foto: Sadko / Wikimedia commons / CC-BY/Socha Milunky Savić
Během první balkánské války se v roce 1913 udála scéna jako vystřižená z animovaného filmu studia Disney, Mulan. Jednadvacetiletá Milunka se převlékla za muže a místo nemocného bratra se vydala bojovat na frontu. Nakonec se z ní stala nejvíce vojensky vyznamenaná žena historie.
Srbská válečná hrdinka Milunka Savić se narodila nedaleko města Novi Pazar v jižním Srbsku v 90. letech 19. století a vyrostla ve vesnici Koprivnica s méně než 20 lidmi. Milunka prožila celkem nekomplikované děství, ale v jejích 21 letech ji zastihla hořká zpráva. Její bratr, který se léčil s tuberkulózou, dostal povolávací rozkaz, aby narukoval do armády Balkánského bloku a bránil svou zemi a spoluobčany před hrozbou Osmanské říše. Jelikož by vstup do armády pro bratra pravděpodobně znamenal rozsudek smrti, Milunka se rozhodla k hrdinskému a poněkud bláznivému kroku.
Ostříhala si své dlouhé vlasy, schovala všechny znaky, které by jí mohly prozradit jako ženu, oblékla si mužské oblečení a zaujala místo svého sourozence v srbské armádě. I když by to od něžné a křehké dívky málokdo čekal, Milunka zocelená životem na vesnici se rychle stala urputnou bojovnicí. První balkánská válka plynule přešla do druhé a Milunka se v létě 1913 zúčastnila jedné z největších střetů konfliku, bitvy u Bregalnica, po které byla za své úsilí povýšena do hodnosti desátníka. Při bitvách a především posledním střetu byla Milunka zasažena kulkami a šrapnely a v důsledku toho musela být nakonec odvezena do vojenské nemocnice.
V nemocnici však doktoři v zápětí přišli na to, že tento mladičký voják je ve skutečnosti mladá a krásná dívka. Hra skončila a Milunka byla poslána ke svému nadřízenému. Velitel však navzdory očekáváním nebyl příliš nadšený myšlenkou, že by se spolehlivé vojačky musel zbavit. Milunka se za několik měsíců osvědčila jako odhodlaný a kompetentní člen skupiny, kterých v té době srbská armáda neměla tolik. Nabídl ji proto alespoň pozici zdravotní sestry, ale to Milunka odmítla. Trvala na tom, že chce bojovat po boku svých druhů a po hodině čekání jí velitel oznámil svoje finální rozhodnutí.
Vlastenkyni Milunku Savić neodradila ani první světová válka
Velitel nakonec souhlasil s tím, aby Milunka pokračovala v bojích s nepřítelem a oznámil jí, aby se vrátila do tábora. Když o několik měsíců později propukla první světová válka, odhodlaná vlastenkyně Milunka Savić se zapojila také do ní. Závěrem války tak vojačka za své odvážné úsilí skončila s nepřeberným množstvím vyznamenání a ocenění, které pocházely z celého světa. Francie jí jako první ženu na světě vyznamenala prestižním Válečným křem a Řádem čestné legie, Rusko odvážné bojovnici udělilo Kříž sv. Jiří a také Velká Británie jí dala Řád Sv. Michala a Sv. Jiří. Množství vyznamenání však zdaleka nebylo vše.
Milunka se zanedlouho po skončení války stala veřejně známou osobností a Francie zašla tak daleko, že jí nabídla pohodlný odchod do vojenského důchodu. Hrdá srbská nacionalistka Milunka Savić se však rozhodla zůstat v rodném Srbsku a přestěhovala se do Bělehradu. Během druhé světové války zorganizovala ošetřovnu pro srbské vojáky, za což byla na čas uvězněna nacisty v koncentračním táboře Banjici. Ten se jí však nakonec podařilo přežít a po skončení války se opět vrátila domů. Milunka nebyla pyšnou osobou, příliš se nezúčastňovala společenského života a na její hrdinství a boj za rodné Srbsko se proto zanedlouho zapomnělo.
Savić vedla běžný život jako jakýkoli jiný Srb a rozhodla se zasvětit všechnu svou energii pomoci druhým. Na čas pracovala jako pošťačka nebo uklízečka, vdala se za srbského bankéře a porodila dceru. Manželství však příliš nedopadlo a po rozvodu si Milunka osvojila další tři sirotky z ulice, k nimž se chovala stejně jako k vlastní dceři. Savić však nezústala pouze u toho a dalším třiceti dětem pomohla dokončit vzdělání a zaručit jim alespoň malé životní úspěchy. Sama však žila velmi střídmě a nakonec v říjnu roku 1973 zemřela téměř opuštěná. Po její smrti se však alepoň jejímu tělu dostalo náležité úcty, když byla pohřbena mezi státními hrdiny na Novém bělehradském hřbitově.
Tagy