Námořní beranění v dějinách

15. 09. 201916:00

foto: US Navy/Konfederační ram Manassas na dobové rytině

Prorážení trupu lodí je známé již od dob starého Řecka. V naší zemi oplývající údajně mlékem a strdím, ale postrádající moře, pro to máme ne zcela přesný výraz taranování či zkráceně taran, který se používá rovněž v souvislosti s letectvem. V zahraničí je nejčastější termín ramování (v nepřesné počeštělé transkripci) od anglického slova ram, což je v technické a vojenské terminologii beranidlo. Tento nástroj, spíše zbraň, se užíval k prorážení bran, nebo hradeb nepřátelských pevností a měst až do konce středověku, místy i později.

V podstatě se jedná o využití kinetické energie kůlu, nejčastěji otesaného kmene stromu, uvedeného do pohybu obvykle skupinou vojáků. Starořecká beranidla bylo často na úderném konci opatřena bronzovou hlavou berana. Pravděpodobně odtud pochází výraz beranidlo/ram. Jen pro zajímavost lze uvést, že beranidla se používají dodnes, ovšem k jinému účelu. Jedná se o zavěšená a svisle pohyblivá závaží, kterými se zatloukají piloty, nejčastěji při stavbě mostů do dna řek. Tento způsob používali prokazatelně již ženisté římských legií a ještě nedávno byly soupravy pro beranění i ve vybavení naší armády.

Není známo, kdo ve starověku vymyslel beranidlo jako součást lodní přídě. Každopádně se stalo oblíbenou a obávanou zbraní námořních bitev, a to až do první světové války. Starořecké a římské lodě, ale i plavidla jiných států měly mnohdy ozdobná bronzová beranidla. Například jeden z předních římských vojevůdců Pompeius vystavoval beranidla zničených nepřátelských lodí přímo na fóru. Ve středověku beranidla z lodní konstrukce zmizela, ale nájezd plavidla do boku nepřítele se stejně používal.

V devatenáctém století se v konstrukci parních válečných lodí beranidla opět objevila. Jednalo se o první moderní válku, známou jako Americké občanská válka (1860-1865), nebo také válka jihu proti severu. Tam došlo poprvé k rozsáhlé stavbě a použití obrněných lodí, mnohdy roztodivných až futuristických konstrukcí. Jako první tehdejší obrněnec se obvykle uvádí konfederační CSS Virginia přestavěná z potopené fregaty USS Merrimac. Plavidlo bylo na přídi opatřeno mohutným železným klounem, který roku 1862 úspěšně použilo v bitvě u Hampton Roads proti unijní fregatě USS Cumberland.

Nicméně, první obrněnou lodí této války a rovněž konfederace byl CSS Manassas. Jednalo se o účelově postavené obrněné plovoucí beranidlo přestavěné z říčního ledoborce Enoch Train. Jako zajímavost můžeme uvést, že se jednalo o soukromou válečnou, tedy privatýrskou loď bojující za peníze. Při prvním střetu Manassas taranoval a poškodil fregatu USS Richmond a poté jej koupila vláda konfederace. Následně se Manassas zúčastnil několika bojů, při nichž poškodil taranem a palbou svého jediného děla lodě USS Mississippi a USS Brooklyn. Poměrně pozitivní výsledky taranování v době občanské války vedly v USA ke stavbě specializovaného ramu Katahdin. Toto plavidlo, které stejně jako Manassas, připomínalo tvarem ponorku s parním pohonem, se již žádné bitvy nezúčastnilo.

Zato v Evropě rozhodl odvážný taran o výsledku bitvy i Lissy, či Visu roku 1866. Rakouský admirál Tegetthoff nastoupil do boje s italským loďstvem jako slabší se staršími loděmi, jimž chyběla část dělové výzbroje. Proto se rozhodl jít nepříteli „na tělo“ a narazil přídí své vlajkové lodi Ferdinamd Max do italské vlajkové lodi Re D´Italia, která se následně potopila. To vedlo k dezerci italského admirála Persana z bojiště, rozpadu jeho flotily a nečekanému vítězství rakouského loďstva.

Pravděpodobně nejostudnější taran v historii se udál roku 1893 při manévrech britské středomořské eskadry před Tripolisem. Díky stupidnímu velení viceadmirála Tryona tam došlo se srážce tehdy nejmodernějších bitevních lodí, po níž HMS Victoria s bokem proraženým klounem HMS Camperdown šla ke dnu.

Jako příklady úspěšného taranu z novějšího období můžeme uvést útoky většinou britských lodí na německé ponorky v první i druhé světové válce, zatímco neúspěšný je známý střet americké a ruské jaderné ponorky což si lze přečíst v několika článcích na webu Security magazín.

Zdroje: Conway´s All the World Fighting Ships, Grégr, R. Vládcové oceánů