foto: Petr Blahuš/La Targett, hřbitov padlých Čechoslováků
Série bitev v Artois a Champagni za Velké války zůstává přes obrovské ztráty, plně se vyrovnávající známějším masakrům u Verdunu nebo na Sommě pro většinu dnešní generace prakticky neznámou. A to přesto, že právě zde se proslavila svou odvahou první jednotka československých legií na západní frontě, slavná Rota Nazdar a zdejší bojiště se do dějin válek zapsalo hned dvěma prvenstvími.
Historická paměť zdejšího kraje je dosud velmi silná, o čemž svědčí hned dvě muzea ve vesnici Neuville Saint Vaast, odkud vyrazila Rota Nazdar za svítání 9. května 1915, historickým paradoxem na den přesně o 30 let předtím, než byla o 1000 km dál na východ osvobozena od německé okupace na konci další světové války Praha, do útoku. Důkazem o tom, že místní lidé na zdejší masakry i na oběť Čechoslováků dodnes nezapomněli, svědčí nejen mnoho českých názvů ulic, ale také to, že obě muzea jsou soukromá. Ač tedy vznikla bez jakékoliv podpory francouzského státu, návštěvník z Čech v nich najde četné exponáty z II. ofenzivy, které mají přímou nebo i nepřímou souvislost s naší Rotou Nazdar.
Přestože se během Velké války přehnalo poli kraje Artois šest velkých ofenziv, nejprve pět spojeneckých v letech 1915-17 a německá generální ofenzíva na jaře 1918, linie fronty se v tomto úseku za čtyři roky příliš nepohnuly. To má za následek, že je zdejší půda tak přeoraná miliony granátů, že i po sto letech jejího zemědělského využití stačí kdekoliv kopnout a narazíte na střepiny, šrapnely nebo střely. Některá místa, třeba právě svah dominantního hřebene Vimy - cíle Roty Nazdar v květnu 1945 i mnoha dalších spojeneckých útoků - zůstala z pietních i praktických důvodů ponechána ve stavu, v jakém se nacházela v listopadu 1918. I přes téměř více jak stovku zim a jar, které od té doby uplynuly a přes erozi a sesedání půdy, jsou některé krátery dodnes až dvacet metrů hluboké!
psali jsme: Vítejte v muzeu ,,mezinárodních Rambů"
První bitva v Champagni a Artois proběhla už na přelomu února a března 1915 v rámci „běhu k moři“, což byla snaha obou válčících stran o boční obchvat nepřítele a obnovení manévrovacího způsobu boje. Honička skončila dosažením pobřeží Belgie u Ypry v dubnu 1915. Francouzský štáb na to zareagoval plánem na II. ofenzivu v Artois hned na počátek května 1915, která měla zároveň ulehčit ruským vojskům na východní frontě, v té době pod těžkým tlakem. Právě během této ofenzivy, do které Spojenci vložili všechny své tehdejší možnosti, absolvovala křest ohněm Rota Nazdar, (ve vojenské hierarchii 1. rota 3. praporu 2. pluku Marocké divize Cizinecké legie, jejímž zbytkům se po prolomení všech tří pásem německé obrany podařilo probít až na Němci silně opevněný vrcholek hřebene Vimy a na krátkou dobu ho udržet vůči německému protiútoku. Francouzské velení k nim ale kvůli zmatkům po zabití velitele 77. divize generála Barbota (mimochodem, ani za Velké války nebylo běžné, aby v boji padl velitel vyššího svazku - to samo o sobě svědčí o krvavosti boje) nepřisunulo posily, a tak se nakonec museli zbytky české jednotky pod provizorním velením četaře Štafla stáhnout zpět pod hřeben. Jediným výsledkem ofenzivy, která pokračovala dalšími útoky v červnu, kterých se také zúčastnili Čechoslováci a která stála Spojence 715 000 padlých, raněných a zajatých, byl zisk pár kilometrů u Souchez.
Boje o hřeben Vimy, který zůstal v německých rukou i během III. spojenecké ofenzivy odehrávající se v září a říjnu 1915, se připsaly hned dvě válečná prvenství. Vůbec poprvé totiž nastupovali hromadně francouzští vojáci do ztečí vybaveni zbrusu novými přilbami. To odpovídalo významu nadcházející bitvy, kterou charakterizoval maršál Joffre ve známém rozkaze generálního štábu č. 8565: „Půjde o zvrat v celé válce. Naším cílem není nic menšího, než vyhnat Němce z Francie!“ Podle pamětníků byly nové přilby docela lehké a natřené modrou barvou, v horní části s malým hrbolkem a zepředu vyzdobené odznakem zobrazujícím hořící granát. Francouzská armáda mimochodem s touto novinkou přišla jako vůbec první, navíc přilby barevně ladily rovněž s nově zavedenými modrými uniformami (ještě při II. ofenzivě útočila Rota Nazdar v jasně červených kalhotách, což z nich dělalo pro německé kulometčíky skvělý terč). Přilby, a další „zcela nové“ částí výzbroje a výstroje - jako třeba ocelové štíty pro boj v zákopech, hole s bodci pro útočící jednotky, nabroušené lopatky a rýče pro příslušníky pěchoty nebo nejrůznější typy ručních granátů - odkazovaly i helmy na předchozí staletí a byly důkazem toho, jak něco tak „ultramoderního“ je vlastně jen návratem do minulosti. V podmínkách zákopové války se okamžitě staly úplnou nutností: generální štáb s bystrostí sobě ne zrovna vlastní přišel na to, že na hlavy připadalo neúměrně vysoké procento zranění - a navíc bylo mnohem více pravděpodobné, že skončí smrtí. Helmy sice nebyly schopny poskytnout ochranu proti střele z pušky, ale bez obtíží zastavily šrapnel.
psali jsme: Muzeum špionáže v USA vystaví cepín, kterým zavraždili Trockého
Během III. ofenzivy opět útočili společně s Francouzi Britové. Protože ale „bobíkům“ při zteči na výšiny u Neuve Chapelle chyběla dělostřelecká munice, provedli na nátlak Francouzů po předchozím odmítnutí útočit pouze krátkou palebnou přípravu, takže jejich vojáci dorazili k prakticky neporušeným německým liniím. Výsledkem byl nulový zisk a 11 000 mrtvých a raněných mužů. To u Francouzů, kteří včas shromáždili dostatečné množství zásob, trvala nepřetržitá dělostřelecká palba z 2 500 hlavní celých pět dní! Po jejím skončení za 1,5 hodiny dokázala jejich 10. armáda dobýt asi pět kilometrů měsíční krajiny, aby posléze narazila na prakticky intaktní druhou německou linii a po německém protiútoku posil ustoupila prakticky do původních pozic. Ofenziva pokračovala ještě měsíc do příchodu plískanic, ale linie fronty se už příliš nezměnila. Francouzi během III. ofenzivy ztratili asi 100 000 mužů, Němci 75 000.
Desítky let po skončení války postavili Francouzi stovkám tisíc zbytečně padlých mužů, svých, britských (ale i německých protivníků) obrovský pomník, válečný hřbitov a open air muzeum bitevní linie u Loretty.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Defence - tanky, lodě, letadla, obrněné vozy. Jaké jsou nejnovější trendy ve zbrojním a obranném průmyslu? S námi víte více
Tagy