Námořníky uvězněné v potopené ponorce zabil chlór z baterií – kapitán jako zázrakem přežil

Námořníky uvězněné v potopené ponorce zabil chlór z baterií – kapitán jako zázrakem přežil
Autor: Le Petit Journal, 23. července 1905, volné dílo|Popisek: Katastrofa Farfadetu
11 / 04 / 2021, 10:00

Francouzské námořnictvo moderních dějin je ve stínu mocné Royal Navy historicky podceňováno. Posledních významnějších úspěchů proti ní ostatně dosáhlo během americké války za nezávislost ve druhé polovině 18. století. Ale možná právě proto, s ohledem na pozici druhořadé námořní mocnosti, přistupovala právě Francie k některým inovativním prvkům námořní války iniciativněji. Nedosahovala-li její bitevní flotila síly svého potenciálního rivala, tím větší pozornost byla věnována napřed torpédy vyzbrojeným lehkým lodím, a o dvě desetiletí později, na přelomu 19. a 20. století ponorkám. A jako do jisté míry průkopníkovi v této oblasti nemohly se Francii vyhnout také nehody a ztráty. Příběh katastrofy ponorky Farfadet z roku 1905 nahání husí kůži.

O francouzských ponorkách je poprvé řeč již v souvislosti s Napoleonovými přípravami na vylodění ve Velké Británii, které probíhaly v letech 1803-1805. Napoleonovi představil americký vynálezce Robert Fulton svůj ručně poháněný Nautilus, ale na prakticky založeného vojevůdce dojem neudělal. Nakonec to byla ovšem vskutku Francie, která spustí na vodu první ponorku poháněnou nikoli lidskou silou, ale motorem - v případě člunu Plongeur z roku 1863 šlo o pohon na stlačený vzduch. Dosah pěti námořních mil nebyl pro vojenské využití dostatečný.

V roce 1888 přichází, znovu ve Francii, první ponorka s elektrickým pohonem - třicetitunový člun Gymnote schopný urazit pod hladinou vzdálenost 25 námořních mil. Zatím neozbrojený, což napravuje Gustave Zédé spuštěný na vodu v roce 1893. Bronzová ponorka, odolná vůči korozi, umožňující využití magnetického kompasu na palubě, s výtlakem 264 tun, elektrickým pohonem, který umožňoval urazit 220 mil na hladině a 105 mil pod hladinou, a vyzbrojená třemi torpédy. A další prvenství: Gustave Zédé je první ponorkou dějin, která úspěšně napadla cílovou loď cvičnými torpédy, a to na kotvách i posléze v pohybu. Námořnictvo ji okamžitě koupilo a 1. května 1900 zařadilo do služby.

Přicházejí další konstrukce a v roce 1901 první série čtyř člunů třídy Sirène, které byly poháněny na hladině parním pohonem, pod hladinou elektrickým motorem, a následující třídy Farfadet, u které se zastavíme. Farfadet byla ponorka o výtlaku 185 tun. Poháněna byla opět jen dvěma elektrickými motory Sautter-Harlé s celkovým výkonem 600 k, což dávalo člunu na hladině rychlost 6,1 uzlu, pod hladinou 4,2 uzlu. Ponořit se mohla až do hloubky 35 m. Dosah činil 115 námořních mil na hladině a 28 pod hladinou. Výzbroj byla mohutná: 4 torpéda ráže 450 mm. Druhá jednotka třídy, Korrigan, zasáhne při cvičení křižník Tempête cvičným torpédem, aniž by byla zpozorována. Další francouzské a ponorkové prvenství.

Při vývoji složité a revoluční technologie ovšem nemůže jít jen o úspěchy. S první jednotkou této třídy se tak pojí příběh katastrofy, k níž došlo v tuniském přístavu Bizerta 6. července roku 1905.

S ohledem na stále nedostatečný dosah byly ponorky vnímány jako prostředek pobřežní ochrany. Farfadet a Korrigan byly odtaženy do Bizerty v roce 1904, a staly se zde součástí obrany této významné námořní základny. V červenci roku 1905 Farfadet prováděl cvičné ponory asi půl kilometru od pobřeží, v laguně bizertského přístaviště. Velitel Cyprien Ratier nařídil zaplavit ponorné nádrže. Nesprávně uzavřeným poklopem se ovšem do ponorky začala hrnout voda. Slabinou její konstrukce bylo mj. to, že v podstatě neměla věž - poklopy byly umístěny velmi nízko nad hladinou, čas na reakci byl minimální. Unikající vzduch vytlačil z ponorky kapitána a dva další námořníky, kteří se snažili na poslední chvíli poklop neúspěšně uzavřít. Ponorka se potopila a zabořila do bahnitého dna laguny v hloubce asi deset metrů, čtrnáct mužů, kteří zůstali na palubě, ovšem nezahynulo okamžitě, resp. ne všichni.

Ve vzduchové kapse se některým podařilo potopení člunu přežít. Dali o sobě vědět zoufalým bušením do trupu ponorky. Následujícího rána se potápěčům podařilo kolem trupu umístit pevná ocelová lana a jeřábem se Farfadet podařilo vyzvednout za záď a přivázat k pontonu. Do člunu začal proudit vzduch a s ním naděje pro přeživší, ale stále uvězněné námořníky. Cílem bylo odtáhnout ponton s ponorkou na mělčinu. Bylo však třeba opatrnosti a postup byl velice pomalý. Naneštěstí se trup vysmekl ze závěsů a opět dosedl na dno. Signály zevnitř ponorky ustaly dalšího dne. Vyzvednutí člunu pak trvalo ještě několik dní. Zapojen do něj byl plovoucí dok, kterým byla ponorka dopravena 15. července do suchého doku.

Své utopené kamarády z Farfadetu vyprostila posádka sesterského Korriganu. Čtyři byli nalezeni v příďovém oddíle, dva v prostředním. Tito nepochybně zahynuli již při prvním potopení. Osm našlo smrt v utěsněném záďovém oddělení člunu. Zabil je chlór unikající ze zatopených baterií, když smísením kyseliny sírové obsažené v akumulátorech s mořskou vodou vznikla kyselina chlorovodíková. Podle ohledání poslední z námořníků zemřel po 32 hodinách od katastrofy.

Ponorka byla opravena a odtažena do jihofrancouzského Toulonu a 17. prosince 1908 vrácena do služby pod novým jménem Follet sloužila do roku 1913. O sesterský člun Lutin přijde námořnictvo 16. října 1906. Jeho katastrofu a ztrátu šestnácti životů zapříčinil kamínek, který zabránil dokonalému uzavření jedné z vyrovnávacích nádrží.

Lekce a zkušenosti. Do Velké války vstoupí Francie se 72 ponorkami. Během války podniknou francouzské ponorky 1300 bojových misí, 14 jich bude ztraceno, z toho 12 ve Středozemním moři. Německé ponorky jejich úspěchy předčí a zastíní. Ještě v roce 1930 bude nicméně francouzské ponorkové loďstvo se 110 čluny početně nejsilnější na světě. Druhoválečné úspěchy v podobě sedmi potopených a dvou poškozených lodí byly ze zřejmých důvodů hubené, ale svou roli sehrály například při vysazování agentů v okupovaných zemích.

Dnes disponuje Francie šesti jadernými útočnými ponorkami třídy Rubis, kterou postupně nahrazuje třída Barracuda, a čtyřmi ponorkami nesoucími jaderné balistické střely třídy Triomphant.

Zdroj: dawlishchronicles.com; ecole.nav.traditions.free.fr

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace