Autor fotografie: Bundesarchiv, Bild 101I-443-1574-26 / Zwilling, Ernst A. / CC-BY-SA 3.0|Popisek: 88mm dělo v Africe v roce 1942
Slavné německé protiletadlové dělo ráže 88 mm se osvědčilo nejen ve své původní roli, ale možná především jako vysoce účinná protitanková i tanková zbraň. Díky svému balistickému výkonu dokázalo se správnou municí ničit na velkou vzdálenost i těžké tanky protivníka. Jak a kdy ale vlastně Němce napadlo použít protiletadlové dělo proti tankům? A kde vzaly obsluhy při takovém prvním nasazení účinnou munici?
Historii Flugabwehrkanone (Flak) ráže 88 mm lze vystopovat do let první světové války. Němci využili existence výkonného námořního kanónu 8,8 cm/45 SK L/45, který nabízel slušnou úsťovou rychlost projektilu (v námořní verzi 650 m/s) a jehož granáty o hmotnosti necelých 10 kg zvládala obsluha nabíjet ručně dostatečně rychle, takže dosahoval slušné kadence 15 ran za minutu. Na jeho základě vznikl tzv. 8,8 cm Flak 16, resp. 8,8 cm K.Zugflak L/45. Úsťová rychlost vzrostla na 785 m/s, dostřel činil horizontálně 10,8 km, nebo do výšky 6850 m. Kanóny se osvědčily, nicméně po první světové válce byl jejich vývoj oficiálně zastaven. Koncem 20. let na něj bylo navázáno a v průběhu 30. let se zrodila zbraň mimořádných parametrů.
Reichswehr specifikoval v roce 1930 základní požadavky na moderní variantu a o dva roky později byla definována jeho role jako vysoce mobilního protiletadlového prostředku určeného pro protivzdušnou obranu zázemí i jednotek na bojišti. Vysoká mobilita měla vyvážit nedostatek zbraní. Specifikace byla vydána pro tzv. Flak 18, resp. 8,8 cm Flak L/56. Důvodem bylo zakrýt fakt, že je vyvíjena nová zbraň. Číslo 18 mělo naznačit, že jde o verzi původního Flaku 16, vyvinutou ještě před Versailleskou mírovou smlouvou (stejná taktika byla použita pro 105mm polní houfnici a lehké pěchotní dělo). Navzdory označení nepůjde o zbraně uvedené do služby na konci Velké války, ale o moderní a velmi účinné prostředky zavedené do výzbroje ve 30. letech.
Od poloviny 30. let byly zkoumány možnosti využití protiletadlových zbraní v protitankovém boji. Zřejmě pod dojmem tehdejší úrovně pancéřové ochrany obrněných vozidel na 88mm kanón zatím nedošlo a nebyl oproti automatickým 20mm a 37mm zbraním vůbec zmíněn. Na soudobé lehké tanky by jeho využití bylo pověstným "kanónem na vrabce". A protitanková role budoucí obávané zbraně nebyla na stole ani v roce 1937, kdy se již objevil požadavek na zavedení tříštivé munice s nárazovým zapalovačem pro použití 88mm Flaku ve verzích 18, 36 a 37 proti pozemním cílům.
video: youtube
Kde se tedy v roce 1940 u baterií vyzbrojených těmito protiletadlovými zbraněmi se schopností postřelovat pozemní cíle nepřítele tříštivými granáty objevily protipancéřové granáty, jimiž byly během krátkého tažení Francií úspěšně ničeny těžké francouzské a britské tanky? Odpověď dává rozkaz pro 2. Flakkorps 6. armády vydaný pro invazi do Francie, resp. přes Belgii a Nizozemsko do Francie. Baterie sboru měly podporovat prvosledové divize v prostoru kanálu Juliana na Máze a Albertova kanálu, kde měli Holanďané množství betonových bunkrů. A právě pro likvidaci opevněných postavení byly jednotky protiletadlové dělostřelectva vybaveny průraznou municí. Ať již šlo o kanóny tažené, umístěné na čtyřkolovém podvozku (Sonderanhänger 202), nebo umístěné na polopásovém Zugkraftwagenu v roli samohybného prostředku. Zejména tato samohybná varianta se následně ukázala mimořádně vhodnou nejen pro boj proti bunkrům, ale také pro ničení protivníkových tanků, díky výkonu zbraně na značnou vzdálenost.
Zkušenosti z francouzského tažení byly slibné z hlediska výkonu i mobility obou variant kanónu. Časté využití Flaku 18/36/37 proti pozemním cílům si vyžádalo instalaci pancéřového štítu chránícího obsluhu proti pěchotním zbraním. Základní taktickou jednotkou byla těžká baterie vyzbrojená čtyřmi 88mm a dvěma 20mm automatickými kanóny, které poskytovaly obranu proti nízkoletícím letounům, a to jak na místě, tak za přesunu. Současně byly dobře využitelné proti slabě pancéřovaným a nepancéřovaným cílům a pěchotě. Samotný 8,8 cm Flak projde dalším vývojem, vzniknou ještě účinnější verze Flak 41 a specifické protitankové varianty s prodlouženou hlavní PaK 43 využité mj. na stíhačích tanků Elefant a Jagdpanther a tankový kanón KwK 43, jímž budou osazeny věže tanků Tiger II.
Zdroj: Military History Visualized; navweaps.com