Autor fotografie: CC BY-SA 3.0|Popisek: Švédský Centurion, Strv 102
Chce-li libovolná země být neutrální, stále potřebuje efektivní ozbrojené síly, aby případné nepřátele odradila nebo svou neutralitu dokázala obhájit. Zejména v situaci, kdy základny potenciálního agresora jsou nedaleko, jako tomu bylo v případě Švédska v průběhu studené války. Švédska, o kterém se dnes píše, že posiluje svou ozbrojenou přítomnost na Gotlandu, svém největším ostrově v Baltském moři, znepokojeno ruskou zahraniční politikou. V případném ostrém konfliktu mezi západem a východem by se velmi obtížně, s ohledem na svou zeměpisnou polohu, zapojení do operací Švédsko vyhnulo. To bylo švédským vládám zřejmé záhy po skončení druhé světové války. Nepodceňovaly rozvoj ozbrojených sil v žádném ohledu - byť s modernizací tankového vojska začaly až v průběhu 60. let.
Švédsko spoléhalo během studené války jednak na dobře vybavené profesionální jednotky, jednak na mnohem početně silnější konskripční armádu. A protože primární úlohu v jeho pozici muselo hrát letectvo, pobřežní obrana, protivzdušná obrana a námořnictvo, přišlo s modernizací tankového vojska až relativně pozdě. Ještě koncem 50. let ve Švédsku sloužily tanky L-60 koncepčně spadající do 30. let, a až do 60. let jeho obrněné jednotky disponovaly převážně tanky druhoválečné konstrukce, především modernizovanými tanky domácí výroby Stridsvagn m/42 zavedenými do služby v dubnu 1943, které proti moderním hlavním bitevním tankům východního bloku, jako byly T-55, neměly žádnou naději uspět.
Zásadní změnu přineslo od konce 50. let postupně 350 zakoupených britských tanků Centurion označovaných ve švédské službě postupně jako Strv 81 (s 20liberním kanónem jako původní britské stroje Mk 3 a Mk 5), 101 (se 105mm kanónem), 101R (modernizace v 80. letech), 102 (původní Strv 81 s novým kanónem podle standardu 101), 102R (modernizace v 80. letech) a 104 (tanky Strv 102 s modernizovanou pohonnou jednotkou), a pozoruhodný bezvěžový tank domácí konstrukce Strv 103, neboli Tank S, který svými parametry dokonale odpovídal švédské koncepci, v níž hrála rozhodující roli defenzíva využívající terénních podmínek. Stejně jako Centuriony od verze 101 byl i Tank S vyzbrojen tehdy v NATO standardním britským 105mm kanónem L7.

S navýšením hmotnosti Strv 103 jej bylo třeba vybavit výkonnější turbínou, což se v podobě verze 103B stalo po dodání prvních 80 kusů. A další modernizaci vozidla podstoupila koncem 80. let, kdy byla současně vybavena mj. moderními laserovými dálkoměry. Počátkem 90. let, tedy v době, kdy se již Švédsko rozhlíželo po moderním hlavním bitevním tanku, který by Centuriony i Strv 103 nahradil, přibyly další moderní systémy, jako termální optika pro střelce i velitele nebo moderní počítač pro řízení palby. Celkem vzniklo 290 kusů Strv 103 a ve službě se udržely až do roku 1997.

Začátkem 90. let pak přitáhl pozornost švédské armády moderní německý hlavní bitevní tank Leopard 2, a Švédové si pronajali v roce 1994 160 Leopardů 2A4 původně z výzbroje Bundeswehru a s malými úpravami je zařadili do služby jako Strv 121. Mezi roky 2000 a 2011 pak byly tyto tanky uložené ve skladech; 20 jich Švédové odkoupili a přestavěli na ženijní a mostní obrněná vozidla, a 140 jich bylo poté vráceno Německu. Nahradilo je 120 tanků verze 2A5 označovaných jako Strv 122, z nichž je 42 stále v aktivní službě u jednotek.
Zdroj: tanks-encyclopedia.com