Autor fotografie: Jaroslav Švanda, se souhlasem AusterlitzPro s.r.o.|Popisek: 210. výročí bitvy u Znojma
Generál François-Nicolas Fririon byl mimořádně zajímavou osobností z řady důvodů, a zvláštním důvodem pro nás u příležitosti výročí bitvy u Znojma (10. a 11. července 1809) je, že byl v průběhu této druhé ze tří velkých bitev napoleonských válek na našem území (Slavkov, Znojmo, Chlumec) krátce zajat... nebo nebyl? Kromě dalšího byl skvělým instruktorem pěchoty, který po sobě zanechal spisy, jež nabízejí velmi srozumitelný vhled do aplikace zásad předpisů při výcviku a manévrech "Královny bitev". Samotná bitva u Znojma zůstává nepochopena a ve stínu Napoleonova vítězství u Wagramu. Skutečností je, že teprve Znojmo přineslo rozhodnutí. A to bez zásadního Napoleonova osobního přičinění.
François-Nicolas Fririon se narodil 7. února 1766 ve Vandières do ctihodné rodiny s vojenskými tradicemi, což předurčilo jeho životní dráhu. Po studiích nastoupil službu u pěšího pluku hraběte z Artois, který tou dobou nesl pořadové číslo 49. Psal se 22. duben 1782. Po roce a půl byl povýšen na kaprála (desátníka), za rok se stal furýrem (hodnostní stupeň stojící tou dobou nad četařem), a již po revoluci z roku 1789, pro jejíž ideje měl mnoho pochopení, se stal podporučíkem a ubytovatelem-pokladníkem pluku. U jednotky dosáhl v roce 1793 hodnosti kapitána; jeho batalion se stal základem pro novou 95. bitevní půlbrigádu, a u té byl v roce 1794 jmenován šéfem batalionu (podplukovníkem). Bojoval na německé frontě. Stal se adjunktem inspektora pěchoty Armády Rýna a Mosely, generála Schauenbourga, a jeho pilným studentem ve věcech výcviku a manévrů pěchoty, přičemž si osvojil také znalosti v oblasti štábní služby. V roce 1797 byl jmenován adjutant-generálem v hodnosti šéfa brigády (plukovníka), stal se podnáčelníkem štábu Rýnské armády, a v červenci 1800 byl jmenovn brigádním generálem. Během válečného roku 1805 sloužil v Itálii ve štábu maršála Massény a později prince Evžena de Beauharnais, pod jehož velením se stal náčelníkem hlavního štábu.
V roce 1807 se v čele pěší brigády účastnil obléhání Kolbergu a Stralsundu, obsadil Brémy a krátce velel španělským spojeneckým silám markýze La Romana, po jehož vzpouře jen tak tak unikl lynčování díky tomu, že oblékl dánskou uniformu. V březnu 1809 byl jmenován do čela 1. brigády Boudetovy divize. Bojoval u Esslingu, a 30. června pak nahradil ve funkci náčelníka štábu Massénova sboru generála Bekera. Bojoval u Wagramu, a také během druhého dne bitvy u Znojma, a epizodě z této mimořádně zajímavé a dějinami neprávem opomíjené bitvy se věnoval ve svých pamětech. Bývá různými autory uváděn jako jeden ze tří francouzských generálů, kteří v průběhu bojů padli do rakouského zajetí. Jeho vlastní verze to ovšem popírá:
„Byl jsem na předsunutých pozicích zabrán do provádění maršálových rozkazů, jehož předchozí pád přinutil zůstat v kolesce; nebyli jsme daleko od Znojma a pochodovali na toto město, když jsem si všiml silné kolony uherských granátníků, kteří z něho vypochodovali a v sevřené formaci postupovali k mostu přes Dyji, před sebou tlačili naše tirajéry. Zneklidněn maršálovým postavením, jehož tento náhlý pohyb mohl vystavit riziku padnout do rukou nepřátelských jezdců, posbíral jsem všechny vojáky divize Legrand, kteří byli k dispozici, zformoval z nich dva pelotony, postavil se jim do čela, abych je vedl proti nepříteli, zastavil jej, kdyby to bylo možné, nebo zpomalil; současně jsem nechal upozornit maršála Massénu o pozici, v níž jsem se nacházel. Bez váhání jsem se srazil s uherskou kolonou, ale brzy jsem podlehl přesile, byl sražen z koně a vržen na most. Uhři byli tak opilí, že zapomněli, že mají bajonety, mlátili mé vojáky i mě pažbami svých pušek; prudký déšť znemožnil palbu. Uhři už mi vzali koně a chystali se mě okrást, když jsem, se zcela chladnou hlavou, uviděl naše kyrysníky směřující na most, aby nás vyprostili.
Masséna odhadl nebezpečí, jemuž jsem byl vystaven, zapomněl na své bolesti, nechal si přivést koně, a postavil se do čela pluku, jemuž velel Lhéritier (10. kyrysnický pluk). V situaci, v níž jsem se na mostě přes Dyji nacházel, buď být zabit či zajat nepřítelem, z druhé strany zadupán našimi jezdci, učinil jsem zoufalé rozhodnutí: vrhl jsem se do řeky. Dosáhl jsem břehu, vyšvihl se na koně jednoho myslivce, který byl při mně, a spěchal jsem, tak pohmožděný, jak jsem byl, zúčastnit se toho brilantního útoku provedeného generálem Lhéritierem (Lhéritier, raněný u Znojma ranou pažby do hlavy, bude do hodnosti brigádní generála povýšen 21. července). Velká část rakouské kolony byla rozšavlována a zajata, a mně se podařilo dobýt zpět svého koně. Maršál Masséna, který mě považoval za mrtvého či zajatého, mě objal a vida mě po svém boku, řekl se vší srdečně uznalou vřelostí: ‚Chtěl jsem vám, můj milý generále, splatit dluh.‘“
Fritz Allemand (1812-1866), Episode aus dem Treffen bei Znaim 1809; volné dílo
Prapor Leiningen sestával z granátnických divizionů pluků německé pěchoty č. 25, 35 a 54; v celém Reussově V. sboru nebyla žádná řadová uherská pěchota; uherští granátníci tvořili bataliony Kirchenbetter (č. 34, 37, 48) a Scharlach (č. 31, 32, 51) brigády Merville, a batalion Hahn (č. 2, 33, 39) Steyrerovy brigády. Jak uvidíme níže, do boje se zapojily i jiné bataliony než Leiningen, současně je možné, že Fririon považoval jakékoli rakouské granátníky za Uhry, což by nebylo výjimečné.
21. července 1809 bude povýšen do hodnosti divizního generála, jmenován baronem císařství. S Massénou bude bojovat ve Španělsku u Fuentes de Onoro a Badajozu, a od roku 1812 bude sloužit ze zdravotních důvodů již jen ve Francii jako generální inspektor pěchoty v rámci různých vojenských divizí (administrativní územní jednotka) až roku 1827, přičemž se podílel na přípravných pracích, jež vyvrcholily publikací ordonance o výcviku a manévrech pěchoty z roku 1831, která nahradila předpis z 1. srpna 1791.
Patrně nenajdeme mezi důstojníky, kteří po sobě zanechali paměti i teoretické spisy, většího znalce pěchotní taktiky a manévrů, nadto důstojníka, který byl schopen je velice pregnantně vtělit do srozumitelných odstavců. Nejskvělejší pasáž ocitujeme i sem. Generál v ní odpovídá na otázku, do jaké míry je třeba držet se předpisu při výcviku přísně a do nejmenších podrobností:
„...nechť tanečník v Opeře drží své tělo hezky rovně, špičku chodidla skloněnou a vytočenou ven, jeho úspěch na tom záleží; ale pro manévry armády, a ani pro pochod pelotonu, není nijak důležité, aby byl pro dosažení takto elegentního kroku voják tímto týrán (...) Nejsem sto přijmout článek předpisu, kde se říká, že se nepostoupí k držení zbraně, dokud voják nebude pochodovat s jistotou (odst. 46 Školy vojáka). Zkušenost nám dokazuje, že v jednotce pochoduje dobře, až když manévroval delší dobu. (...) Co voják musí umět, aby byl schopen ihned nastoupit válečné tažení? Pochodovat vedle svého souseda, otáčet doprava a doleva, nabít svou pušku a střílet. Tento výcvik je nově odvedenému muži dán velice brzy.“ A dále pokračuje: „Aniž bychom ztráceli čas, je třeba postoupit k manévrům batalionu a evolucím linie, a věnovat se jim bez přestání. Jsou tak jednoduché, tak snadné, tak dosažitelné všem, že pouhé vyjádření povelu stačí k jejich pochopení i provedení. Bylo by zbytečné o tom mluvit více.“
Neříká tím, že by detailní ustanovení předpisu neměly smysl nebo váhu nebo byly chybné. Při omezeném čase, který lze výcviku nováčků věnovat, je třeba se soustředit na to podstatné. Zbytek přijde postupně, během služby, se zkušeností. Která potvrzuje správnost předepsaného - ale je rozdíl mezi textem předpisu a jeho racionální aplikací při výcviku.
Jeho přístupem se, při vědomí vší své nedostatečnosti, snažíme řídit také my při přípravě na vzpomínkové akce napoleonského re-enactmentu. Letos se s výsledky budete moci seznámit zejména na dvou místech: 13. a 14. července při 210. výročí bitvy u Znojma, kde v rámci Projektu Austerlitz pořádáme vzpomínkovou akci v Únanově a okolí. A v sobotu 30. listopadu pod Santonem u Tvarožné na slavkovském bojišti během akce Austerlitz 2019, 214. výročí bitvy tří císařů.
Generál Fririon zemřel v Paříži 25. září 1840. Nedlouho před návratem Napoleonových ostatků z ostrova Svaté Heleny.
Zdroj: Gemähling, Les Fririon 1768-1886: Une Famille de Soldats; Wisnar, Bitva u Znojma v roce 1809; Six, Dictionnaire des généraux...