Napoleonské války - ohlédnutí za 205. výročím bitvy u Chlumce (1813)

Napoleonské války - ohlédnutí za 205. výročím bitvy u Chlumce (1813)
06 / 09 / 2018, 16:00

V sobotu 1. září 2018 proběhla v Chlumci a mezi Chlumcem a Žandovem na Ústecku vzpomínková akce věnovaná 205. výročí bitvy světoznámé pod německým názvem města: Kulm. Ve dvoudenní bitvě na konci srpna odvrátily ruské, rakouské a posléze také pruské jednotky 6. protinapoleonské koalice pokus generála Vandamma proniknout po úspěšné bitvě u Drážďan do Čech a přenést válku ze Saska na území Rakouského císařství. Vzpomínkového programu se zúčastnilo na dvě stě vojáků v rakouských, pruských, ruských, francouzských a polských uniformách. Pořadatelé jeho část věnovali také připomínce druhého marného Napoleonova pokusu o průnik do Čech známého jako bitva u Varvažova.

Na francouzské straně bylo možné uvidět uniformy pěších granátníků císařské gardy a několika pluků Varšavského vévodství, pěší dělostřelce a gardové dragouny, v celkovém počtu asi 60 vojáků. Na straně koaliční nastoupili jednak rakouští granátníci a fyzilíři řadové pěchoty, myslivci, vojáci zeměbrany, hraničáři, pionýři, dělostřelci a v sedle pak kyrysník a huláni vedení populárním hercem a chovatelem koní Václavem Vydrou, kterému pořadatelé svěřili roli knížete Schwarzenberga. Dále byli k vidění vojáci ruské armády: mušketýři, myslivci, dělostřelci a pěší kozáci, a pruské armády: gardová pěchota i zeměbrana.

Psali jsme: Napoleonské války: 205. výročí bitvy u Chlumce (1813)

Celkovým počtem účastníků nedosáhlo 205. výročí ani třetiny počtu účastníků z roku 2013, a pořadatelé tedy mohli akci připravit do místa, kde chlumecké vzpomínkové programy probíhají nejčastěji, tedy za Horku, na louku mezi Chlumec a Žandov. Ta je konfigurací terénu a vegetací pro podobné aktivity mimořádně vhodná, dojem však kazí sloupy s vedením, které protínají jak bojiště, tak místo zvolené pro tábor (to bylo stejné jako v roce 2013). A současně je to místo poněkud prostorově stísněné.

Francouzsko-polská pěchoty při výcviku

Na programu byl v sobotu dopoledne výcvik jednotek, a odpoledne pak dvě na sebe navazující bitevní ukázky. Výraz každé vzpomínkové akce, které nevyhnutelně probíhají pod širým nebem, ovlivňuje počasí. V sobotu bylo u Chlumce chladno, zataženo, větrno, občas mžilo či drobně poprchávalo. Takové počasí není příliš příjemné pro návštěvníky, ale, snad kromě větru, a zejména po několika měsících úporných vedrech je příjemné pro účastníky, navlečené většinou do tří vrstev plátna a dvou vrstev vlněného sukna. Zároveň podtrhuje svou ponurostí vážnost připomínky historické události, během které bylo před dvěma staletími zabito či zraněno na 16 tisíc lidí.

Nástup rakouské pěchoty

Francouzská a polská pěchota se dopoledne věnovala výcviku především boje mimo sevřenou formaci, nasazení v řetězu volných střelců, tzv. tirajérů. Pro značnou a více než dvojnásobnou početní převahu protivníků a úkoly, které před ní postavil scénář obou bitevních ukázek v poměrně malém prostoru, ovšem svou dopolední přípravu nemohla využít. Což je na akcích re-enactmentu běžný jev. Ostatně vojensko-historické jednotky necvičí kvůli jedné ukázce, „nenacvičují“  pro konkrétní „vystoupení“; proces je to dlouhodobý, a jiných příležitostí mnoho.

