Napoleonův Lví skok rozhodl bitvu. Bitevní pole u Slavkova vstoupilo do dějin

Napoleonův Lví skok rozhodl bitvu. Bitevní pole u Slavkova vstoupilo do dějin
Autor fotografie: foto: Wikimedia Commons, volné dílo (François Gérard, 1810)|Popisek: Bitva u Slavkova 2. prosince 1805
19 / 11 / 2022, 16:00

Tématem letošní rekonstrukce bitvy u Slavkova (Austerlitz 2022, v sobotu 3. prosince od 14 hodin), které se zúčastní tisícovka re-enactorů v napoleonských uniformách ze 14 zemí (Česká republika, Polsko, Slovensko, Maďarsko, Německo, Itálie, Belgie, Rakousko, Francie, Litva, Rumunsko, Velká Británie, Kanada, Spojené státy) bude Napoleonův manévr, který vešel do dějin jako "lví skok", v širším kontextu střetnutí na Prateckých výšinách. V důsledku vývoje bitvy se tento manévr stal jejím rozhodujícím okamžikem. Jde z obecného hlediska o mimořádně zajímavé chvíle. Jednak proto, že ani jedna ze stran ve svých plánech vůbec nepředpokládala, že právě Pratecký kopec se stane místem rozhodujícího boje. A jednak při pohledu na skutečný průběh tohoto boje, který vyvrcholil přímým střetnutím francouzské a ruské gardy.

Zatímco Napoleonův plán nepočítal s tím, že by se na Prateckých výšinách jednotky 4. sboru utkaly s nepřítelem, jejich rozkaz zněl výšiny "obsadit" a využít je jako nástupní prostor pro rozhodující útok do boku a týlu koaliční armády v údolí Zlatého potoka a na Tuřanské planině. Nepředpokládaná přítomnost celé 4. (Kollowratovy a Miloradovičovy) a části 2. (Langeronovy) koaliční kolony realizaci plánu v podstatě zabránila, ale samotné obsazení výšin, nyní nepříteli navzdory, bylo stále v jeho intencích a nebylo třeba improvizovat.

Obě od Ponětovic a Jiříkovic směrem k vrcholům Prateckých výšin postupující francouzské divize (pod velením generálů Saint-Hilaira a Vandamma) byly pro střetnutí dobře disponovány, správně zformovány, a ve druhé a třetí linii je následovaly více než dostatečné zálohy (1. sbor maršála Bernadotta, granátnická divize a císařská garda), které dokázaly jejich úspěch zhodnotit a zajistit. Vývoj byl nečekaný, ale francouzská odpověď na něj efektivní. Po ovládnutí výšin silou pokračoval původně zamýšlený manévr v logicky poněkud omezené míře dále podle plánu, a dosáhl také, z čistě vojenského hlediska, omezených výsledků: 1. a 2. ruská kolona ustoupily, 3. kolona byla z většiny zajata, 4. kolona byla na výšinách poražena, a rovněž ustoupila. I tyto relativně vůči záměru omezené výsledky, podpořené defenzívním úsilím jednotek na Zlatém potoce, kde velel maršál Davout, však přinesly Napoleonovi nejvýraznější vítězství v jeho vojenské kariéře.

foto: West Point Atlas, Wikimedia Commons, volné dílo

Naproti tomu z koaliční strany nedávalo střetnutí na výšinách v kontextu Weyrotherovy dispozice žádný smysl. Výšiny měly být výchozí pozicí pro obchvat domněle slabého francouzského postavení u Šlapanic, a hájit je proti neočekávanému nepříteli bylo naléhavé a nutné - leč zcela mimo původní záměr a jeho cíle. Velení se tedy muselo uchýlit k improvizaci, která, při nedostatečné koordinaci úsilí jednotlivých formací vedla v zásadě k tomu, co Napoleon předpokládal, tedy k chybám, které v důsledku znamenaly zásadní koaliční porážku:

"Kdybych chtěl nepříteli zabránit v postupu, postavil bych se zde (na Prateckých výšinách), ale dosáhl bych tak jen obyčejnou bitvu. Pravda, měl bych výhodu postavení, ale kromě toho, že bychom se již od zítřka vystavovali riziku příliš vážného střetu, nepřítel by nás viděl odkryté a dopustil by se chyb jen v maličkostech. A my musíme využít zásadních chyb jeho generálů, pramálo odborně zdatných ve vedení velké války. Když naproti tomu stáhnu své pravé křídlo k Brnu a Rusové tyto výšiny opustí, aby mě obklíčili, i kdyby jich bylo 300 tisíc, dopustí se rozhodující chyby a budou a beznadějně ztraceni."

Boj na Prateckých výšinách byl sledem několika provázaných, ale do značné míry na sobě nezávislých střetnutí. Chronologicky prvním byl boj Thiébaultovy brigády Saint-Hilairovy divize s předvojem ruského plukovníka Monachtina v Praci, který naznačil, že ne vše se vyvíjí podle Napoleonova předpokladu. Francouze stálo toto střetnutí mj. ztrátu plukovníka Mazase, velitele 14. řadového pluku.

Prakticky souběžně byl zahájen boj o nejvyšší bod slavkovského bojiště - Pratecký kopec, který obsadil a proti narůstající přesile protivníka držel francouzský 10. lehký pluk generála Moranda - záhy posílený vítězným Thiébaultem, který nakonec vyhnal Rusy z Prace a přidal se na Morandovo levé křídlo.

O okamžik později se také ve směru vrcholu Staré vinohrady střetla Vandammova divize s ruskou částí 4. koaliční kolony pod velením generála Miloradoviče. Po její porážce následovala v tomto prostoru bitva s rakouskou pěchotou Rottermundovy brigády, tedy druhé linie 4. kolony. Ke stabilizaci situace na kritickém úseku převelel ve směru od Blažovic generál Kutuzov větší část ruské gardy. Ta se utkala v krátkém střetnutí s gardou císaře Napoleona a tváří v tvář značné francouzské početní převaze (kromě gardy a dalších záloh zde byla Vandammova divize a celý Bernadottův 1. armádní sbor) v relativním pořádku ustoupila na Slavkov.

V tu chvíli dosáhl Napoleon stavu, s nímž jeho původní plán počítal. Jeho jednotky měly pevně v rukách výhodnou pozici Prateckých výšin, a mohly napadnout bok a týl ruských a rakouských jednotek v prostoru Telnice a Sokolnice, které zde zadržovali velmi dovedně a v početní nevýhodě bojující generál Legrand a maršál Davout. Napoleon oproti svému plánu již neměl k dispozici sbory maršálů Lannesa a Murata, které sváděly svou vlastní bitvu s ruským jezdectvem a předvojem knížete Bagrationa na severním úseku bojiště. Nicméně jeho síly byly k porážce koaličního levého křídla v údolí Zlatého potoka více než dostatečné.

Historik Michel de Lombarès to popsal těmito slovy: "K jedenácté hodině opustí naší palbou tvrdě zkoušená 4. kolona partii a stáhne se směrem k jihovýchodu na Hostěrádky, kde se zachytí. V poledne vnese poslední útok vedený ruskou císařskou gardou a Lichtensteinovým jezdectvem mezi naše bataliony vážný zmatek. Ale včasný zásah gardového jezdectva pod Rappovým velením definitivně zvrátí vývoj událostí na výšinách v náš prospěch. Pratecké výšiny jsou naše. V nepřátelské frontě zeje trhlina. Právě rozvinutím této nečekané situace improvizovaným manévrem změní Napoleon obtížně dosažené vítězství v zářný triumf."

Manévr proti výšinám tak splnil svůj účel. Efektivně šlo o úder proti středu koaliční armády, kterou úspěchem Napoleon rozdělil na dvě izolované části, a tu větší následně rozbil. Opět Lombarès: "Tentokrát je zářivé vítězství naše, ač kanón při pronásledování zbytků nepřátelských armád stále hřmí. Náčelník hlavního stanu po boku Císaře na kopci jižně od Prace   toto divadlo pozoruje, sesedne z koně, aby nadiktoval dopis Talleyrandovi (ministru zahraničních věcí), v němž mu oznamuje nejslavnější bitvu vyhranou Císařem Napoleonem. Je půl druhé odpoledne. Bitevní pole u Slavkova vstoupilo do Dějin."

Je však třeba zopakovat, že rozetnout protivníkovu armádu na dvě části nebylo Napoleonovým původním záměrem. Výraz Lví skok se objevuje až po bitvě. V rámci Napoleonovy snahy vytvořit dojem, že proběhla přesně podle jeho záměrů. Bylo to důležité. A účinné - císař František pod dojmem fatální porážky, kterou mu uštědřil "neporazitelný" a "vše předvídající" protivník, ochotně přistoupil na podmínky příměří.

"Soultův „útok“ po svazích Prateckého návrší byl bez pochyby nejpozoruhodnější částí dne 11. frimairu (2. prosince). Byl veden s úžasnou smělostí, byl skvěle provedený a právem se stal legendárním. Hrál přitom jinou úlohu, než tu, která mu byla určena," uzavřel svou kapitolu Michel de Lombarès.

Celkem francouzská armáda přišla u Slavkova o přibližně desetinu svého výchozího stavu, z toho padlých bylo 1537 (2,1 %) a raněných 6182 (8,3 %). Divize generála Saint-Hilaira (10. lehký, 14., 36., 43. a 55. řadový pluk) a divize generála Vandamma (24. lehký, 4., 28., 46. a 57. řadový pluk) přitom měly ztráty nadprůměrné (odepsaly 3,6 a 2,2 % padlých a 18,4 a 12 % raněných). Mezi ostatními divizemi armády zaznamenala vyšší ztráty jen divize generála Frianta, která od 9. hodiny ranní čelila v údolí Zlatého potoka obrovské přesile ruských kolon (její ztráty dosáhly proti výchozímu stavu 4,5 % padlých a 25,7 % raněných). Koaliční ztráty nelze s takovou přesností vyčíslit, ale byly zcela určitě vyšší než francouzské.

Zdroj: Michel de Lombarès: Před Slavkovem, po stopách císařova myšlení; Alombert-Colin: La Campagne de 1805 en Allemagne; Quintin: Austerlitz, 2 décembre 1805. Dictionnaire biographique des officiers, sous-officiers et soldats tués ou mortellement blessés à Austerlitz, etc.

video: youtube

Austerlitz 2022 – 217. výročí bitvy tří císařů (tisková zpráva)

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace