Mjasiščev M-4/3M Molot - nepodařené kladivo sovětského svazu (1953-1994)

Mjasiščev M-4/3M Molot - nepodařené kladivo sovětského svazu (1953-1994)
09 / 11 / 2018, 10:00

Když 17. prosince 1947 vzlétl ve Spojených státech první strategický bombardér s proudovými motory, Boeing B-47 Stratojet, Sovětský svaz neměl odpověď. Andrej Tupolev (1888-1972) proto zkonstruoval úspěšný Tu-16 (1952-1993), jehož čínská varianta (Xian H-6) je ostatně dodnes v aktivní službě, a u toho mohlo zůstat. Ale Stalin žádal výkonnější stroj, protože bylo zřejmé, že na Západě vznikají pokročilejší projekty s cílem nasadit letoun schopný mezikontinentálních letů. Tupolev měl na stole kromě Tu-16 také projekt Tu-80 a dost odvahy a prestiže, aby Stalinovo zadání odmítl. A nejen přežil, ale pokračoval v práci. Úkolu se zhostil Tupolevův žák, Vladimír Mjasiščev (1902-1978). Projekt neměl obdoby. Mjasiščevově kanceláři byl dán k dispozici celý ročník 1951 Moskevského leteckého institutu.

Cílem nebylo nic menšího než sestrojit strategický bombardér schopný dosahovat cílů v Severní Americe. Výsledkem měl být letoun se šípovým křídlem, osmičlenou posádkou, čtyřmi motory, nosností 24 tuny, cestovní rychlostí 0,75 Machu či vyšší, a operační hladinou 11 tisíc metrů.

Psali jsme: Sovětský jaderný bombardér mohl vydržet ve vzduchu po dobu, než zemřela posádka na ozáření

Kdo by očekával, že při předpokládané délce misí dosahující třinácti hodin by konstruktéři pomysleli na elementární pohodlí posádky, zmýlil by se. Ostatně toaletu dostal až Tu-95 ve verzi MS zařazené do služby v roce 1983. Bylo to vynuceno beztak značným přetížením prototypu, který ideální vzletovou hmotnost 155 tun překonal o plných 25. Práce neprobíhaly přes veškerou podporu snadno, a ministerstvo muselo dvakrát odsunout termín dokončení. Ke zkouškám byl letoun připraven 30. března 1954. A poprvé představen veřejnosti přímo na Rudém náměstí 1. května 1954 v odpovědi na první let amerického Boeingu B-52 Stratofortress.

Psali jsme: Studená válka - B-52 Stratofortress nad Vietnamem (1965-1973)

Pro NATO, které bombardéru přidělilo kód Bison, byl letoun překvapením, ukázalo se však, že vytčených cílů nebylo dosaženo, a přes úctyhodné parametry stroj schopný náletů na Spojené státy nebude. Dolet 9500 km nestačil. Přesto vzbudil ve Spojených státech rozruch. Při sovětské letecké šou v červenci 1955 byl program sestaven tak, že 18 Molotů vytvořilo opakovaným přeletem dojem, že jich je 28. CIA odhadla, že do roku 1960 bude mít sovětské letectvo k dispozici osm stovek těchto „masově vyráběných“ strojů, „schopných“ nést jaderné zbraně nad USA. Prvotní odpovědí bylo zvýšení výroby vlastních bombardérů, protože zkušenosti z druhé světové války ukázaly, že obrana proti svazům strategických bombardérů není efektivní, a racionálnější se jevilo investovat peníze a úsilí do ofenzívních prostředků. Průzkumné lety U-2 však záhy obavy ze stovek sovětských bombardérů vyvrátily.

Psali jsme: Kanadský zabiják sovětských bombardérů

Ze 35 vyrobených strojů první verze M-4 bylo do služby zařano jen málo, a budou přestavěny na tankery M-4-2 (Bison-A). Ani výkonnější verze 3M (Bison-B) z roku 1955 se nestala kýženým mezikontinentálním bombardérem a odpovědí na B-52, a i z nich se staly tankery. Letoun ve své prvotní roli nikdy nebyl bojově nasazen, a výroba skončila v roce 1963. Celkem vzniklo 93 „Kladiv“, od nichž si Stalin tolik sliboval. Poslední byly vyřazeny ze služby v roce 1994.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace