foto: archiv Petra Blahuše/Ač se to málem ví, speciální operace byly na východní frontě prováděny v masovém měřítku
Nejúspěšnějším československým válečným parašutistou, alespoň co se týče bojových seskoků do týlu Němců, byl Jozef Jablonka. Během války byl třikrát vysazen do nepřátelského týlu. Přitom před válkou i během služby ve slovenské armádě byl jen obyčejným kancelářským poddůstojníkem.
Jozef Jablonka se narodil 24. ledna 1919 v Drieťome v okrese Trenčín. Před válkou vystudoval dvouletou obchodní školu a pracoval jako účetní u firmy Fryč. Ani po nástupu na vojnu 10. ledna 1940 - to už v řadách armády Slovenského štátu - to rozhodně nevypadalo, že uniformu obléklo budoucí válečné výsadkářské eso. Narukoval sice do Bratislavy k elitní jednotce - JPO (Jízdnímu průzkumnému oddílu) - ale sloužil zde jako klasický cifršpion, tedy účetní rotmistr. V květnu 1944 byl odvelen k Zápolní armádě, která se tvořila z 1. a 2. pěší divize v oblasti Dukelského, Lupkovského a Polianského průsmyku a sedel Dujava, Ruské, Kurov a Čiertižná. V těchto prostorech se navenek připravovala bojovat spolu s Němci proti ke Karpatům se blížící Rudé armádě a 1. Československému samostatnému armádnímu sboru, ve skutečnosti ale byly činěny přípravy, aby divize ve správný okamžik úderem z týlu uvolnily pro Spojence oba karpatské průsmyky a pomohly k prolomení fronty ve strategickém rozsahu.
psali jsme: Výsadkářská lvice Lydia Studničková - československá komandos v německém týlu
Těsně před tím, než byli Slováci (až na pár aktivně se bránících jednotek, zejména z 1. divize) kvůli váhání svých důstojníků Němci po vypuknutí SNP odzbrojeny, přešel Jablonka 25. srpna 1944 k partyzánskému oddílu Prokopjuk, který po svém vysazení 25.7. 1944 severně od haličského Szanoku operoval na východním Slovensku. Do oddílu dobře zapadl, protože 19 z jeho 22 příslušníků bylo ještě nedávno příslušníky elitního Oddílu zvláštního určení 1. Čs. armádního sboru v SSSR. Spolu s nimi bojoval v německém týlu až do 30. září 1944 v sestavě zvláštního oddílu v prostoru Medzilaborce- Snina-Humenné a pak se skupinou Kriváň přešel v oblasti Woli Michowe frontu k Rudé armádě. Kvůli svým bojovým výsledkům a statečnosti byl okamžitě poslán do tajného armádního výcvikového střediska 5053, spadající pod vojenskou rozvědku GRU, kde absolvoval diverzní a vzdušný výcvik. Poprvé do německého týlu seskočil na padáku 19. ledna 1945 u Závadské Poruby v okrese Liptovský Mikuláš v rámci operace Javor I. jako zástupce velitele poručíka Karla Kopálka, se kterým předtím sloužil u SPO 1 ve slovenské armádě v Karpatech. Šlo o šestičlennou jednotku (včetně jedné ženy) hloubkového průzkumu 4. ukrajinského frontu. Po vystrojení v československém Užhorodě odstartovala do akce ze Lvova. Výsadek nedopadl nejlépe, skupina se pracně sešla až po třech dnech, zásobníky s potravinami se nenašly vůbec. Své zprávy získávala jednak pozorováním, jednak výslechy léčkami přepadených Němců, které pak likvidovala. S Rudou armádou se výsadkáři spojili 2. února 1945.
Do druhé mise, opět s krycím označením Javor, startoval rotný Jablonka sám. V Krakově byl pověřen úkolem do 5. Března prozkoumat strav německých opevnění na čáře Ostrava - Těšín v délce 100 kilometrů. Do německého týlu seskočil tentokrát v civilu a ne z letounu Dakota, ale z dřevěného dvouplošníku Po-2 Kukuruznik (sic!) v 21.05 hod. 22. února 1945. Navigačním omylem ale nepřistál na plánovaném mostě u osady Bítov (asi 20 km západně od Ostravy), ale až u Rašenic – na jižní Moravě, u Slavkova! Navíc si po dopadu poranil kotník a jen zázrakem narazil na dřevorubce, který ho přes riziko ukryl u sebe doma a vyléčil ho. Poté byl schopen začít plnit svůj bojový úkol. Maskován pod plachtami povozů místních rolníků prozkoumal celé pásmo německé obrany až k Bialsko - Biale. Přes kopec Magura se po dvě noci marně snažil přejít ostře střeženou linii německé obrany. Podařilo se mu to až napotřetí, v noci na 6. Března. U prvních sovětských hlídek se ohlásil smluveným heslem „Ja Biely, nužno mně Baradina“, a byl okamžitě dopraven ke štábu 4. ukrajinského frontu, kde podal hlášení generálu Graznovovi.
psali jsme: Sedm statečných proti SS a gestapu
Třetí operační a bojový seskok uskutečnil rotný Jablonka opět s částí své původní party z první operace Javor. Skupina byla v rámci této akce Javor III. posílena o tři Rusy a seskočila z Dakoty C-47 dne 26. března 1945 ve 20.15 u Krhové v okrese Valašské Meziříčí. Jejím úkolem bylo tentokrát kromě operačního průzkumu také vejít ve styk s odbojovou skupinou generála Brauna (spolupracoval s ní už i čs. západní paraskupina Wolfram a některé čs. - sov. výsadky - pozn. red.) Krom toho Javor III. měl začít pro závěrečné boje v Beskydech a usnadnění jejich překročení organizovat místní odbojové skupiny. S pomocí sítě domácích spolupracovníků z Krhové, Hodslavic a Val. Meziříčí nakonec operační prostor skupiny Javor III. dosáhl skoro 70 km. Jejich posledním bojovým úkolem bylo 2. května 1945 vzetí pod ochranu legendárního velitele předválečné elitní jednotky čs. armády, Hraničářského pluku 4 plk. gšt. Jana Satorie. Rotný Jozef Jablonka spolu se svými druhy i tuto svou poslední, třetí bojovou misi úspěšně splnil a v boji s otevřeným hledím se pouhý den před německou kapitulací, 6. května 1945 spojil i s Javorem III s jednotkami 1. Československého armádního sboru.
Skromný muž a skvělý voják, válečný parašutista Jozef Jablonka sloužil v čs. armádě až do roku 1959. Oženil se, vychoval dceru a svůj život dožil v Bratislavě, kde také 4. prosince 1982 zemřel. Ryzí vlastenec, o kterém se dnes pohříchu už téměř neví (a kterého si připomíná jen 5. Speciální výsadkový pluk slovenských komandos z Žiliny, je pochovaný na Ondrejskom cintoríně. Jeho synovec Ľudovít Németh o něm řekl: „Ujec Jozef Jablonka zostal po celý život skromný, akoby si ani neuvedomoval výnimočnosť toho, čo vykonal a za čo bol oceňovaný mnohými vyznamenaniami. Vždy iba skromne poznamenal, že on má šťastie, keď môže vyznamenania prijímať a nosiť, ale tisíce takéto šťastie nemali. To, čo prežil, nevnímal ako dobrodružstvo, ale ako trpkú a tvrdú životnú skúsenosť. Rodina mu napriek skromným podmienkam umožnila vyštudovať meštiansku školu, čo podmienilo jeho silný zmysel pre zodpovednosť, spolupatričnosť, silu nevzdávať sa a prežiť. Často po rusky hovoril: „Ja dolžen byl vypolniť zadaču.“
Zdroj: J. Šolc: Za frontou na východě, 5. výsadkový pluk J. Gabčíka
Tagy