foto: Wikimedia Commons, volné dílo/Torpédo Chariot
Řiditelná torpéda, to byly během druhé světové války prostředky, které měly oslabit nepřítele. Sami se o tom přesvědčili například Italové.
Jeho prvopočátky bychom našli na počátku 20. století, kdy Brit Godfrey Herbert obdržel patent na lidské torpédo. Nicméně během první světové války Herbertova snaha byla shledána jako nepraktická a také nebezpečná. Další pokusy ovšem na sebe nenechaly čekat a vznikala řiditelná torpéda od primitivních, ,,na ,,koleně" postavených, až po ta pokročilá.
Zkušenosti s konstrukcí lidských torpéd měla například Itálie, která během druhé světové války nasadila do akce torpéda SLC (Siluro a Lenta Corsa), známá pod názvem Maiale, která mimochodem vážně poškodila dvě britské bitevní lodě třídy Queen Elizabeth.
Fotografie torpéda Maiale ve městě Taormina na Sicílii od našeho čtenáře (autor: Josef Kryšpín)
Právě Britové si při stavbě vlastních řiditelných torpéd vzali z Itálie inspiraci. Torpéda Chariot konstrukčně vycházela právě ze vzoru SLC, ale byla celkově výkonnějšími jednotkami. S konstrukcí řiditelných torpéd začali Britové v roce 1942 a výsledkem pak bylo torpédo Chariot Mk. 1. a následně Mk. 2.
Torpédo Chariot Mk. 1 mělo výtlak 1,6 t, bylo 6,8 m dlouhé, poháněl je elektromotor a mohlo dosahovat maximální rychlosti 3,5 uzlu. Výzbroj tvořila 318 kg výbušných hlavic Torpex. Torpédo tvořila dvoučlenná posádka, která na něm seděla obkročmo. Vpředu měl vyhrazeno místo řidič torpéda, vzadu pak ,,operoval" potápěč, který manipuloval s výbušnými hlavicemi. V přední části torpéda byla uložena oddělitelná hlavice obsahující výše uvedené výbušniny. Co se týče přepravy, na místo nasazení byla torpéda přepravována mateřskou ponorkou či jiným vhodným prostředkem.
Psali jsme
Na jaře 1940 tzv. podivnou válku vystřídala válka blesková a Německo porazilo Francii a její spojence během šesti týdnů. Výsadní roli hrály na obou...
Vylepšenou verzi potom představovalo torpédo Chariot Mk. 2, které bylo zavedeno v počtu 30 kusů v roce 1944. Ve výkonech torpédo předčilo variantu Mk. 1, bylo rychlejší, mohlo nést 545 kg výbušniny, trup mělo větší průměr než Mk.1.
Britové měli představu, že řiditelná torpéda nasadí do různých typu operací, hlavně proti plavidlům nepřítele, ale také do zpravodajských misí, ke špionážním účelům či k průzkumu invazních pláží. Torpéda byla součástí rozličných misí, z nichž můžeme zmínit například Operaci Title či Operaci Welcome. Charioty byly například nasazeny k průzkumu míst, která byla vybrána pro klíčovou invazi v Normandii v roce 1944. O rok dříve řiditelná torpéda plnila stejnou funkci před invazí Spojenců na Sicílii (Operace Husky).
Torpéda pomáhala spojencům během války oslabit nepřítele. Posádce torpéda Chariot se podařilo například potopit italský těžký křižník Bolzano v červnu 1944. Stejný osud potkal i o rok a půl dříve již téměř dokončený italský lehký křižník Ulpino Traiano.
Psali jsme
Situace ponorek na začátku října 1943 byla katastrofální, za pět dnů šlo ke dnu 5 U-Bootů. Oproti tomu stálo na všech mořích 7 potopených...
Po roce 1945 zůstalo v britském námořnictvu 6 Chariotů Mk 2. Protože se zároveň blížil začátek studené války, vyzkoušeli Britové úspěšné propojení dvou Chariotů Mk.2 s miniponorkou XE-7 třídy XE. Britové však dále s tímto konceptem nepracovali. Nicméně můžeme říct, že koncept řiditelných torpéd Chariot se Britům ve druhé válce v mnoha ohledech osvědčil, kdy se tyto zbraňové prostředky zúčastnily řady úspěšných misí.
Zdroj: history.com
Tagy