Mluv tiše a nos velký klacek - před 120 lety formuloval Theodor Roosevelt princip americké zahraniční politiky

Mluv tiše a nos velký klacek - před 120 lety formuloval Theodor Roosevelt princip americké zahraniční politiky
Autor: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Great White Fleet, 1907
02 / 09 / 2021, 16:00

Diplomacie "velkého klacku", zásada zahraniční politiky prezidenta Roosevelta (1901-1909), spočívala či měla spočívat v předvídavosti událostí a rozhodné a včasné reakci, díky níž by se předešlo horším následkům. V Rooseveltově podání se diplomacie velkého klacku opírala o pět předpokladů: disponovat dostatečným vojenským potenciálem, díky kterému by si protivník nedovolil varování ignorovat. Dále spravedlivý přístup k ostatním národům, nikdy neblafovat, udeřit až po důkladné přípravě a tvrdě, a ochota umožnit poraženému protivníkovi zachovat si tvář. Zásady znějí teoreticky dobře. Osvědčily se v praxi?

Pomineme-li citování věty "mluv tiše a nos velký klacek - daleko dojdeš" coby "západoafrického přísloví" v Rooseveltově dopise z ledna 1900, který adresoval newyorkskému politikovi Henry Lynde Spragueovi, zazněla tato později proslulá "rada" veřejně 2. září 1901 na Minnesotském státním veletrhu pod titulem "Národní povinnosti". Stalo se tak čtyři dny před atentátem na prezidenta Williama McKinleye, po němž se viceprezident Roosevelt ujal nejvyššího úřadu.

Výchozím předpokladem nové zásady zahraniční politiky byl důraz na rozvoj ozbrojených sil. S ohledem na zeměpisnou situaci Spojených států v první řadě námořnictva. Tento rozvoj se promítl do pozoruhodné cesty kolem světa, kterou v letech 1907-1909 absolvovalo tzv. Velké bílé loďstvo (Great White Fleet). Šlo o plavbu dvou eskader bitevních lodí, dohromady šestnácti pre-dreadnoughtů, s doprovodem, cestu dobré vůle, při níž by ale americké námořnictvo dalo světu důrazně na vědomí svou existenci a svou sílu. Ve skutečnosti navenek plavba sice vzbudila pozornost, ale nikoli mimořádný obdiv - americké bitevní lodě byly v době plavby již zastaralé a deklasované moderními plavidly stavěnými podle vzoru britské bitevní lodi HMS Dreadnought s nesrovnatelně mocnější výzbrojí. Přesto plavba přinesla cenné zkušenosti jak v oblasti velení, tak v oblasti konstrukce válečných plavidel.

Politiku velkého klacku využil Roosevelt již o několik let dříve během nejdůležitějšího projektu svého prvního funkčního období - kdy probíhala stavba Panamského průplavu. Stavba pro USA zásadní ze strategických i ekonomických důvodů. V roce 1903 byla pozdější Panama stále součástí Kolumbie, jejíž senát ovšem odmítl ratifikovat uzavřenou dohodu o vynětí příslušného území ve prospěch Spojených států. Důsledkem byla americká podpora separatistům a vytvoření nezávislého státu Panama. Diplomacie velkého klacku je považována za variantu tzv. diplomacie dělových člunů. Dělový člun USS Nashville velkou měrou přispěl k uhájení nové panamské nezávislosti, když zabránil, aby se Kolumbijci zmocnili panamské železnice a proces osamostatnění vojensky ohrozili. Mluv tiše - Kolumbijcům nabídni možnost dohodnout se - ale nos velký klacek - buď připraven účinně vojensky zasáhnout ve prospěch svých zájmů.

Teprve vypuknutí Velké války v Evropě a následné zapojení se Spojených států do ní vedlo ke skutečnému rozvoji amerických ozbrojených sil, které USA postavil do role světové velmoci nejen hospodářsky, ale i vojensky. Hrůzné zkušenosti zákopové války a snahy vyhnout se dalšímu konfliktu za každou cenu se v případě především Velké Británie a Francie promítly do pacifistické politiky appeasementu, a v USA vedly k izolacionismu, a obecně ke snaze podchytit zbrojení potenciálních rivalů "gentlemanskými" dohodami. V konečném důsledku nebyla a nemohla být diplomacie velkého klacku využita, a podobně jako do první světové války, i do té druhé zasahují Spojené státy až v jejím průběhu, bez šance katastrofě předejít. Chyběla předvídavost, a především výchozí předpoklad - dostatečný velký klacek. Teprve když si tento "klacek" díky průmyslovému potenciálu rychle vyrobili, pomohli zmírnit důsledky.

Rooseveltova politika velkého klacku je poněkud agresívnější variantou starého římského přísloví "si vis pacem, para bellum", chceš-li mír, připravuj válku. Již ve své době čelil prezident v důsledku důrazu na zbrojení kritice ze strany idealistů. Přesto se právě Theodor Roosevelt stal v roce 1906 prvním státníkem a Američanem, který obdržel Nobelovu cenu míru - za zprostředkování mírové smlouvy mezi Japonskem a Ruskem.

Zdroj: nationalgeographic.org; millercenter.org

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace