Na polském Helu dodnes mají pozůstatky po největších pozemních kanonech v lidských dějinách

Na polském Helu dodnes mají pozůstatky po největších pozemních kanonech v lidských dějinách
Autor: archiv Petra Blahuše|Popisek: Slavnostní dokončení stavby baterie na Atlantském valu
06 / 02 / 2018, 13:15

Hluboké lesy na úzkém, kose podobném polském poloostrovu Hel, ukrývají obrovské zbytky nejmohutnější pozemní dělostřelecké baterie v dějinách lidstva, baterie Schleswig-Holstein. I když si tady na Baltu nezabojovala, o to více si pak zastřílela na Atlantickém valu, kam byla po dvou letech kompletně přestěhována.

Vzorem pro Němce byly dělostřelecké baterie polské armády na Helu, které v září 1939 účinně bránily tuto pro Varšavu strategicky důležitou námořní základnu a její okolí proti německým lodím, letadlům i Wehrmachtu. Je poměrně málo známý fakt, že v dělostřeleckém souboji mezi 15. - 24. 9. mezi bateriemi Dánská, Řecká a Laskovského se podařilo zasáhnout bitevní loď Schleswig- Holstein, která zahájil jako první v ranních hodinách 1. 9. 1939 německou agresi na Polsko. To Němcům ukázalo důležitost dělostřelecké obrany pobřeží.

Hel

Už v roce 1940 proto začaly na Helu obrovské stavební práce, v jejímž průběhu zde vyrostly dva obrovské střelecké  bunkry B jako Bruno a C jako Cesar, plus několikapatrová velitelská betonová věž a mnoho dalších pomocných objektů, včetně bunkrů pozemní obrany (většina z nich ve zdejších lesích dodnes stojí). Zároveň vznikla i stavba pro dělostřelecké postavení A jako Anton, které dodnes drží polská armáda.

psali jsme: Video: Test atomového děla ráže 280 mm

Do baterie, pojmenované paradoxně Schleswig - Holstein po bitevníku, který byl zde v roce 1939 poškozen a Hitler nařídil namontovat do ní největší tehdy existující pozemní dělostřelecké kanóny ráže 406 mm typu C/34 Schnelladekanone, která původně projektovala firma Friedrich Krupp AG k použití na bitevních lodích (nakonec i pýcha Hitlerova námořnictva, německé válečné lodě Bismarck a Tirpitz byla vyzbrojena menšími rážemi).

Bruno

Baterie byla koncipována do třech samostatných palpostů tak, aby z ní obrkanony mohly střílet v úhlu 360°, takže se jí dalo použít jak pro boj proti lodím na moři, tak k ostřelování pevniny ve svém týlu po invazi. Dostřel byl skoro 50 kilometrů a tak dostřelila až Žernovickému jezeru u Tczewa, ústí Nogaty a ústí Visly.

Plány baterie

Baterie na Helu tak plnila svou úlohu- zabezpečit pobřeží Baltu před Baltskou flotilou Rudé armády - až do konce roku 1941, kdy se německo-sovětská fronta posunula daleko až na východ k Moskvě. Pak - pro Němce předčasně - rozhodl Hitler o jejím přestěhování na západ, kde bylo naopak potřeba zabezpečit odvelením většiny německých vojsk proti Sovětům oslabenou „mořskou“ frontu před možným vyloděním anglo-amerických vojsk. Baterie byla začleněna do nově budovaného Západního (Atlantského) valu a bylo jí určena pozice na nejexponovanějším místě, v severní Francii u Calais.

Lindemann

Region Pas de Calais byl totiž místem, kde byl Kanál La Manche nejužším a kde tedy byl nepřítele nejblíže a měl nejsnazší možnost pro vylodění. Proto byla urychleně zahájena výstavba nového betonového opevnění, které mělo obří kanóny, která byla přestěhována okamžitě po zatvrdnutí betonu - ochránit před stále silnějším bombardováním ze vzduchu. Baterie byla původně pojmenována Grossdeutschland, ale brzy byla přejmenována na „Lindemann“, na počest padlého kapitána bitevní lodě Bismarck, potopené na jaře 1941 britským RAF a Royal Navy. Ohromný dostřel děl ráže 406 mm v tomto postavení umožňoval přestřelit celý kanál La Manche a ostřelovat jižní pobřeží Anglie u Doveru granáty o váze více jak tunu. V letech 1942- 1944 (od listopadu 1942 do invaze v létě 1944) z ní bylo na Británii vypáleno více jak 130 salv o 2200 granátech, ale spíše než materiální škody byl význam této palby v rovině morální.

Bruno

Britové si měli stále uvědomovat, že jsou na ráně, že jsou zranitelní a Německo stále silné. I proto se opakovaně snažili baterii Lindemann zničit a to hlavně leteckým bombardováním (jen při největším náletu amerických létajících pevností B-17 na jaře 1944 bylo svrženo 5600 pum o váze 250 a 500 kg) a palbou z válečných lodí, ale její umístění i síla betonových stěn obří děla spolehlivě ochránila a žádné nebylo poškozené.

psali jsme: Dora a Gustav - největší děla historie

Byla to také zásluha jiné stavební koncepce, než té, která stála prakticky „pod širým nebem“ na Helu, protože zde na Atlantském valu byla její děla v kasematách, shora i z boku chráněných čtyřmi metry železobetonu.  Baterie byla kompletně soběstačná bez ohledu na situaci ve svém okolí- měla vlastní zdroje vody, dvě elektrárny, filtrovny, nemocnici, sklady atd.

Cesar

Není tedy divu, že strach z baterie Lindemann byl u Spojenců takový, že byla hlavním důvodem přesunutí původně zvažovaného místy vylodění (operace Overlord) z jinak výhodnější úžiny Pas de Calais do vzdálené Normandie.  Obavy Spojenců jsou velmi dobře vykresleny ve vynikajícím špionážním románu Larryho Collinse: Operace Fortitude.

Hel

Baterii Lindemann nakonec  obsadila z týlu po svém postupu od pobřeží kanadská vojska a po pečlivém prozkoumání  ji za použití obrovského množství výbušnin vyhodila do povětří. Její zbytky pak byly o několik desetiletí později zcela symbolicky zasypány tisíci tunami zeminy, vytěžené při stavbě tunelu pod kanálem La Manche.

 

Nepřehlédněte na Security magazínu:  Technologie  - nejnovější ,,vychytávky" ze světa vědy a techniky. Od futuristických zbraní až po bojové drony. S námi víte více

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace