K českým vojenským dějinám neodmyslitelně patří také dějiny rakousko-uherského císařského a královského válečného námořnictva z let 1867-1918. Navazovalo na tradice císařského rakouského námořnictva, působilo přirozeně především v Jaderském moři s hlavní základnou v chorvatské Pule, v Terstu nebo v černohorském Kotoru. Zapojilo se mj. i do boxerského povstání v Číně v letech 1899-1901. Jeho nejsilnějšími jednotkami byly v letech 1902-1918 bitevní lodě: pre-dreadnougty třídy Habsburg a Erzherzog Karl, semi-dreadnoughty třídy Radetzky, a čtyři moderní dreadnoughty třídy Tagetthoff.
Bitevní lodě třídy Habsburg byly první postavené. Jejich kýly byly založené v letech 1899-1901 v Terstu, a do služby vstupují v letech 1902-1904. Byly to malé lodě s výtlakem něco přes 8000 tun, vyzbrojené třemi kanóny ráže 240 mm vyrobenými plzeňskou Škodou, a dosahovaly slušné maximální rychlosti bezmála 20 uzlů. V době vypuknutí první světové války tvořily všechny tři (Habsburg, Árpád a Babenberg) 3. divizi bitevních lodí. Na můstku vlajkové lodi divize, Habsburg, stál pozdější regent Maďarského království, tou dobou kapitán Horthy. Po dokončení dreadnoughtů třídy Tagetthoff byly přeřazeny do 4. divize, a během konfliktu se s ohledem na svou zastaralost mnoha operací neúčastnily. V roce 1916 byly vyřazeny, a jejich posádky převeleny dílem k letectvu, dílem k ponorkovému loďstvu. Po válce budou v rámci reparací předány Velké Británii, a ta je prodá v roce 1921 k rozebrání do Itálie.
Psali jsme
Německé Císařské námořnictvo, Kaiserliche Marine, koncem 19. století v žádném případě nepůsobilo dojmem, že se za několik let stane druhou nejsilnější...
Po dokončení stavby lodí třídy Habsburg byly v Terstu postupně založeny kýly lodí třídy Erzherzog Karl (Erzherzog Karl, Erzherzog Friedrich a Erzherzog Ferdinand Max), které vstupují do služby v letech 1906 a 1907. Ve své kategorii byly považovány za moderní. S výtlakem 10472 tun byly vyzbrojeny čtyřmi 240mm děly, a do dosahovaly rychlosti 20,5 uzlu - nicméně s nastupující generací dreadnoughtů neměly naději se měřit. Rovněž patřily do 3. divize, a stejně jako předchozí třída se neúčastnily významnějších operací. Ve službě nicméně vydržely po celou dobu války, a po jejím skončení je čekal podobný osud jako lodě třídy Habsburg.
Posledními rakousko-uherskými pre-dreadnoughty, označovanými někdy jako semi-dreadnoughty, byly lodě třídy Radetzky (Erzherzog Franz Ferdinand, Radetzky a Zrínyi). Byly rovněž postaveny v Terstu, do služby vstupují v letech 1910-1911, tedy již v době, kdy velké námořní mocnosti zařazují nesrovnatelně silnější dreadnoughty. S výtlakem 14508 tun nesly čtyři 305mm kanóny (rovněž ze Škodovky) - a stejně jako předchozí lodě, ani třída Radetzky si mnoho nezabojovala, válku strávily převážně v přístavech, a po ní byly předány Itálii a rozebrány.
Čímž se dostáváme k elegantním dreadnoughtům třídy Tagetthoff, lodím Viribus Unitis, Tagetthoff, Prinz Eugen a Szent István, silným, moderním. První tři byly postavené v Terstu, jejich vysoce hodnocené pancéřování bylo z Vítkovic, 12 děl ráže 305 mm z Plzně, ve čtyřech věžích po třech hlavních. Szent István byl postaven v Rijece. Do služby vstupují v letech 1912-1915. Navzdory svým nesporným kvalitám se ovšem ani tyto lodě s ohledem na složitou situaci rakousko-uherského námořnictva neměly příležitost příliš během válečného konfliktu předvést. V červnu 1918 se pokusily prolomit otrantskou blokádu, přičemž byl Szent Isztván torpédován a potopen. Viribus Unitis se stane obětí italských žabích mužů v kotvišti v přístavu Pula. Zbývající dvě budou předány vítězům a rozebrány v Itálii a ve Francii.
Psali jsme
SMS Viribus Unitis (lat. ”spojenými silami” - osobní motto Františka Josefa I.) Takzvaná ”největší česká bitevní loď” nemá tuto přezdívku jen tak z bůhdarma....
Kromě popsaných třinácti bitevních lodí existoval projekt lodí označovaných jako třída Ersatz Monarch s výzbrojí ráže 350 mm. Jejich stavba nebyla ani zahájena, v roce 1917 byl projekt zrušen, a dokončená škodovácká děla byla předána armádě.
Tagy