Na šikmé prezidentské ploše. Emil Hácha - kolaborant, zachránce, nebo snad oběť?

Na šikmé prezidentské ploše. Emil Hácha - kolaborant, zachránce, nebo snad oběť?
Autor: Wikimedia Commons, autor neznámý |Popisek: Emil Hácha
27 / 04 / 2020, 10:00

Vynikající právník, pozdější předseda Nejvyššího správního soudu, překladatel. Ale hlavně politik a protektorátní prezident. Jak vlastně na Háchu nahlížet? Byl to kolaborant, zachránce českého národa před úplným zničením, nebo vlastně nacistická oběť? Na to lze samozřejmě nahlížet z mnoha úhlů pohledu a odpověď je stále nejednoznačná.

Rodák z Trhových Svin Emil Hácha se narodil v roce 1872 do rodiny berního úředníka Josefa Emanuela Háchy. Absolvoval právnická studia na Univerzitě Karlově, zkušenosti čerpal i jako dvorní rada Správního soudního dvora ve Vídni. Po roce 1918 pak začíná jeho úspěšná právnická kariéra, kterou spojil hlavně s Nejvyšším správním soudem. Nejprve se stal jeho řádným členem, v roce 1925 se stává druhým prezidentem této instituce. Hácha také mezitím vyučoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy a získal zde i docenturu.

Hácha nepočítal, že by někdy vstoupil na politické kolbiště, založením byl intelektuál, akademik. To se však náhle změnilo v osudovém roce 1938. Po Mnichovském diktátu, kdy došlo k územnímu zmrzačení státu (ztráty činily 41 098 km² a země přišla o skoro 5 milionů obyvatel) a nastolení nových, pretotalitních druhorepublikových pořádků. Česko-Slovensko, jak se nyní republika nazývala, měla být orientována na Německo, což měl ,,zajistit" ministr zahraničí František Chvalkovský. Druhá republika též přijala první protižidovská opatření, není to tedy záležitost až pozdějšího Protektorátu Čechy a Morava.

Emil Hácha se nacházel v září 1938 ve složité situaci, a to i osobní. V tomto roce mu zemřela jeho milovaná žena Marie. Hácha stál před rozhodnutím, jestli má vstoupit do politiky, o které předtím neuvažoval. Část druhorepulikové reprezentace požadovala, aby se právě Hácha, vážený předseda Nejvyššího správního soudu stal protektorátním prezidentem, který bude hlavně reprezentovat a nečinit Berlínu ,,brykule". Hácha, osobně soužen rodinnými záležitostmi a drasticky změněnou společensko-politickou situací, nakonec funkci přijal jako jakousi osobní oběť a stal se 30. listopadu 1938 prezidenta územně osekaného státu.

V té době však ani on, ani další netušili, že druhá republika je předstupněm totálního zániku státu a zřízení protektorátu, který se měl začlenit napříště do Třetí říše jako jeho integrální součást a neměl tedy na rozdíl od Slovenského štatu mít už mezinárodně-právní subjektivitu. Adolf Hitler rozhodl 30. října, tedy měsíc po Mnichovském diktátu, o obsazení Česko-Slovenska vojenskými prostředky. O tom ostatně už snil dávno, od poloviny 30. let. 

Hitler měl pak s Háchou vlastní úmysly. Pozval jej 14. března 1939 do Berlína na jednání o dalším osudu Česko-Slovenska. Hácha vůbec netušil, jaké má Hitler další záměry, domníval se, že oba muži budou rokovat o zcela jiných záležitostech. Hitler však velmi neurvale postavil Háchu před hotovou věc: německá armáda obsadí Česko-Slovensko, na tomto území vznikne protektorát, který ač se měl formálně spravovat sám, všechny svrchovaně politické a další záležitosti měl na starosti říšský protektor. Pokud se tomu Hácha nepodvolí, pak bude mít válku se všemi důsledky, Hitler dá pokyn k bombardování Prahy (ve skutečnosti ten den panovala mlha a bombardovalo by se těžko).

Hitler na tehdy na skoro 70letého Háchu činil značný nátlak a ten se zdravotně zlomil. Musel být narychlo k němu povolán Hitlerův osobní lékař a zakročit. Hitler si nemohl dovolit, aby Hácha v Berlíně zemřel, protože stále byl považován v britských a francouzských očích považován za ,,mírotvorce". Hácha tak pod velkým nátlakem musel podepsat dokument o tom, že svěřuje osud českého národa do rukou Třetí říše. Mělo být také zaručeno, že při obsazování Česko-Slovenska nedojde k vojenskému odporu ze strany armády.

hávha

                                                 Emil Hácha (autor neznámý, Wikimedia Commons)

 

,,Obětuji se. Když nemohu zachránit stát, ať nezahyne aspoň národ," hájil v březnu Hácha svou pozici. Jeho nelehký úděl státního prezidenta začal. Hácha se pokoušel v prvních letech protektorátu brzdit některá germanizační opatření, protestoval v listopadu 1939 proti zatýkání studentů po říjnových demonstracích. Domníval se i jako právník, že to jsou ,,excesy" nacistů, a ti budou dodržovat uzavřené dohody, jež jsou pro obě strany závazné. V tom se však přímo fatálně mýlil. Je třeba také zmínit, že Hácha odmítl složit slib věrnosti Hitlerovi. Hácha byl navíc ve spojení s Edvardem Benešem, jemuž se v podstatě podřizoval.

