Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: MiG-25
MiG-25 měl představovat sovětskou odpověď na americké supersonické bombardéry a špionážní letouny, nicméně nový stroj značně limitovaly vlastní schopnosti.
Po aféře, když byl sestřelen americký špionážní letoun U-2 s Gary Powersem na palubě, a dalších incidentech, jež se odehrály v probíhající studené válce, hledal Sovětský svaz účinnou odpověď na americká špionážní letadla letící ve velkých výškách a posléze také supersonické bombardéry.
Na vrcholu studené války proto přišli sovětští konstruktéři, kteří si od nového projektu mnohé slibovali, s letounem MiG-25 (v kódu NATO "Foxbat"). Tento letoun byl navržen primárně tak, aby mohl potenciálně likvidovat zmíněné americké stroje. Do ,,vínku" tak dostal především vysokou rychlost, kdy měl představovat již ,,třímachový" letoun, a to vše ve velké výšce, které mělo dosáhnout v té době jen málo letadel. První let MiGu-25 se uskutečnil v roce 1964 a prototypy letounu, které měly vynikající parametry, dosahovaly velmi dobrých výsledků především v rychlosti, stoupavosti a velkých výškách.
U Američanů a jejich západních spojenců vyvolal tento stroj na nějakou dobu paniku, protože letoun dosahující rychlosti skoro 4 000 km/h je alespoň na krátkou dobu vyděsil.
MiG-25 tak byl zařazen do služby byl v roce 1970. Nicméně každá mince má dvě strany a nejinak tomu bylo i u MiGu-25. Ten měl vlastní problémy, které se ukázaly být většími, než se původně zdálo. Především stroj neměl dobrou manévrovatelnost, což se projevovalo zvláště v nízkých výškách. Byl také moc těžký, i když byl schopen MiG-25 letět rychlostí až Mach 3.2, mohla tyto rychlost nevratně poškodit jeho motory, takže praktická rychlost letounu byla ,,jen" Mach 2.8. Tento záchytný stíhací či průzkumný letoun pak postrádal výkonný radar, potřebný k samotné likvidaci amerických bombardérů či špionážních letounů.
Tyto vlastnosti vynikly ve světle zběhnutí sovětského pilota Migu-25 do Japonska v roce 1976. Japonci předali stroj Američanům, kteří ho rozebrali a podrobili průzkumu. I když Američané považovali původně stroj za letoun, který byl určen pro vybojování vzdušné převahy, při bližším ,,ohledání" letounu zjistili, že tomu tak nebylo. Odhalili rovněž zmíněné vady, které prakticky limitovaly celkový výkon MiGu-25. Ten se tak nakonec nestal takovým esem ve vzduchu, jak si od něj slibovali sovětští konstruktéři a samozřejmě i nejvyšší politické vedení.
Celkem se vyrobilo 1 200 kusů MiGu-25. Zajímavé je, že ještě dnes mají v užívání MiG-25 několik států, jako například Alžírsko, Arménie, Sýrie či Ázerbájdžán.
Zdroj: nationalinterest.org