Nejen Lety, týž osud stihl i místo dalšího děsivého koncentráku. Pouze se o tom neví

Nejen Lety, týž osud stihl i místo dalšího děsivého koncentráku. Pouze se o tom neví
10 / 08 / 2018, 16:00

Do všeobecného povědomí vstoupilo, že v blízkosti někdejšího koncentračního tábora v Letech byl v 70. letech 20. století vybudován zemědělský podnik – velkokapacitní vepřín. A zatímco se vedla oprávněná diskuze o jeho nevhodnosti na tak pietním místě, kde došlo k mnoha tragédiím, v Česku existuje další tábor s podobným osudem. Jen o tom téměř nikdo neví.

Na území protektorátu Čechy a Morava existovalo na padesát pobočných koncentračních táborů. Nejen Terezín, nejen Lety u Písku, ale i tábory v pohraničí anebo v samé blízkosti Prahy – zde konkrétně dva z nejkrutějších, kde vězni umírali opravdu v nelidských podmínkách.

Horší než Buchenwald

Na 500 vězňů prošlo táborem v Hradištku jižně od Prahy, což byla pobočka německého koncentračního tábora Flossenbürg. Málokdo ví, že měl horší pověst než Buchenwald. Hrůzy dnes připomíná již jen kámen z apelplatzu z Flossenbürgu a upomínková tabule.

V každém rohu stála strážní věž. Samosprávu měli na starost němečtí kriminálníci, tzv. kápové, kteří v krutosti předčili i vojáky SS. Podmínky byly otřesné. Strava sestávala z kávy podobající se břečce a bochníku chleba, který se rozděloval mezi čtyři vězně a musel vystačit na celý den. Na umytí museli čekat ve frontě před káděmi s vodou, která těžko vystačila pro všechny. Kromě hladu a zimy byli neustále obtěžováni blechami a vešmi. Pracovali na stavbách, v kamenolomu, v Měchenicích na nádraží vykládali vagony nebo kopali protitankový příkop na Třebsíně.

psali jsme: V koncentračních táborech na Normanských ostrovech zavraždili nacisté 40 000 lidí. A to není zdaleka všechno

Jean Geoffroy ve své knize Au temps des Crématoires popisuje, jak a čím v Hradišťsku zaháněli vězni neutuchající hlad: „Ve smetí jsme hledali zbytky zeleniny, košťály ze zelí, a zejména slupky z brambor. Dělali jsme polévky z kopřiv a servírovali jsme velké talíře s pampeliškami, které jsme nijak nedochucovali a které nás zachránily od věčného hladu.“

Dochovala se marodka

Z koncentračního tábora se zachovala pouze dřevěná budova marodky. „Poslední zachovalá budova, která byla součástí koncentračního tábora. Dnes už nic nestojí, jen v trávě můžeme najít nějaké zbytky,“ popisuje knihovnice Lucie Hašková s tím, že v dubnu 1945 proběhl masakr, kdy bylo mnoho vězňů postříleno.

koncentrak

Někdejší vězeň Jean Ménez vzpomíná v knize: „Ráno 9. dubna ještě před budíčkem se nedaleko baráků ozývají výstřely z pušek. Tušili jsme, že se blíží nějaké nebezpečí. Tahle neblahá domněnka se nám potvrdila. Byli jsme svědky toho, že naši obvyklí hlídači, takzvaní Posten, kteří měli na starost ostrahu tábora, byli vystřídáni mladými SS.”

Koncentrační tábor v Hradištku byl vyklizen 26. dubna 1945. 21 vězňů neschopných přesunu bylo zavražděno injekcemi, ostatní se vydali pěšky do Měchenic, kde byli namačkáni do dobytčích vagonů a takto čekali dva dny na transport z nedalekých Vrchotových Janovic.

Vrchotovy Janovice

Obyvatelstvo Vrchotových Janovic bylo do 1. dubna 1944 vysídleno v souvislosti s existencí cvičiště jednotek SS jihovýchodně od soutoku Vltavy se Sázavou. Současně zde vznikl koncentrační tábor, také pobočka tábora.

psali jsme: Další tajemství druhé světové války odhaleno: Nacistický přepad britského ostrova Wight

První vězni z Flossenbürgu dorazili do Vrchotových Janovic koncem června 1944. Na území nového tábora, který postupně obývalo asi 200 vězňů mnoha národností, stály čtyři strážní věže a šest dřevěných baráků obehnaných dvojitým plotem z ostnatého drátu. Ostrahu tábora zajišťovalo přibližně 40 příslušníků SS různých hodností.

Počátkem roku 1945 v táboře vypukla epidemie skvrnitého tyfu, jíž padla za oběť téměř polovina vězňů. Příčinou vysoké úmrtnosti vězňů byla rovněž těžká práce a zcela nedostatečná strava a oblečení.

Lety č. II

Zemřelí byli převáženi k zpopelnění do Prahy, dle dalších svědectví byli též pohřbíváni v nedalekém lese, u zámecké zdi a také na zdejším obecním hřbitově.

psali jsme: Před 73 lety Sověti osvobodili továrnu na smrt Osvětim. To, co viděli, je šokovalo

Po válce byly baráky bývalého tábora a jeho další příslušenství spáleny. Pomník k uctění památky obětí zdejšího represivního zařízení vznikl poblíž Nového rybníka roku 1982.

V současnosti se na ploše někdejšího tábora rozprostírají převážně pole. A právě hned vedle stojí hospodářský areál, připomínající nechvalně proslulý vepřín tábora v Letech u Písku.

 

Nepřehlédněte na Security magazínu: Survival  - jak se chovat, abyste přežili v pustině nebo džungli? A kam se schovat před teroristickým útokem? S námi víte více

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace