Nejrozsáhlejší útok krokodýlů v dějinách okusila japonská jednotka na ostrově Ramree

Nejrozsáhlejší útok krokodýlů v dějinách okusila japonská jednotka na ostrově Ramree
Autor fotografie: Imperial War Museums / Picryl |Popisek: HMS Queen Elizabeth
15 / 05 / 2024, 09:00

V neděli 21. ledna 1945 se na ostrově Ramree u pobřeží Barmy vylodily v rámci operace s krycím jménem Matador indické a britské jednotky. Ostrov byl od počátku roku 1942 okupován Japonci, a spojenci zde zamýšleli postavit letecké základny, z nichž by mohli účinně podporovat tažení na pevnině.

Když 7. prosince 1941 Japonci zaútočili na Pearl Harbour, admirál Jamamoto věděl, že jsou schopni vydržet šest měsíců. Co bude dál už však netušil. Japonci byli skvěle připravení. Pokud by v Pearl Harbouru zničili doky a tanky s palivem, byl by útok úspěšný. Základna ovšem zůstala převážně nepoškozená a plně funkční, což se projevilo třeba v bitvě u Midway, do které zasáhla americká těžká letadlová loď Enterprise, která byla právě na Oahu bleskem opravena. O připravenosti Japonců hovoří jedna věc. Když cvičilo jejich námořnictvo před válkou, bylo to vždy v těch nejdrsnějších podmínkách a ztrátu života námořníků nikdo neřešil. Pokud cvičili Američané a někdo přišel o život, byla to vždy tragédie. 

Přesto bylo v době vylodění na Ramree jasně rozhodnuto. Japonské námořnictvo bylo v troskách a zůstalo definitivně zlomeno. Již bylo nerelevantní jako vážnější bojová síla v době bitev o Filipíny. Japonská armáda sice stále představovala značnou moc, ale bez námořnictva ji neměla kde uplatnit s výjimkou Mandžuska a Číny. Jamamoto byl mrtvý a japonští generálové se chystali spáchat sepukku i s celým národem. Dřevěné Tokio lehlo popelem po americkém bombardování a vše směřovalo k invazi na japonské ostrovy.  

Na ostrově Ramree byl posádkou 121. pěší pluk plukovníka Kaniči Nagazawy, součást 54. pěší divize, podporovaný skupinami dělostřelectva a ženijního vojska. Útokem na ostrov byla pověřena 26. indická pěší divize generálmajora Chamberse. Souběžně Královská námořní pěchota ze 3. brigády Commandos obsadila sousední ostrov Cheduba, kde ovšem japonská posádka, jak se ukáže, nebyla.

 

HMS Queen Elisabeth a nástrahy ostrova Ramree

 

K podpoře vylodění na Ramree shromáždilo Královské námořnictvo značnou sílu v čele s bitevní lodí HMS Queen Elisabeth, jež poskytovala spolu s lehkým křižníkem HMS Phoebe vyloďujícím se jednotkám mohutnou palebnou podporu. Ze vzduchu na japonské pozice útočily letouny z doprovodné letadlové lodi HMS Ameer, těžké bombardéry Liberator, střední Mitchell a výkonné americké stíhací-bombardovací Thunderbolty 224. skupiny Královského letectva. Stíhačky námořního letectva také odrazily útok osmnácti japonských letounů.

Vylodění na Ramree proběhlo bez větších potíží a s vážnějším odporem Japonců se spojenecké síly setkaly až týden později u města Yanbauk Chaung, a ve směru na Sane a později především Ramree. Nevyužití elitní námořní pěšáci byli na obsazeném ostrově Cheduba vystřídáni, přepraveni na Ramree a vyloděni v boku japonských obranných pozic. To již bylo na obránce příliš. Měli tři možnosti: zůstat v pozicích a zemřít, vzdát se, nebo se pokusit o ústup a spojit se s japonskými silami na druhé straně ostrova. Rozhodli se pro třetí variantu a zrodila se jedna z děsuplných legend druhé světové války.

HMS Queen Elisabeth

Mezi obrannými pozicemi a cílem pochodu devíti stovek ustupujících japonských vojáků 2. praporu 121. pluku bylo 16 kilometrů mangrovových bažin. Pro člověka peklo na zemi nabízející pestrou paletu způsobů smrti. Tůně, těžké bahno, říčky, obtížně prostupná vegetace, mračna komárů, tropické choroby, jedovatí hadi, štíři a pavouci. A kromě nich je Ramree domovem druhu Crocodylus porosus, krokodýla mořského, největšího plaza na světě, dokonalého predátora, který dosahuje délky až přes šest metrů a váží kolem jedné tuny. Na kořist útočí z vody, překvapivě, bleskurychle.

Cestu nehostinnou bažinou úspěšně zdolala asi polovina japonských vojáků. Ostatně část z původního počtu devíti set již byla zraněná nebo nemocná a jejich šance zvládnout mimořádně vyčerpávající přesun byly mizivé i bez nástrah, které jim prostředí nabídlo. Britové jejich ústup džunglí sledovali z lodí plujících podél pobřeží. Slyšeli, že nešlo o procházku růžovou zahradou. Náhodné výstřely během noci i křik obětí krokodýlů, nebo spíš vyděšených spolubojovníků těchto obětí, kteří měli, zatím, štěstí.

Tři Consolidated Liberator B Mark VI z 356. perutě RAF bombardují Ramree

 

Stovky mužů měly skončit v čelistech krokodýlů

 

Legenda o čtyřech stovkách Japonců sežraných krokodýly na Ramree je však jen legendou. Velká většina vojáků přesun nezvládla z mnoha dalších příčin. Jednalo se především o důsledek vyčerpání, dehydratace, nemocí nebo zranění. Nicméně i krokodýl mořský si své mýto vybral. Asi pět stovek vojáků se dostalo do japonských pozic za bažinou. Dvacet z těch, kteří se otočili nebo zabloudili, bylo zajato Brity. Ti byli prvními, kdo vypověděli, s čím se v bažinách setkali.

Obrana města Ramree byla odhodlaná, ale početní i technické převaze spojenců nemohla vzdorovat dlouho. Organizovaný japonský odpor na ostrově skončil 17. února. Obsazení ostrova mělo velký význam pro operaci Dracula, jejímž cílem bylo barmské hlavní město Rangún. Přes nejistotu ohledně skutečného počtu obětí krokodýlů se patrně v mangrovové bažině na ostrově Ramree odehrál útok krokodýlů na člověka, který je byť odhadovanými důsledky nejhorším v dějinách.

 

 

Tagy článku