere, který vyspával kocovinu po oslavě konce zkouškového období. V okamžiku, kdy letoun narazil do domu, ležel ve své posteli, a byl proto na místě mrtev. I přes to, že stroj bez pilota urazil sám více než 900 km, představitelé Sovětského svazu nikomu situaci tohoto letadla, které se ocitlo zcela mimo jejich kontrolu, dopředu neoznámili.