V prvních letech trvání protektorátu byl Hácha aktivním prezidentem, snažil se mírnit dopad některých drakonických nařízení a v nemálo případech i uspěl. To se však poměrně drasticky mění příchodem Reinharda Heydricha do Prahy 28. září 1941 a hlavně pozdějším atentátem, který provedli 27. května 1942 českoslovenští výsadkáři Jan Kubiš a Jozef Gabčík. V životě Háchy nastal zlom osobní i politický. V souladu s dohodou s Benešem měl Hácha rezignovat z pozice státního prezidenta. Hácha si to dlouho rozmýšlel, ale nakonec tak neučinil a dostal se definitivně na šikmou plochu. Propásl šanci dát jasně najevo, že s terorem za heydrichiády a po ní nesouhlasí.

Zde se pak nabízí paralela z roku 1969, kdy československý parlament schvaloval tzv. pendrekové zákony a Alexander Dubček, donedávna ,,miláček" národa a symbol reforem, je podepsal ,,z profesní cti" také. Mohl však volit řešení nepodepsat, složit funkci a odejít z politiky. To však stejně jako Hácha neudělal. Hácha se rozešel i s Benešem, kterého podrobil tvrdé kritice, a ostře odsoudil i atentát provedený na Heydricha. Nacisté si navíc nemohli dovolit, aby z politických důvodů Hácha rezignoval, čehož nakonec dosáhli.

9. června 1942 pak přišlo možná stěžejní jednání Háchy s Hitlerem v Berlíně, což byla určitá reminiscence na osudové rokování 14. března 1939. Hitler použil podobný, nevybíravý nátlak jako předtím a otevřeně hrozil likvidací českého národa ještě za války, či jeho vystěhováním. Tomu Hácha nedokázal čelit a nepřispívala tomu ani jeho pokračující arterioskleróza. Duševně i fyzicky zlomený muž ztratil podporu i okupantů, odbojových kruhů i českých fašistů a dostal se na šikmou plochu. Už nedokázal zkrátka ze scény odejít. Místo toho přišly Háchovy jasně kolaborační projevy.

,,Prosím vás, abyste si ještě jednou uvědomili velkomyslnost Adolfa Hitlera, který od českého národa nic jiného nežádal, než aby tento národ šel klidně za svou prací. Je proto přirozené, že nevděk za tuto velkorysost musí být potrestán všude tam, kde se projeví a že tím spíše musí býti potrestána věrolomnost, která nevděk stupňuje až do zrady.... Není Čechem, kdo se protiví Velkoněmecké říši a kdo tím zločinně hraje o jednou zaručená práva. Není Čechem, kdo jde s Anglií a se sovětským Ruskem, není Čechem, kdo do našich krajů vnáší rozklad, zradu a zločin. Pro tyto lidi nemějte slitování," řekl v poselství národu Hácha 19. června 1942. A v dalších podobných projevech či poselstvích pokračoval až do roku 1945.

S koncem války zanikl přirozeně i protektorát a funkce státního prezidenta. Hácha byl 13. května zatčen na příkaz nového ministra vnitra Václava Noska, již těžce nemocný dopraven do vězeňské nemocnice na Pankráci. Tam 27. července 1945 umírá ve věku nedožitých 73 let.

Otázkou tedy je, jak vlastně nahlížet na Háchu? Byl skutečně pravověrným kolaborantem jako třeba Emanuel Moravec? Odpověď není vůbec jednoduchá a jednoznačná, protože, jak už jsme uvedli, v prvních letech existence protektorátu kladl v mnoha personálních záležitostech nacistům odpor, snažil se hájit práva českého národa. To se však později mění a Hácha se dostal na šikmou a jasně kolaborační plochu. I když měl domluveno s Benešem, že odstoupí, neučinil tak. Chřadnoucí muž se nacistům více než hodil k jejich záměrům a ti se ho snažili předcházet. Hácha dostal v roce 1942 od Hitlera osobní dar v podobě nablýskaného mercedesu. Nacisté za žádnou cenu nechtěli, aby Hácha rezignoval z politických důvodů. To se také nakonec nestalo. Jeho úděl byl vlastně v mnoha směrech i nešťastný. I když řada historických prací k Háchovi přistupuje ,,shovívavěji", ať si na něho názor udělá každý sám.

 

Zdroj: Tomáš Pasák: Emil Hácha (1938-1945)

 

 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace