Nacista Schwammberger: Vraždil mladé dívky odstrašujícím způsobem, na děti nechtěl plýtvat náboji

Nacista Schwammberger: Vraždil mladé dívky odstrašujícím způsobem, na děti nechtěl plýtvat náboji
Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Josef Schwammberger
22 / 04 / 2024, 16:00

Josef Schwammberger byl důstojník SS, který stál v čele několika pracovních táborů v Polsku. Smutně proslul brutálními tresty páchanými vůči vězňům.

Nacistické Německo zplodilo opravdu mnoho kariéristů se sadistickými sklony, kteří mohli ukájet své zvrácené choutky na nevinných vězních v pracovních či koncentračních táborech. Jedním z nich byl i důstojník SS Josef Schwammberger.

Během druhé světové války byl postaven do čela několika pracovních táborů v Krakowě či Przemyśli. Schwammberger byl znám jako obávaný esesák, který vyhledával sebemenší záminky, aby mohl trestat vězně. Nikdo si před ním nemohl být jistý. Schwammberger je také velmi rád trestal tím, že na ně pouštěl svého psa - německého ovčáka, nebo je střílel, či házel do ohně. Měl také bič, jímž vězně, na kterého si zasedl, brutálně sešlehal.

Na děti, jak později prohlásil, byla škoda kulky, a tak jim mlátil hlavou o zeď, dokud nezemřely. A nejen to, vězňům odcizoval zlato, šperky a další cennosti pro výhradně svou potřebu. Podle odhadů má Schwammberger na svědomí kolem 5 000 lidských životů během doby, kdy velel pracovním táborům v Polsku.

Když přišel konec války, Schwammberger byl zadržen v Innsbrucku Francouzi, a zdálo se, že sadistického esesáka dostihla konečně spravedlnost. Doznal se ke smrti vězňů v pracovních táborech, ale jen asi ke 35 případům místo několika tisíců. Schwammberger měl být v roce 1948 vydán Američanům, ale při převozu se mu podařilo uprchnout.

Po mnoha peripetiích se bývalému veliteli pracovních táborů podařilo dostat se do Argentiny, ,,oblíbenému" místu vysoce postavených činovníků nacistického režimu. Zajímavé je, že Schwammberger zde nerušeně žil pod svým jménem a dokonce obdržel občanství této země. Teprve v roce 1973 začaly západoněmecké úřady usilovat o jeho vydání, nicméně až v roce 1987 byl Schwammberger nalezen a zatčen. Stalo se tak až 42 let od konce druhé světové války.

Soudní proces probíhal téměř rok v letch 1991 až 1992. Schwammembenger vinu popíral, přiznal pouze, že byl poručíkem SS. Deník New York Times uvedl v rámci konečného rozsudku mimo jiné toto: Soud rozhodl, že 21. září 1942, což byl Jom kipur, židovský Den smíření, pan Schwammberger vyhledal a zabil židovského rabína v Rozwadówě, což byl zločin, který soudce Luippold označil za jeden ze jeho "nejopovrženíhodnějších a nejzavrženíhodnějších". Soudce navíc zjistil, že pan Schwammberger byl organizátorem hromadné popravy v táboře Przemyśl dne 2. září 1943, při níž bylo vojáky gestapa zastřeleno nejméně 500 židovských vězňů.

Mnoho svědků proti Schwammembengerovi 

 

Svědci přijeli z Iraele, Spojených států a Kanady a mimoi jiné uvedli, že například obviněný štval svého německého ovčáka Prinze proti vězňům. Bylo uvedeno, že zabil muže, který ukradl chléb pro své haldové dítě. Židé se navzájem varovali, pokud se Schwamberger přiblížil, protože jeho přítomnost znamenala blízkost smrti. Nutil mladé dívky se svléknout do naha a pak skočit do jámy, kam poštval svého psa. Zraněné dívky byly později zatřeleny. Podle Deutschlandfunk se přitom se choval nenápadně, zdvořile a klidně. 

Sovětský bunkr z období druhé světové války – hotel Accademia – Przemysl – Polsko

Schwammberger byl nakonec souzen ,,jen" za 34 vražd, které měl spáchat vlastní rukou a za to, že dal nařídit smrt dalších 275 vězňů. V roce 1992, ve věku 80 let, byl Schwammberger shledán vinným v sedmi bodech obžaloby týkajících se vražd vězňů a také spolupachatelství. Za to byl odsouzen k doživotnímu vězení, žádost o předčasné propuštění byla v roce 2002 zamítnuta. Schwammberger byl tak jako jeden z mála esesáků odsouzen. Zemřel v roce 2004 ve věku 92 let ve vězeňské nemocnici. Nicméně byl jedním z mála pravomocně odsouzených bývalých nacistů, které se podařilo dostat před soud.

Manželka Kathe Schwammemberegrová zemřela v roce 2003 v Argentin ve věku 87 let. Velkou zásluhu na jeho postavení před soud mělo Centrum Simona Wiesenthala a k jeho vydání z Argentiny významně připsěli také Elliot Welles a Anna Unger Wienbergová. 



Zdroj: historycollection.com


Tagy článku

-->