Autor fotografie: U.S. Navy, Wikimedia Commons, Public domain|Popisek: Haruna napadena americkými bombardéry, 28. července 1945
Japonský bitevní křižník a od roku 1933 bitevní loď Haruna byla čtvrtou jednotkou třídy Kongó, kterou pro císařské námořnictvo navrhl a zkonstruoval projektant britské společnosti Vickers Sir George Thurston. S rovnocenným protivníkem se nikdy nestřetne, ale zúčastní se všech hlavních operací války v Tichomoří.
Mezi bitevní křižníky třídy Kongó patřily kromě Kongó také Hiei, Kirišima a Haruna. První byla postavena ve Velké Británii, ostatní již v Japonsku a Haruna v loděnici firmy Kawasaki v Kóbe. Kýl lodi byl založen 16. března 1912, spuštěna na vodu 14. prosince 1913, uvedena do služby 19. dubna 1915. Hora Haruna je aktivní sopka na ostrově Honšú. Po osmi měsících zkoušek byl zbrusu nový bitevní křižník 13. prosince 1915 zařazen do třetí divize bitevních lodí druhého loďstva. Německo nedisponovalo v Tichomoří silami, které by se s japonskými těžkými hladinovými loděmi mohly poměřit a 1. prosince 1917 byly válečné operace v tomto prostoru ukončeny, aniž by se do nich Haruna jakkoli významným způsobem mohla zapojit.
12. září 1920 se účastnila ostrých paleb u ostrova Hokkaidó, při nichž došlo k výbuchu granátu v hlavni věže číslo 1, který zabil sedm mužů. Po omezeních, která pro Japonsko vyplynuly z Washingtonské námořní dohody z roku 1922, byla třída Kongó jednou ze tří, které si císařské námořnictvo smělo ponechat. Loď Haruna prošla v letech 1926-1933 v Jokosuce významnou přestavbou a modernizací, dostala novou protitorpédovou obšívku, bylo zesíleno pancéřování, modernizována protiletadlová výzbroj, přibyl katapult pro průzkumné hydroplány a plavidlo bylo následně překlasifikováno z bitevního křižníku na bitevní loď, a modernizace pokračovaly i v průběhu 30. let.

Jejich výsledkem bylo, že čtyři nejstarší bitevní lodě námořnictva byly současně jeho nejužitečnějšími. Jako bývalé bitevní křižníky zůstaly i díky nově instalovaným výkonnějším strojům velice rychlé, dostatečně na to, aby mohly doprovázet letadlové lodě, které v nadcházejícím konfliktu sehrají rozhodující úlohu. Standardní výtlak lodi Haruna činil nově více než 32 000 tun a loď s charakteristickou pagodovitou nástavbou získala moderní vzhled. V roce 1935 se na její můstek postavil kapitán Džizaburó Ozawa, budoucí poslední velitel Spojeného loďstva. Po útoku na Pearl Harbor během prosince 1941 kryla japonskou invazi do Malajsie.
Po první čtyři měsíce roku 1942 Haruna podporovala dobývání Nizozemské východní Indie, účastnila se bombardování Vánočního ostrova a podílela se také na výpadu do Indického oceánu, během kterého úderný svaz letadlových lodí viceadmirála Naguma napadl na Cejlonu významnou britskou námořní základnu. Počátkem června 1942 doprovázela Haruna i její sestry Nagumovy letadlové lodě k atolu Midway. Za rozbřesku 4. června 1942 katapultovala plovákový letoun Nakadžima E8N "Dave", aby pátral po amerických letadlových lodích severovýchodně od úderných sil. V 08:17 byly Haruna a Kirišima napadeny jedenácti střemhlavými bombardéry Vindicator námořní pěchoty z Midwaye, ale zasaženy nebyly.

Po úspěšném a rozhodujícím úderu amerických střemhlavých bombardérů Dauntless z Enterprise, Hornetu a Yorktownu asistovala bitevní loď Haruna při záchraně posádky hořící letadlové lodi Kaga, přičemž byla sama napadena letouny z Yorktownu, jejichž bomby Harunu jen těsně minuly. Do večera bude napadena ještě několikrát, námořními bombardéry i těžkými B-17, ale většímu poškození se štěstím unikne a 14. června 1942 s drobnými šrámy zakotví v Haširadžimě. Bude nasazena do guadalcanalského tažení, které začne v srpnu 1942. V noci z 13. na 14. října 1942 spolu se sesterskou lodí Kongó provedla Haruna ničivé bombardování Hendersonova letiště. Vyšle proti němu 483 granátů ráže 356 mm, tříštivých i speciálních zápalných protiletadlových san-šiki dan.
Zúčastnila se také bitvy u Santa Cruz, kde byla napadena americkým létajícím člunem, ale vyvázla bez poškození. V polovině listopadu 1942 opět doprovázela japonské letadlové lodě během námořní bitvy u Guadalcanalu. V květnu 1943 se vrátila do Japonska v reakci na americké vylodění na Attu, proti kterému Japonci nestihli podniknout žádnou akci, a později operovala ve středním Pacifiku během invaze na Gilbertovy ostrovy a Bougainville, ale s nepřítelem se nestřetla. Důvodem byla opatrnost vrchního velení tváří v tvář rostoucí převaze Američanů i nedostatek pohonných hmot, který možnosti císařského námořnictva dramaticky omezoval.
V polovině června 1944 byl učiněn poslední pokus vybojovat novou rozhodující bitvu, který mohl mít z japonského pohledu určitou naději na úspěch. Cílem bylo zastavit americkou invazi na Marianské souostroví, bitva ve Filipínském moři. Haruna plula jako součást svazu letadlových lodí, kterému velel její bývalý kapitán Ozawa. Večer 20. června 1944 byla 3. divize bitevních lodí podporující letadlovou loď Čijoda napadena bombardéry Avenger z lehké letadlové lodi USS Cabot (CVL-28). Haruna byla přímo zasažena jednou 500liberní bombou a poškozena dalšími třemi, které těsně minuly příď. Jen o pár minut později se další bomba odráží od hladiny, proráží levobok na zádi a exploduje v podpalubí. Prostor je zaplaven a rychlost klesá na 26 uzlů.
,_on_8_October_1945_(80-G-351726).jpg)
Poškození je ovšem spíše nevýznamné v porovnání s katastrofou, kterou Spojené loďstvo utrpí v celé bitvě. Japonsko definitivně přichází o své palubní letectvo a ztrácí nejen svou nejmodernější letadlovou loď Taihó. V říjnu se Haruna účastnila bitvy v zálivu Leyte. Dne 24. října 1944 byla poškozena bombami v Sibuyanském moři (kde byla potopena Musaši), ale pokračovala a účastnila se podivné bitvy u ostrova Samar, v níž americké torpédoborce a doprovodné letadlové lodě odrazily hlavní hladinové síly císařského námořnictva v čele s Jamato.
Haruna se po porážce vrátila do Japonska. Během oprav v přístavu Kure byly její dělové věže natřeny kamuflážními pruhy. V Kure ji také zastihnou 19. března 1945 bombardéry z letadlových lodí amerického 58. operačního svazu a výsledkem je lehké poškození po zásahu bombou. Při dalším náletu z 28. července již tolik štěstí nemá. Kromě námořních letounů přilétají také Liberatory 7. letecké armády a po četných zásazích dosedá Haruna na mělké dno zátoky. Po válce bude její vrak sešrotován.
Zdroj: pacificwrecks.com; combinedfleet.com