Autor: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Veinticinco de Mayo
Jedním z vážných problémů, s nimiž se musela vypořádat britská admiralita, když byl v roce 1982 vyslán operační svaz s jednotkami určenými ke znovuovládnutí Falkland, bylo v té době nezanedbatelné argentinské námořnictvo. Síla britských operačních skupin se opírala o letadlové lodě HMS Hermes a HMS Invincible, a kromě dvou výsadkových lodí disponovaly osmi torpédoborci, šesti ponorkami a množstvím fregat a menších pomocných plavidel. Potenciální hrozbou byla argentinská operační skupina 79.1 soustředěná kolem letadlové lodi Veinticinco de Mayo.
Vznikl plán jak se s argentinskou letadlovou lodí vypořádat. Ve skutečnosti šlo původně o britskou HMS Venerable, lehkou letadlovou loď druhoválečné třídy Colossus. Do argentinských služeb se dostala v roce 1969 z Nizozemska, kde sloužila v letech 1948-1968 jako Karel Doorman. Přímý doprovod argentinské lodi tvořil původně britský torpédoborec Typ 42, nyní Hércules, a Santísima Trinidad, loď stejného typu, ale postavená v Argentině, a jeden starý americký torpédoborec.
Veinticinco de Mayo v úvodu konfliktu posloužila k přepravě 1500 vojáků do falklandského přístavu Stanley, a její letouny nebyly k podpoře obsazení ostrovů zapotřebí. Poté se ale vrátila do své původní role a byla nasazena k zajištění oblasti severně od ostrovů. Kromě průzkumných a protiponorkových Grumman S-2 Tracker a vrtulníků S-61 Sea King spočívala její úderná síla v osmi lehkých bitevních Douglas A-4Q Skyhawk. Nesly pouze neřízené pumy, přesto konflikt ukáže, že šlo o efektivní a nebezpečné stroje.
Letounům startujícím z pozemních základen (a kromě celkem deseti A-4Q tu bylo dalších 38 strojů verzí B a C) se podaří potopit torpédoborec HMS Coventry, fregatu HMS Ardent, a poškodit řadu dalších lodí. Není přitom bez zajímavosti, že z paluby vzlétl v roce 1969 také britský letoun Harrier GR.1. Během prezentace v rámci britské snahy o export těchto strojů do Argentiny. Harriery v průběhu konfliktu sehrají na britské straně velmi důležitou roli. V počtu 22 kusů budou bojovat proti bezmála desetinásobné přesile. Zcela zřejmým bylo, že si Britové nemohou dovolit ztrátu žádné letadlové lodi, a v takovém případě by musela být operace odvolána.
Kromě severní skupiny v čele s argentinskou letadlovou lodí bylo menší, přesto hrozbou jižní uskupení v čele s lehkých křižníkem General Belgrano. Britská premiérka Thacherová rozhodla o eliminaci argentinských námořních sil a úkolem byly pověřeny tři jaderné ponorky, které dorazily do oblasti s předstihem - HMS Conqueror třídy Churchill, a HMS Spartan a HMS Splendid třídy Swiftsure. Conqueror bude operovat jižně od Falklandských ostrovů, zatímco Spartan a Splendid se budou pohybovat severozápadně a severovýchodně.
Jako první svého protivníka ovšem nevypátraly ponorky - 1. května 1982 průzkumný Tracker z argentinské letadlové lodi objevil britský svaz. Podle zásad moderní námořní války měly okamžitě z Veinticinco de Mayo vzlétnout pumami vyzbrojené Skyhawky a britské letadlové lodě napadnout. Schylovalo se k "bitvě u Midway 1982" - mimořádně nebezpečnou situaci ovšem vyřešila příroda - bezvětří startu argentinské útočné vlny zabránilo. Letouny sice startovaly pomocí parních katapultů, ale obtěžkané výzbrojí potřebovaly protivítr. Vrtkavá štěstěna se obrátila a v noci naopak britský Harrier objevil argentinskou operační skupinu.
video: youtube
Současně jižně od ostrovů operující HMS Conqueror objevil lehký křižník General Belgrano. Od premiérky přišlo explicitní povolení útočit. A 2. května Conqueror dvěma starými torpédy Mark 8 starou a původně americkou loď, která přežila japonský útok na Pearl Harbor o bezmála půlstoletí dříve, potopil. Kontradmirál Jorge Allara si na Veinticinco de Mayo rychle uvědomil, že totéž by se mohlo snadno přihodit i jeho lodi. Skupina obrátila na západ, ale k dovršení vší smůly na letadlové lodi došlo k technickému problému a její rychlost poklesla na 18-20 uzlů, což bylo v situaci ohrožení nepřátelskými ponorkami vskutku napínavé. Argentinci, kteří měli původně Brity "na lopatě", se vlivem nepříznivých okolností, na něž neměli vliv, dostali do situace chromého terče.
Pronásledováním ustupujícího protivníka byl pověřen HMS Splendid. Díky své konstrukci a pohonu dosahovala ponorka pod hladinou rychlosti převyšující 20 uzlů. Argentinci ovšem často měnili kurz a cíleně pluli relativně mělkými vodami. Torpédoborce byly rozmístěné pět mil za zádí letadlové lodi v široké formaci a způsob ústupu a přijaté dispozice potvrzovaly, že argentinské námořnictvo velmi dobře ví, co dělá, a v širším kontextu také oprávněnost obav či respekt, který u svých protivníků vzbuzovalo. A samotná letadlová loď rozhodně nebyla proti byť velmi moderní ponorce bezbranná. Trackery na palubě byly schopné až šestihodinových hlídkových a pátracích letů. Disponovaly na padáku shazovanými sonarovými bójemi, radarem a detektory rádiových a radarových vln. Ponorky byly schopné efektivně ničit pomocí lehkých samonaváděcích torpéd Mark 44 shazovaných na padáku, a hlubinnými bombami. Kromě Trackerů, které hlídkovaly v širším okruhu, tu byly také pro těsnější protiponorkovou službu dva vrtulníky Sea King se spouštěným sonarem s dosahem tří mil, a podobným protiponorkovým arzenálem.
Ani britští námořníci nebyli bez schopností. Ponorka Splendid se 3. května dostala na dohled torpédoborců. Druhý den v půl šesté ráno sice byla zjištěna jedním z Trackerů a musela hluboko pod hladinu, ale o hodinu později vystoupila zpět do periskopové hloubky a velitel v tu chvíli již viděl i letadlovou loď. Zkrátil vzdálenost a zahájil manévrování k vlastnímu odpálení torpéd, ale než mohla být odpálena, lodě překročily hranici argentinských pobřežních vod, čímž byl útok pro britskou ponorku podle mezinárodního práva pro tuto chvíli vyloučen. Ale Argentinci se neschovávali. Letadlová loď změnila kurz na sever, opět argentinské vody opustila a 5. května Trackery domnělého nepřítele znovu vypátraly a dokonce zaútočily torpédem, ale bez úspěchu. Vzlétly oba vrtulníky. O hodin u později bylo vypuštěno druhé torpédo, ale ani nyní se výsledek nedostavil. Splendid byl ve skutečnosti nyní asi 130 mil jižně od letadlové lodi a je pravděpodobné, že Argentinci útočili na americkou, chilskou nebo sovětskou ponorku.
7. května musel Splendid pro poruchu pronásledování ukončit. Úkol sledovat letadlovou loď a nedovolit jí jakoukoli akci proti britským silám převzal Spartan, ale Argentinci 9. května zakotvili v domovském přístavu, a v průběhu konfliktu jej již neopustí. Útoku ponorky Splendid unikla díky dovedně vedenému ústupu a jisté míře štěstí. Těžko spekulovat, jak by se střetnutí vyvíjelo, kdyby 1. května byla mohla vyslat své letouny a ty by zasáhly a vyřadily nebo dokonce zničili byť jednu z britských letadlových lodí. V principu by mohl stačit jediný úspěšný zásah - a že piloti Skyhawků uměli, o tom se Britové měli možnost přesvědčit nejednou. Stejně tak mohlo snadno dojít k eskalaci, pokud by Argentinci omylem zničili ponorku nezúčastněného námořnictva. Nestalo se ani to, a argentinské síly 14. června 1982 na ostrovech kapitulovaly.
Zdroj: Mark Felton Productions; naval-history.net; wikipedia.org