Mocná žena utajila projekt i před ministrem obrany. Smějící se Buddha ozářil Indii před 50 lety

Mocná žena utajila projekt i před ministrem obrany. Smějící se Buddha ozářil Indii před 50 lety
Autor fotografie: vytvořeno umělou inteligencí / Chat GPT|Popisek: Ilustrativní obrázek
16 / 06 / 2024, 07:00

Psal se 18. květen 1974, když na testovací střelnici Pokhran v Rádžasthánu vyvrcholil několikaletý projekt s kódovým označením Smějící se Buddha. Indie tehdy provedla první úspěšný pokus o odpálení jaderné bomby. Rozhodnutí se ale nerodilo lehce a mělo dalekosáhlé důsledky.

Touha vlastnit v arzenálu absolutní zbraň, proti které není obrany, provází historii moderního válečnictví. Toužil po ní Adolf Hitler, stejně jako Stalin, Roosevelt nebo Mao Ce-tung. Před 50 lety se Indie prvním úspěšným testem stala po USA, Rusku, Francii, Velké Británii a Číně šestou zemí na světě, která odpálila jadernou bombu a zvedla výstražný prst nejen Pákistánu, ale i Číně.

Totální zkáza, která zůstala po svržení atomových bomb v Hirošimě a Nagasaki na konci druhé světové války na straně jedné vystrašila svět, ale na straně druhé rozjela u „velmocí“ jaderné programy s cílem vyrobit jadernou zbraň. Z obavy před masivním šířením se v roce 1968 zrodila smlouva o nešíření jaderných zbraní, v níž se celkem 189 signatářů zavázalo, že nepřevedou atomové zbraně ani technologii do žádného jiného státu a zároveň nejaderné státy souhlasily s tím, že nebudou přijímat, vyvíjet ani jinak získávat jaderné zbraně. Strany smlouvy se také dohodly, že pomohou ukončit závody v jaderném zbrojení a omezit šíření technologie.

 

Vláda mírumilovného ministerského předsedy s odporem k jaderným zbraním Džaváharlála Néhrú po patnácti letech v roce 1964 skončila a nový indický kabinet změnil, či přesněji řečeno byl pod tíhou okolností donucen změnit priority. K otočce přispěla prohraná válka s Čínou v roce 1962, a další války s Pákistánem v letech 1965 a 1971, byť vyhrané, ukázaly, že Indie má nepřátele. Následný vstup Číny mezi jaderné velmoci úspěšným testem způsobily, že Indie na podmínky smlouvy o nešíření jaderných zbraní odmítla přistoupit a zařadila se tak po bok Izraele a Pákistánu. Severní Korea ji sice podepsala, ale později smlouvu vypověděla.

Rozjetý jaderný vlak Indie


Při rozhodování sehrál významnou úlohu také fakt, že Indie tou dobou patřila mezi státy s pokročilým jaderným programem. Dva indičtí vědci Homi J Bhabha a Vikram Sarabhai již v roce 1954 položili základy pro testování jaderné energie a dávno také fungovalo indické ministerstvo atomové energie. „Navíc, až bude jaderná energie úspěšně použita pro výrobu energie řekněme za několik desetiletí, Indie nebude muset hledat své odborníky v zahraničí, ale bude je mít po ruce, “ obhajoval Bhabha odmítnutí smlouvy a pokračování ve vývoji.

Den před indickým výbuchem


I přes úsilí nebylo do poslední chvíle jasné, zda Indie test uskuteční. Hlavní mozek Komise pro atomovou energii Dr. Raja Ramanna a dva z hlavních poradců oblíbené a mocné premiérky Indiry Gándhíové byli proti a chtěli, aby byl test odložen. Homi Sethna, předseda Komise pro atomovou energii, nepředložil při jednání žádné stanovisko. Vědecký poradce ministra obrany D Nag Chaudhuri, začal zvažovat pro a proti, ale předsedkyně vlády Indira Gándhiová přerušila vědce slovy: “Doktore Ramanno, prosím, pokračuj. Bylo by to dobré pro zemi." A druhý den ráno v 8:05 se Buddha usmál. 

Jaderné bomba s výkonem mezi 12-13 kilotunami TNT byla odpálena v armádní testovací střelnici Pokhran nacházející se v poušti západního Rádžasthánu. Bez technologické pomoci západních států by se test v nejlepším případě zdržel. V programu byl použit jaderný reaktor CIRUS, který poskytla Kanada a těžkou vodu, která posloužila jako moderátor neutronů dodaly Indii Spojené státy. Paradoxně tyto dvě země proti v reakci na test protestovaly, jelikož celou dobu měly za to, že Indie využívá jaderný program jen k mírovému energetickému účelu.

Indira Gándhí

Celkem se na projektu zapojil tým 75 výzkumníků a vědců, ale i přesto probíhal v naprostém utajení před veřejností, a to i před samotnými členy vlády, kteří by za normálních okolností o existenci, respektive o plánovaném testu měli vědět. Jak poodhalil detaily spisovatel Raj Chengappa v knize Zbraně míru: tajný příběh o indické snaze stát se jadernou velmocí indický ministr obrany Jagjivan Ram byl informován jen několik dní předem a ministr zahraničních věcí Swaran Singh dostal takto zásadní informaci pouze 48 hodin předem.

Tagy článku