Námořní kříž za statečnost v poslední bitvě bitevních lodí dostal i potomek českých přistěhovalců

Námořní kříž za statečnost v poslední bitvě bitevních lodí dostal i potomek českých přistěhovalců
Autor: wikipedia, public domain|Popisek: USS Remey v roce 1944
06 / 06 / 2020, 11:00

První salvy bitvy, která se stala historicky posledním soubojem bitevních lodí, vypálil v noci z 24. na 25. října 1944 v průlivu Surigao americký torpédoborec DD-688 Remey. Byl součástí hlídkového oddílu torpédoborců podřízeného svazu kontradmirála Jesse B. Oldendorfa, jehož hlavní síly tvořily "staré dámy" - starší bitevní lodě, které se pro svou nižší rychlost nehodily k doprovodu svazů letadlových lodí, a byly určené k přímé podpoře vyloďujících se jednotek. Část z nich přežila útok na Pearl Harbor, byla opravena, a vracela utržené rány. Na velitelském můstku USS Remey stál komandér-poručík Reid Puryear Fiala. Potomek českých přistěhovalců.

                                                                              Video: YouTube

Reid Puryear Fiala se narodil 14. ledna 1909 v Brooklynu v New Yorku. Jeho otcem byl Anthony Fiala narozený v roce 1869 v Jersey City, a matkou Mary Clare Puryear. Podle myheritage.cz byl jeho dědem Frank John Fiala narozený v roce 1843. Ten byl synem Jamese (Václava) Fialy a Veroniky Fialové, rozené Sulanské, a je pravděpodobné, že ti přišli do Spojených států kolem roku 1848.

Reid Fiala absolvoval Námořní akademii v Annapolisu v roce 1931 a službu nastoupil na palubě bitevní lodi Pennsylvania (BB-38), a dále pak sloužil na palubách torpédoborců (DD-229 Truxtun, DD-206 Chandler, DD-339 Trever) a před vstupem Spojených států do 2. světové války pak na DD-188 Goldsborough, který byl v roce 1940 reaktivován po 18 letech mimo službu jako AVP-18 (malá zásobovací loď pro létající čluny, "seaplane tender, small") a od srpna 1940 jako AVD-5 (seaplane tender destroyer). O tři roky později, v září 1943, mu bylo již v hodnosti komandér-poručíka svěřeno velení novému torpédoborci třídy Fletcher, DD-688 Remey. Účastnil se s ním operací proti Kwajaleinu, Majuru, Saipanu, Tinianu, Palau, Leyte, Luzonu, Iwo Jimě, Okinawě a námořního bombardování Japonska. Torpédoborec si vysloužil deset bitevních hvězd, a nejvýraznějšího úspěchu dosáhl v bitvě v průlivu Surigao.

Hlídkový oddíl torpédoborců svazu kontadmirála Oldendorda byl tvořen eskadrou torpédoborců 58 a 108 pod velením kapitána Cowarda, velitele eskadry 58. Byl rozdělen na západní a východní skupinu, které byly vyslány do boků japonského svazu viceadmirála Nišimury tvořeného bitevními loděmi Fusó a Jamaširo, těžkým křižníkem Mogami a čtyřmi torpédoborci 2. torpédové eskadry, a týlovým svazem viceadmirála Šimy s těžkými křižníky Nači a Ašigara a lehkým křižníkem Abukuma, vlajkovou lodí 1. torpédové eskary tvořené sedmi dalšími torpédoborci.

Remey náležel do východní skupiny. Kolem třetí hodiny ranní byl krátce během přibližování k nepříteli osvícen japonskými světlomety a napadem dělostřelbou. Nebyl však zasažen, a krátce nato vypálila východní skupina vedená Remeyem 27 torpéd. Torpédo z USS Melvin zasáhlo bitevní loď Fusó, která se potopila o 40 minut později. Zášlehy hlavní torpédometů opět prozradily americkou pozici a kolem v čele plujícího Remeye začaky dopadat 6palcové granáty ze sekundárních děl japonských bitevní lodí. Torpédoborce kryté kouřem beze ztrát ustoupily a z bezpečné vzdálenosti pak sledovaly dopady salv vlastní bitevní linie do japonské sestavy. Do boje zasáhla linie "starých dam" kontradmirála Oldendorfa, bitevní lodě Mississippi, Maryland, West Virginia, Tennessee, California a "Fialova" Pennsylvania.

                                                                            Video: YouTube

Rozkazem z 26. prosince 1944 obdržel Reid Fiala za prokázané hrdinství během této bitvy prezidentem Spojených států udělený Námořní kříž. Ač Fialova torpéda nezasáhla, byla velmi dobře zaměřena a přinutila nepřítele k úhybným manévrům, které jej vystavily dalším spojeneckým silám. Výsledkem bitvy bylo potopení obou japonských bitevních lodí a všech torpédoborců hlavního Nišimurova svazu, kromě Šigure. A poškozený křižník Mogami padne za oběť americkému palubnímu letectvu den po bitvě. Šimovy lodě ustoupily, ale budou potopeny v následujících bojích o Filipíny.

Po válce velel Fiala v hodnosti komandéra krátce torpédoborci DD-861 Harwood (třída Gearing), a později divizi torpédoborců 602, eskadře 15 a během války v Koreji působil jako podnáčelník štábu pro zpravodajskou činnost při vrchním veliteli sil OSN. Ze služby odešel v hodnosti kontradmirála jako velitel námořní základny Long Beach v roce 1959. Žil v jižní Kalifornii a pracoval pro pojišťovnu. Zemřel 29. července 1987 v Los Angeles a je pochován na Arlingtonském národním hřbitově. Se svou ženou Elizabeth Louise (rozenou Grant) měl dvě dcery a syna, a v roce 1987 dvanáct vnoučat a šest pravnoučat.

Torpédoborce třídy Fletcher jsou se 175 do služby zařazenými jednotkami nejpočetnější třídou amerických plavidel této kategorie. Šlo o lodě s plným výtlakem 2500 tun schopné dosáhnout rychlosti 36,5 uzlu, vyzbrojené pěti dvouúčelovými 127mm děly v jednohlavňových věžích, množstvím protiletadlových automatických zbraní, deseti torpédomety ráže 533 mm a vrhači a skluzavkami hlubinných bomb. Poslední byl prodán do šrotu v roce 2011, a sice E-02 Cuitláhuac, což byl USS John Rodgers (DD-983) zakoupený Mexikem v roce 1970. Fialův Remey byl nasazen mj. během Suezské krize a dosloužil v roce 1974 v Atlantském záložním loďstvu.

Zdroj: valor.militarytimes.comm, www.usna.edu, navy.togetherweserved.com

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace