Autor fotografie: Michaela Wecker|Popisek: Austerlitz 2018
29. listopadu - 1. prosince proběhne u Tvarožné a u Prace na Brněnsku velká vzpomínková akce Austerlitz 2019 věnovaná 214. výročí bitvy u Slavkova. Přihlášeno je na 1100 účastníků ze 13 zemí světa, kteří 30. listopadu na tradičním bojišti pod Santonem u Tvarožně provedou rekonstrukci vybrané části bitvy tří císařů. Letošní scénář naváže tam, kde loňský scénář skončil. Budeme se věnovat jižnímu úseku bojiště. V roce 2018 šlo o úvodní fázi bitvy. Letos půjde o závěrečnou. O co šlo a jak to bude vypadat?
Bitva u Slavkova byla ve skutečnosti zejména díky značné rozloze bitevního pole (10 x 12 km) v podstatě třemi střetnutími: na jižním úseku vzdorovaly ruským kolonám pod (spíše hypotetickým) společným velením generála Buxhöwdena na Zlatém potoce mezi Telnicí a Sokolnicemi francouzské jednotky generála Legranda posílené o sbor maršála Davouta, který zde po svém příchodu převzal velení. Rozhodující boje proběhly na Prateckých výšinách, kde se z obou stran neplánovaně střetly francouzské divize Soultova a Bernadottova armádního sboru podpořené Napoleonivými zálohami s rusko-rakouskou 4. kolonou a posléze také ruskou císařskou gardou. A na severu, rovněž oboustranně nečekaně, na sebe narazily sbor maršála Lannesa a francouzská Muratova kavalerie s koaličním jezdectvem, ruskou gardou a především předvojem koaliční armády pod velením knížete Bagrationa.
Zatímco boje na severním úseku bojiště dění jinde příliš neovlivnily (a spíše naopak, převelení části jednotek na Pratecké výšiny usnadnilo Francouzům na severu situaci), bitva byla rozhodnuta na Prateckých výšinách ve francouzský prospěch - a vítězné jednotky odpoledne napadly týl tří Buxhöwdenových kolon, zadržovaných Davoutem a Legrandem, a především přílišným lpěním na bitevním plánu. Tím se Napoleon částečně vrátil ke svému původnímu bitevnímu plánu. Ten musel v průběhu bitvy definitivně opustit, protože nepředpokládal přítomnost rusko-rakouských jednotek ani na severu, ani na Prateckých výšinách, a nutnost se s nimi utkat již v úvodních fázích bitvy jeho původní plán zásadně narušila. Osud tří kolon na jižním křídle původně chystal pro celou koaliční armádu. Přesto výsledek bohatě postačil a Slavkov-Austerlitz se stal největším vítězstvím jeho vojenské kariéry.
Divize generála Saint-Hilaira, která vybojovala úspěšnou bitvu o Pratecký kopec, kde dnes stojí Mohyla míru, napadla obratem z výhodného vyšší postavení týl ruských kolon, které bojovaly v Sokolnicích. Na jejím levém křídle, nad Újezdem, se postupně rozvinula divize Vandammova, která na Starých vinohradech porazila 4. kolonu generálů Kolowrata a Miloradoviče, a ohrožovala týl a tím ústupovou linii 1. ruské kolony stojící u Telnice.
Tři ruské kolony dole v údolí, tedy Dochturovova, Langeronova a Przybyszewského, po ranním náporu proti výrazně slabším jednotkám francouzské Legrandovy divize v Telnici a Sokolnicích a po odraženém protiútoku Friantovy divize Davoutova sboru, který Legranda podpořil, v podstatě hodiny přešlapovaly na místě. Dílem proto, že jim v cestě stáli v dobrém obranném postavení na Zlatém potoce Francouzi vedení nejschopnějším z Napoleonových maršálů - Davoutem - a dílem, a patrně především proto, že Weyrotherova dispozice, koaliční bitevní plán, nařizovala společné překročení potoka všem čtyřem kolonám, jež měly srovnat svá čela právě na úrovni Zlatého potoka. Jenže 4. kolona sváděla boj o Pratecké výšiny, a koaliční armádě chyběl jeden vrchní velitel s přehledem a dostatečnou autoritou, aby mohl plán a úkoly tří kolon koaličního levého křídla v průběhu bitvy změnit.
Scénář rekonstrukce bitvy během akce Austerlitz 2019 tedy začne tam, kde scénář v roce 2018 skončil. Tedy ústupem Davoutových a Legrandových jednotek před rusko-rakouskou přesilou. Ovšem v týlu koaličních kolon se objeví hlavní francouzské síly.
Soultův sbor zaútočí s podporou záloh z výšin směrem na jihozápad. Davout rovněž přejde do útoku, Rusové a Rakušané budou muset vzdorovat Francouzům ze dvou stran. Przybyszevského kolona, které se podařilo probít se přes francouzskou linii na Zlatém potoce v Sokolnicích, se pokusila uniknout na sever, ale byla takřka celá obklíčena a skložila zbraně. Zbylé dvě ve zmatku hledaly ústupové cesty. Byly přitištěné na rybníky, které ohraničovaly jižní stranu bojiště, a z Prateckých výšin na ně pršely dělové koule. Legenda, která hovoří o prolomeném ledu a tisících utonulých, má své kořeny v oficiálním bulletinu Velké armády a není ničím jiným než propagandou. Přesto je závěr slavkovské bitvy ze spojeneckého pohledu katastrofální.
Maršál Berthier závěrečné boje popsal ve svém hlášení takto:
"Nepřítel, předstižený u Měnína Friantovou divizí, měl pro ústup už jen hráz, jež oba rybníky dělila a vedla k Žatčanům. Zdálo se, že chce onen přechod zoufale hájit. Chvatně tedy umístil zbytek svého dělostřelectva na výšiny, které kryly čelo hráze, a podpořil je celým zbývajícím jezdectvem, aby dal pěchotě čas seskupit se. Avšak navzdory vražedné palbě jeho dělostřelectva vyrazil neprodleně generál Gardanne, císařův pobočník, proti němu s dragounskou divizí generála Beaumonta a několikrát zaútočil. Z druhé strany mu chladnokrevně a neúnavně sekundovalo gardové dělostřelectvo pod velením chef d´escadron Digeona.
Marně si nepřítel činil nějaké naděje, jež vyplynuly z jednoho zpětného pohybu našich dragounů. V okamžení, kdy jezdectvo vyrazilo tryskem, aby jej pronásledovalo, Digeon pevně stanul, nechal nabít šest děl kartáči, palbou nepřátelské eskadrony rozrušil a donutil je k neuspořádanému ústupu. V tomtéž okamžiku se objevily tři divize maršála Soulta, které přišly podél jezera. Generál Friant obešel nepřítelovo postavení, gardová pěchota rázně postoupila, dvě eskadrony jízdních myslivců spojené s dragouny vyrazily vpřed, přičemž čelily kartáčům a palbě z pušek. Nepřátelským jezdectvem to otřáslo, avšak naši dragouni s gardovými myslivci se vrhli na dělostřelectvo a nepřítel se dal na útěk pod ochranu dvou batalionů, které hájily hráz. Pokud jde o tyto bataliony, byly vbrzku téměř celé zničeny naší pěchotou, jež dorazila na výšiny.
Trosky nepřátelské pěchoty dosáhly v nepořádku výšin Měnína. Vandammova divize, Friantova divize a několik praporů gardových myslivců jim šly v patách a nedovolily, aby se zformovaly. Ti palbou soustavně hřmících gardových děl zasypávaní nešťastníci se bez podpory, zásob, možnosti ústupu staly obětí hrůzy a vrhli se na zamrzlé Měnínské jezero, které naše kule rozbily, a takřka všichni tam pomřeli.
Slunce končilo svoji pouť a poslední paprsky, které se na ledu odrážely, osvětlovaly onu scénu plnou hrůzy a beznaděje. Nebyla o nic méně strašlivá než ta, k níž došlo ve dni bitvy u Aboukiru, kde se osmnáct tisíc vítězi pronásledovaných Turků vrhlo do moře a utopilo se v něm. Pak už zbývaly z armády jen trosky, které unikly smrti či zajetí a dokázaly se spojit s ruským jezdectvem za Žatčany."
Napoleonův pobočník Gardanne stanul v čele Beaumontovy divize v důsledku Napoleonovy nespokojenosti s nedostatačnou razancí, kterou tato 3. dragounská divize, jíž v Beaumontově nepřítomnost velel brigádní generál Boyé, dle císařova úsudku před Telnicí předváděla. Za Boyém poslal Napoleon Soultova pobočníka, poručíka Saint-Chamanse, s následujícím vzkazem: „Vraťte se tam a vyřiďte ode mě generálovi, který tam velí, že je lempl!“ Nezbývá než doufat, že Mark Schneider v roli Napoleona k takovému opatření nebude mít 30. listopadu mezi 14:00 a 15:30 důvod.
Na rok 2020 k 215. výročí připravuje Projekt Austerlitz a Středoevropská napoleonská společnost větší akci, které se zúčastní na 1500 re-enactorů z celé Evropy, a která svým rozsahem připomene program z roku 2015.
Akci připravují v rámci Projektu Austerlitz Středoevropská napoleonská společnost, obce Tvarožná a Prace a Austerlitz z.s. Akci finančně dlouhodobě podporuje Jihomoravský kraj. Záštitu nad akcí převzala ministryně pro místní rozvoj ČR, paní Klára Dostálová. Partnerem akce je CzechTourism.