Psali jsme: Napoleonova lehká pěchota

Scénář pro účely názornosti otočil bojiště geograficky o 180° a kopec Horka sehrál úlohu Krušných hor, jejichž skutečné příkré svahy měli přihlížející diváci za zády. Pořadatelé se pokusili bojiště oživit několika kulisami venkovských stavení, a jako první se na bojišti rozvinula ve shodě s historickým průběhem událostí ruská armáda. Po krátkém úvodu byla napadena z hor sestupujícími francouzskými (a polskými) jednotkami, jež měly nad Rusy zřetelnou početní převahu. Následoval nástup rakouské armády, která se za pochodu rozvinula a připojila k bojujícím Rusům – šlo o pěkně provedený manévr, pochod přes velkou část bojiště – a v tomto ohledu zůstal, bohužel, ojedinělým. Veškerý boj se nadále odehrával na poněkud stísněném prostoru , kde si jednotky vyměňovaly salvy na malou vzdálenost a velitelé neměli prostor k manévru. Francouzi bojovali zády k „horám“, a čelili již převaze přibližně jednoho proti dvěma. Do toho z hor sestoupili Prusové, kterým se již z francouzské strany prakticky neměl kdo věnovat, závěr bitvy tak působil poněkud rozpačitě, a vrcholil zajetím „generála Vandamma“, který byl kočárem „odvezen na Sibiř.“

Rakouský vrchní velitel.

Druhá bitevní ukázka, která navázala a představovala střetnutí u Varvažova, jemuž byl Napoleon v polovině září osobně přítomen (a šlo o jeho poslední pobyt na území dnešní České republiky), byla podařenější; hlavní osa střetu probíhala paralelně k divákům, bylo tedy na vojáky lépe vidět, a Francouzi se bránili s využitím kulis. Přesto ani zde velitelé nevyužili celého prostoru ohrazeného bojiště a akce se soustředila do jeho západní poloviny. Po jejím skončení následovalo slavnostní defilé a představení zúčastněných jednotek divákům, vyznamenání a odměny pro zasloužilé veterány, a odchod do tábora.

Psali jsme: Napoleonovi granátníci bez granátů, karabiníci bez karabin

Měl jsem příležitost po bezmála patnácti letech vidět akci napoleonského re-enactmentu z pozice návštěvníka. A bylo to v mnoha ohledech poučné. Pro rekonstrukce historických bitev tohoto období, a není to nijak původní a nová myšlenka, je velmi důležité, aby scénář a následně velitelé dobře pracovali s prostorem. Zaplnili ho aktivitou, využili ho ke zřetelným pohybům. Pohybům jednotek, které jsou, pokud možno, zformovány dle dobových zásad a jejichž manévr pak alespoň vzdáleně připomíná napoleonské války. Palbu je třeba vést na realističtější vzdálenost. Nepřirozeně malé prostory nevyhnutelně vedou velitele a jejich jednotky ke spěchu. Spěch vede k chybám a nedorozuměním. A pokud se nepodaří vystavět scénář dostatečně atraktivně a následně ho také dobře realizovat (obojí není snadná věc), mělo by zůstat alespoň to základní: nabídnout divákům pohled na řádně ustrojené, dobově vyhlížející, a podle dobových zásad manévrující a střílející vojáky. Což je základním smyslem re-enactmentu, který sebekrásnější kulisy nebo pyrotechnické efekty nemohou nahradit.

Replika rakouského 3liberního kanónu.

Jsou akce malé, a jsou akce velké. Nelze všechny poměřovat stejným metrem. A nebyl jsem objektivním pozorovatelem. Účastníky a jejich schopnosti a možnosti znám. Před pěti lety jsem se ve stejných místech podílel na pořádání výrazně větší akce 200. výročí, které v roce 2013 připravil spolek Austerlitz ve spolupráci se Středoevropskou napoleonskou společností. Letošní akce v režii historického spolku města Bíliny a SVH Ústí nad Labem patrně splnila a snad předčila očekávání pořadatelů (po obsahové stránce). Je dobře, že bylo 205. výročí bitvy u Chlumce vzpomenuto významnou akcí, a uvidíme, co se podaří u Lipska za měsíc a půl (20. října).

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace