foto: Repman / Goodfon/Tank M13/40
Italský tank M13/40 je považován za jeden z vůbec nejhorších tanků ve druhé světové válce. Jednalo se o rozměrově malý a slabě pancéřovaný stroj s významnými konstrukčními nedostatky. Přesto se ho vyrobilo 710 kusů, tedy na italské poměry značné množství.
Italskou výzbroj za druhé světové války nelze i bez nadsázky považovat za výkvět světové kvality. Platilo to o letounech, které poměrně rychle zastarávaly, ale rovněž i o tancích trpících konstrukčními vadami. Některé z tanků byly někdy nezřídka vysoce poruchové. Itálie také zpočátku nepracovala na těžkých tancích. Její pokus v podobě tanku P26/40 totiž nedopadl příliš dobře. Na konci třicátých let měl spatřit světlo světa nový střední tank s označením M13/40. Počítalo se s tím, že vozidlo začne být masově vyráběno, avšak nestalo se tak hned z několika důvodů.
M13/40 - nový tank, staré vady
Na novém vozidlu se začalo pracovat koncem třicátých let. První prototyp spatřil světlo světa již v roce 1939, nicméně hned první ohlasy byly negativní. Především italská armáda projevila velkou nespokojenost. Armádním expertům se nezamlouval design, ani skutečnost, že tank byl malý. Jeho délka totiž činila jen necelých 6 metrů, výška 2,67 metru a šířka 2,64 metru. Z těchto důvodů proto muselo vzniknout několik dalších prototypů, aby se mohla na počátku čtyřicátých let rozběhnout zdárně výroba nového M13/40.
Výzbroj M13/40 - stačila na lehké tanky, na těžké už nikoliv
Vozidlo o čtyřčlenné posádce bylo poháněno motorem o výkonu 125 koní, maximální rychlost činila 32 km/h na silnici, dojezd 200 km. Vzhledem k tomu, že hmotnost stroje byla jen 14 tun, spíše než do kategorie středního tanku bychom jej mohli zařadit do kategorie lehkého. Co se týče výzbroje, byl M13/40 vybaven kanónem ráže 47 mm, sekundární zbraňové systémy tvořily tři kulomety Breda. V praktické rovině byl tank schopen kanonem prorazit zhruba 45 mm pancíře na vzdálenost 500 metrů. Taková síla stačila na penetraci britskými lehkými a křižníkovými tanky, na druhé straně už byla nedostatečná na boj s těžkými pěchotními tanky. Dlužno dodat, že kanon ráže 47 mm už postupně zastarávat a přestal stačit na boj s americkými středními tanky M3 Lee či M4 Sherman.
Nasazení M13/40, v Řecku skončilo fiaskem
Italský diktátor Benito Mussolini měl zálusk na Řecko a cíleně vyprokoval konflikt. Italové použili v této kampani i nový tank M13/40. Italská armáda kalkulovala s tím, že i přes své nedostatky budou vozidla schopna se vypořádat poměrně lehce s nepřátelskými stroji. Jenže se zásadně přepočítali, protože nasazení M13/40 skončilo kritickým neúspěchem. Tanky byly nevhodně nasazeny v obtížném horském terénu, kde nemohly dostatečně manévrovat, a stávaly se vděčným cílem pro řecké obránce. Byly to právě italské stroje, jež například skončily v rukou německé armády, které byly posléze označeny jako PzKpfw M13/40 735.
Italský tank M13/40 v Africe
Italové rozhodli také o tom, že své stroje pošlou do severoafrické kampaně, aby bojovaly proti Britům. V roce 1941 se italské tanky M13/40 zúčastnily obléhání severoafrického přístavu Tobruk. Tam svedly boje s britskými tanky Matilda s nepříliš velkým úspěchem. Mnoho tanků M13/40 tak ukořistili rovněž Britové. Lépe si vedli Italové se svou divizí Ariete v bitvě u Bir el Gubi v říjnu 1941, kdy Britové možná překvapivě zaznamenali mnoho ztrát svých křižníkových tanků. Ve druhé bitvě o El Alamein, která se odehrála v říjnu 1942, se poprvé bojově představil tank M4 Sherman.
V boji se velmi dobře osvědčovaly jak proti německým, tak italským tankům. Zhruba 230 tanků M13/40 bylo nasazeno v prvních liniích. Italské divize Littorio a Ariete byly použity ke krytí ústupu Osy. Divize Centauro byla prakticky eliminována v lítých bojích v Tunisku. Urputné boje však také probíhaly v sousední Lybii, kde byly nepojízdné tanky po skončení bitev zanechány v pustině svému osudu. Dodnes proto můžeme právě v Lybii nalézt obrovské množství nejen tanků M13/40, ale také modelů M15/42, M14/41 nebo také amerických stojů Sherman.
Poslední bojové nasazení M13/40
Poslední bojové nasazení si italské tanky odbyly během první arabsko-izraelské války v roce 1948. Stroje měla ve výzbroji egyptská armáda. Byly použity například v bitvě u kibucu Negba, kde bylo jedno vozidlo ukořistěno izraelskými jednotkami. V bojích se opět projevila kromě zastaralosti, vývojového překonání i mechanické poruchy a slabé pancéřování. Tank zůstal několik let po válce jako památník či symbol bojů v již zmíněném kibucu Negba.
Zdroj: tanks-encyclopedia.com
Autor: Petr Duchoslav
Tagy