Autor fotografie: wikipedia, public domain|Popisek: SBD Dauntless startuje z paluby Enterprise
Stanley "Swede" (Švéd) Vejtasa je jedním z výjimečných stíhacích pilotů druhé světové války s českými kořeny. Létal z palub amerických letadlových lodí v Tichomoří a proslul zejména obdivuhodným výkonem, když 26. října 1942 v bitvě u Santa Cruz sestřelil sedm nepřátelských letounů. Neméně pozoruhodného výsledku ovšem dosáhl o několik měsíců dříve: za kniplem střemhlavého bombardéru sestřelil tři japonské stíhačky Zero.
Japonský námořní palubní stíhací letoun Typ 0, tedy Micubiši A6M Reisen ve spojeneckém kódu Zeke (Zero) byl jedním z trumfů císařských ozbrojených sil úvodní fáze války v tichomoří. Jeho kvality vynikly nicméně především ve srovnání s letouny, které spojenecké mocnosti ve zprvu druhořadém dějišti válečných operací nasazovaly.
Velká Británie zde například uplatňovala letouny Buffalo, které se neodvážila nasadit v Evropě ani v Africe, nebo první verze Hurricanů, které v Evropě v době vypuknutí války v Tichomoří již dávno nahradily v roli prvoliniových stíhačů pokročilejší verze výkonnějších Spitfirů. Podobně Američané neměli zprvu technicky nijak oslnivou výzbroj a jejich zřejmě nejlepším stíhacím letounem byl v té době armádní P-40 Warhawk.
Hlavním soupeřem palubního stíhacího Zera v prvním roce války však byl americký palubní stíhací Grumman F4F Wildcat. Buď ve verzích 3 a 3A se čtyřmi kulomety, nebo od června 1942 ve verzi 4 se šesti kulomety. Mnoho bylo napsáno při srovnávání obou letounů. Zero vynikalo obratností, Wildcaty jej předčily odolností. Lehké Zero lépe stoupalo, těžký Wildcat byl rychlejší ve střemhlavém letu. Se snižující se kvalitou japonských pilotů v důsledku ztrát a jejich nahrazování nováčky, jejichž příprava nebyla v době války zdaleka tak kvalitní jako před válkou, a naopak s narůstajícími zkušenostmi amerických letců se výhody a nevýhody obou strojů srovnávaly, resp. Američané se naučili využívat výhod Wildcatů, zatímco Japonci ztráceli schopnost využívat předností Zera.
Přesto v obecném povědomí zůstává dojem značné převahy japonských stíhaček nad protivníky, který vznikl v prvních měsících války a v jisté míře přetrval až do bitvy u Midway, která znamenala pro japonské palubní letectvo nezhojitelnou ránu.
Tím spíše ovšem vyniká výkon Stanleyho Vejtasy ze 7. května 1942. Během vyčerpávající bitvy v Korálovém moři se střetl svaz amerických letadlových lodí Lexington a Yorktown s japonskými letadlovými loděmi Šokaku, Zuikaku a Šóhó.
Stanley Vejtasa, jehož rodiče přišli do Spojených států z Třebíčska, létal od července 1939 v sestavě průzkumné perutě 5 (Scouting Squadron 5) z paluby letadlové lodi USS Yorktown (CV-5). Upozornil na sebe poprvé již 10. března 1942, když zasáhl bombou ze svého střemhlavého Dauntlessu jednu ze tří transportních lodí, které byly toho dne u Nové Guineje potopeny. Během bitvy v Korálovém moři se podílel napřed na potopení osmi nepřátelských lodí v přístavu Tulagi severně od později proslulého Guadalcanalu. 7. května zasáhl bombou lehkou letadlovu loď Šóhó a přispěl k jejímu potopení. A 8. května se účastnil pro pilota bombardérů nezvyklé mise.
Stíhačů nebyl dostatek, aby při utrpěných ztrátách současně poskytovali účinný doprovod bombardérům při útočných operacích a kryli vlastní svaz před bombardéry nepřítele. Bylo rozhodnuto vyslat na bojovou leteckou patrolu Vejtasovy Dauntlessy. Jejich cílem měly být torpédové bombardéry, které jsou nejpomalejším a nejsnazším protivníkem. Skutečný průběh patroly však nemohl být od teorie vzdálen více.
Douglas SBD Dauntless byl jednomotorový dvoumístný palubní průzkumný a střemhlavý bombardér. Jeho prototyp vzlétl v roce 1935, čtyři roky před prvním letem prototypu stíhacího Zera. Maximální rychlost Dauntlessu se pohybovala mezi 380 a 400 km/h. Vyzbrojen byl dvěma synchronizovanými kulomety ráže 12,7 mm nad motorem a pohyblivým dvojčetem ráže 7,62 mm v zadním střelišti. Micubiši A6M2 Reisen dosahoval rychlosti až 530 km/h a kromě dvou kulometů ráže 7,7 mm nad motorem měl také dva 20mm kanóny v křídlech. A právě s letkou stíhacích Zer a ne s torpédovými bombardéry se Vejtasa v čele své formace osmi Dauntlessů utkal.
Podle citace k udělenému Námořnímu kříži "prudce napadl kombinovaný útok nepřátelských bombardovacích a torpédových letadel a jejich mohutné stíhací podpory." Čelně se střetl se stíhacími Zery a následně v divokém manévrovacím dogfightu dokázal tři sestřelit. Pomohla mu chladnokrevnost, přesná muška a odolnost jeho vlastního stroje. A z druhé strany pak křehkost konstrukce japonských stíhaček, které se zřídka dokázaly pro absenci pancéřování vyrovnat i s malým poškozením.
Přesto Zera čtyři Dauntlessy sestřelila, a co hůře, japonským pilotům se podařilo potopit letadlovou loď Lexington a těžce poškodit i Vejtasův Yorktown. Vejtasa byl poté přeložen ke stíhací peruti 10 na palubu letadlové lodi Enterprise. Jeho výkon ukazuje, že legendy opředené Zero mělo svá slabá místa, nešlo o žádný zázrak, a pokud jeho piloti chybovali, bylo možné je sestřelovat i za teoreticky velmi nevýhodných podmínek.