Před 81 lety nás zradili spojenci. Mnichovský diktát znamenal územní zmrzačení Československa

Před 81 lety nás zradili spojenci. Mnichovský diktát znamenal územní zmrzačení Československa
30 / 09 / 2019, 13:00

30. 9. 1938 krátce po půlnoci byl přijat Mnichovský diktát. Zástupci Německa, Itálie, Velké Británie a Francie podepsali dokument, jímž byl územně zmrzačen mladý československý stát. Zároveň také Československo ,,odepsali" západní spojenci, i když se vždy zaštiťovali solidaritou s ním. S Francií měl náš stát dokonce platnou spojeneckou smlouvu z roku 1924. Ani to nepomohlo a Československo tak bylo Hitlerovi předhozeno jako kořist. Velká Británie a Francie se domnívaly, že tak zabrání válce, což byl zásadní omyl.

V historii naší země je Mnichov další osudovou osmičkou, která tragicky poznamenala českou společnost. 30. 9. 1938 krátce po půlnoci byl podepsán dokument, který vstoupil do historie jako Mnichovská dohoda, ve skutečnosti to však byl diktát. Českoslovenští diplomatičtí zástupci v čele s Vojtěchem Mastným se nemohli jednání velmocenské čtyřky účastnit, místo toho potupně čekali v předpokoji mnichovského hotelu Regina na výsledek. Ten byl předem jasný: Československo bude územně zmrzačeno, protože odstoupí Německu s platností od 1. října své pohraniční oblasti. To se rovnalo asi třetině území, která byla z ekonomického, průmyslového hlediska a z pohledu dopravní infrastruktury pro Československo stěžejní. Stát totiž přišel zhruba o 5 milionů obyvatel a 41 596 km2 svého území. 

Mastný pak 30. září 1938 obdržel dokument, který předal do Prahy. Postupně se s výsledky mnichovské konference seznámil prezident Edvard Beneš a vláda. Mnichovský diktát vyvolal v československé politické reprezentaci šok a způsobil na vnitropolitické scéně vážný otřes. Možnost nepřijetí potupných bodů dokumentu ale stále existovala a přimlouvali se za ni někteří generálové. Na druhou stranu by to znamenalo izolovanou válku s Německem a jeho spojenci. Československu by totiž jeho spojenci nepomohli. Ironií osudu zůstává, že pokud by Československo podmínky mnichovské konference nepřijalo, bylo by označeno nejen Německem, ale i svými spojenci za původce války. To by pak mělo přímé dopady na tzv. oduznání Mnichovského diktátu a obnovu Československa v předmnichovských hranicích. 

Beneš se tak rozhodl s těžkým srdcem přijmout Mnichovský diktát. Německo zabralo historické území patřící českým zemím od středověku. Ze Sudet byli vyháněni Češi či Židé, byl jim konfiskován majetek, těm, co zůstali, pak krácena jejich práva, čímž se stali v podstatě občany druhé kategorie, kteří byli vydáni na milost a nemilost německého agresora.

Rozhodnutí přijmout Mnichovský diktát nemohly změnit ani porady vzešlé z iniciativy národně socialialistického předsedy Petra Zenkla z 2. 10. 1938. Do historie vstoupily jako tzv. Zenklův puč. Za účasti Josefa Patejdla, Emanuela Moravce, komunistických poslanců Klementa Gottwalda a Václava Kopeckého a dalších bylo uvažováno o instalaci takové vlády, která by změnila Benešovo stanovisko, a to i cestou státního převratu. Některé vojenské jednotky na Moravě pak měly demonstrativně vystoupit na podporu tohoto požadavku. Nicméně dlužno dodat, že v dobové realitě byl tento scénář nerealizovatelný.

Z Československa se stalo Česko-Slovensko, které nastoupilo krátkou éru tzv. druhé republiky, mají některé autoritativní či totalitní znaky, protože došlo k zásadnímu zjednodušení politického systému pouze na dvě strany. V důsledku Mnichova rezignoval Beneš 5. října 1938 na svou funkci a posléze odletěl do exilu. Jedním z hesel druhé republiky se stalo ,,odbenešit" a z Beneše, Masaryka, ale i třeba Karla Čapka se stali nepřátelé státu. Je tak jasné, že druhý československý prezident nemohl dále v republice zůstat, což mu jeho kritici kladou za vinu.

Mnichovský diktát vážně otřásl československou společností. V podstatě ze dne na den přinesl zásadní změny v politickém a ekonomickém životě okleštěného státu. ,,Na scénu" nastoupily ty síly, které byly orientovány proněmecky a protižidovsky. Začala neslavná kapitola našich dějin v podobě druhé republiky, která byla ukončena vpádem německých vojsk a zřízením Protektorátu Čechy a Morava.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace