Autor fotografie: neznámý autor / Public Domain / Wikimedia Commons|Popisek: Nikolaus ,,Klaus" Barbie
Nikolaus "Klaus" Barbie, známý jako "Řezník z Lyonu," se z teologa stal jedním z nejkrutějších gestapáků. Po válce unikl spravedlnosti díky americké zpravodajské službě, která ho využila pro boj proti komunismu.
Klaus Barbie v mládí
Barbie se narodil v roce 1913 v Bad Godesbergu. Jeho otec v roce 1914 narukoval do války, z níž se vrátil jako zatrpklý muž. Byl zraněn francouzskými vojáky, které ze srdce nenáviděl a stal se z něho alkoholik, který týral své děti. I tato skutečnost měla nepochybně vliv na další životní cestu pozdějšího gestapáka Barbieho. Mladý Klaus se od svého otce naučil nenávidět nejen Francouze, ale i všechny ostatní, kteří se mu postavili do cesty. Toto prostředí plné násilí a nenávisti formovalo jeho budoucí chování a krutost, kterou projevoval vůči svým obětem.
Klaus Barbie a kariéra v NSDAP
V roce 1933 pak mladému Nikolausovi nebyl osud nakloněn. Nejprve zemřel jeho mladší bratr Kurt a pak i jeho otec. Původně chtěl Nikolaus studovat teologii a vydat se na akademickou dráhu, ale zmíněné události tyto plány zmařily a nasměrovaly mladého muže na úplně jinou cestu. Toho času byl nezaměstnaný, a tak se dal do služeb nacistů, kteří převzali v Německu moc v roce 1933. O dva roky později se Barbie přidal k jednotkám SS a začal plnit úkoly i pro Sicherheitsdienst (SD). Následně však Barbie také vstoupil do NSDAP a s touto stranou spojil své další osudy. Nacistická ideologie mu poskytla zázemí a prostor, kde mohl otevřeně projevovat svou nenávist a krutost vůči Židům a dalším skupinám obyvatel.
Druhá světová válka, pro Barbieho v uniformě SS
Druhá světová válka mu pak poskytla další možnosti ,,uplatnění". Po dobytí Nizozemí německými vojsky, byl Barbie přidělen do amsterdamského oddělení, které bylo odpovědné za identifikaci, zatýkání a deportaci nizozemských Židů. V roce 1942 Barbie změnil působiště, když jej odeslali do francouzského Dijonu. Tam začal organizovat deportace francouzských Židů do koncentračních táborů a aktivně se podílel na likvidaci místního odporu. Jeho brutální metody a schopnost zastrašit i ty nejstatečnější se rychle staly známými.
Klaus Barbie, šéf gestapa a řezník z Lyonu
Následně se z Klause Barbieho stal šéf gestapa v Lyonu. Zde ustavil ústředí nechvalně proslulého hotelu Terminus, kde osobně sadistickým způsobem mučil představitele tamního odboje včetně židovských vězňů. Historikové odhadují, že Barbie je osobně zodpovědný za smrt asi 14 000 lidí, ale obětí mohlo být samozřejmě vzhledem k transportům, kterí měl na starost, mnohem více. Známá je jeho vražda vůdce francouzského odboje Jeana Moulina, kterého pomalu a trýznivě ubil k smrti. Za svou činnost Barbieho vyznamenal Adolf Hitler Železným křížem první třídy. V Lyonu se jeho činy staly symbolem teroru a strachu, který nacisté šířili po celé okupované Evropě.
Klaus Barbie se také podílel na jedné z nejkrutějších akcí druhé světové války – deportaci židovských dětí z vesnice Izieu. V dubnu 1944 nařídil zatčení 44 dětí a jejich opatrovníků z dětského domova. Tyto děti byly následně deportovány do Osvětimi, kde byly zavražděny. Celý incident se stal jedním z nejsymboličtějších případů Barbieho brutality a jeho bezohlednosti vůči nevinným životům. Během svého působení ve Francii projevoval Barbie mimořádnou krutost nejen vůči dospělým, ale především právě dětem, což podtrhuje hloubku jeho zločinů proti lidskosti.
Klaus Barbie se téměř vyhnul spravedlnosti
Na konci války se Barbie vrátil do Německa a přijal novou identitu. Tím se vyhnul spravedlnosti. O jeho služby však v roce 1947 projevil zájem americký Kontrašpionážní sbor (Counterintelligence Corps - CIC), speciální zpravodajská služba, která byla založena v roce 1941. CIC tak využila Barbieho, ale i další nacisty k vyvíjení antikomunistické činnosti. Američané věřili, že jeho znalosti a zkušenosti mohou být užitečné v boji proti sovětskému vlivu, a proto mu poskytli ochranu a nové možnosti. Později se však podařilo Francouzům odhalit pravou identitu bývalého nacisty.
Francie jej následně odsoudila v nepřítomnosti k trestu smrti za válečné zločiny. Poprava se nicméně nekonala, protože ani nemohla. Naopak CIC pomohla Barbiemu k útěku do Bolívie. Americká zpravodajská služba totiž udělala z Barbieho poměrně vytěžovaného agenta, který věděl příliš mnoho o síti německých špionů, které CIC rozmístila v různých komunistických organizacích v Evropě. Dobrodružný a současně nebezpečný život Barbieho však zdaleka neskončil, protože jej v roce 1965 naverbovala pro změnu i západoněmecká zpravodajská služba Bundesnachrichtendienst (BND). Barbie tak pokračoval ve svých špionážních aktivitách, tentokrát ve službách Západního Německa, a zůstal v Bolívii, kde se stal respektovaným členem tamní komunity.
Barbie byl podezřelý z toho, že se angažoval v bolívijském převratu, který zosnoval v roce 1980 Luis García Meza, který zavedl diktaturu. Po jejím pádu však Barbie už nepožíval ochrany bolívijské vlády a byl konečně v roce 1983 vydán do Francie. Tam byl odsouzen za válečné zločiny k doživotnímu vězení. Barbie si však mnoho z trestu nestačil odsedět, protože zemřel na leukémii v roce 1991 ve věku 77 let. Svých činů nikdy nelitoval. Uzavřel se tak život sadistického trýznitele, uprchlíka a agenta dvou rozvěděk. Jeho smrt ukončila dlouhý a temný příběh muže, který svými činy zanechal nesmazatelnou stopu v historii druhé světové války a poválečného období.
Zdroje: britannica.com, larousse.fr, encyclopedia.ushmm.org, memorialdelashoah.org