Autor fotografie: Alan Wilson, CC BY-SA 2.0|Popisek: "Holdenův" Lightning v Duxfordu
Stalo se 22. července 1966 a situace, která dnes budí úsměv, toho dne rozhodně k smíchu nebyla. Velící důstojník 33. jednotky údržby britského Královského letectva prováděl odkládané testování jednoho z opravovaných Lightningů, tedy English Electra Lightning, nadzvukového stíhacího letounu schopného překonat rychlost Mach 2, tedy dvojnásobek rychlosti zvuku. Walter Holden zaskočil za testovacího pilota. Sám měl zkušenost s pilotováním, ovšem jen malých vrtulových letounů. Let však nebyl v plánu - test zahrnoval jen krátká pojíždění po ploše. Ke své smůle ale mechanik nechtěně zapnul přídavné spalování. Za pár okamžiků se již vznášel nad zemí.
English Electra (později British Aircraft Corporation) Lightning je historicky jediným v Británii vyvinutým letounem schopným překonat hranici dvojnásobku rychlosti zvuku. Šlo o záchytný stíhací letoun, který poprvé vzlétl již v srpnu 1954. Do služby byl zaveden v roce 1960 a u RAF nebo v Saúdské Arábii doslouží koncem 80. let. Jeho hlavním původním úkolem byla obrana letišť strategických V-Bombers, tedy bombardérů s jadernými zbraněmi. Podle dobové koncepce jim hrozil útok jadernými bombami shazovanými z nadzvukových bombardérů. Za tím účelem se kromě rychlosti mohl letoun pochlubit také vynikající stoupavostí. Když do určité pomine byť teoretická hrozba strategických bombardérů, objeví se také průzkumné nebo bitevní varianty Lightningu s prodlouženým doletem a nižší rychlostí. Letoun byl nasazen mj. u 74. perutě jako součást oficiálního akrobatického týmu velitelství stíhacího letectva. Celkem vzniklo 337 kusů v řad verzí, a mezi nimi také stroj XM135.
Šlo o druhý vyrobený stroj první produkční varianty F.1. Relativně mladý typ se stále potýkal s technickými potížemi. V případě XM135 šlo o problémy s elektronikou, které se projevovaly během zrychlení ke vzletu. Velitelem mechaniků, kteří na základně RAF Lyneham mj. tento problém řešili, byl wing commander Walter Holden. U letectva sloužil od roku 1943 a s opravami proudových letounů měl bohaté zkušenosti. Problémem jednotky bylo, že nedisponovala piloty s kvalifikací pro moderní Lightning (její piloti směli do kokpitu letounů Canberra nebo Meteor), a bylo třeba obrátit se na aktivní perutě RAF, aby testovacího pilota poskytly.
A to se ukázalo být v danou chvíli, uprostřed července, problémem. Po dalším odkladu dal Holden na radu ze základny Boscombe Down, aby test provedl osobně. Ostatně co se mohlo stát? Nešlo o let, ale o testování systému na zemi. Letoun měl urazit ne více než 40 m naráz a Holden by zkoušel různá nastavení, aby systém prověřil, načež by vypnul motor a zabrzdil. Žádná (pilotážní) věda. Z letounu byl sejmut kryt kabiny a Walter Holden se do ní usadil bez přilby a bez rádia. Podvozek byl uzamčen. První test proběhl v pořádku a podle předpokladů. Při druhém ale nezkušený "pilot" přidal malinko více plynu a překonal hranici pro přídavné spalovaní. Pilot Lightningu by věděl, jak jej zase vypnout, ale Holden stroj ovládat neuměl. Letoun se začal rozjíždět a nebylo jiné cesty než vzhůru.
video: youtube
Jen těsně Hoden v otevřeném kokpitu minul cisternu s leteckým palivem a startující de Havilland Comet, který zrychlující Lightning těsně přeletěl. Na konci dráhy Holden, který se naučil létat na dvouplošníku Tiger Moth a létal na letounu Harvard (Texan) nebo Chipmunk, jednoduše přitáhl knipl a letěl. Konečně se mu podařilo vypnout přídavné spalování. Přemýšlel o katapultáži, ale byla vypnutá. Pro jistotu. Letoun měl být přece opravován a testován na zemi. Dvakrát se pokusil přistát a dvakrát manévr kvůli špatné výšce a rychlosti přerušil. Matně si vybavoval, že přistávací rychlost Lightningu byla kolem 280 km/h. Duchapřítomně přistával v opačném směru, aby nehrozilo, že přejede/přeletí konec dráhy a skončí v přilehlé vsi. Rychlost byla v pořádku, ale neodhadl výšku. Tu přizpůsobil tomu, co znal z malých vrtulových strojů, a ocasem praštil do přistávací plochy. Poškození nebylo velké, a necelých sto metrů od konce dráhy Holden letoun zabrzdil.
Lightning XM135 byl opraven, nalétal 1343 hodin, a je od roku 1974 vystaven v muzeu v Duxfordu. Holden odejde do důchodu až na přelomu 70. a 80. let. Závěry vyšetřování byly jednoznačné: zachránil sebe i letoun a žádné předpisy porušeny nebyly. Walter Holden zemřel v roce 2016 ve věku 90 let.
Zdroj: Paper Skies; wikipedia.org