Nejúspěšnější stíhač na Typhoonu a odporná tvář války - dvakrát nevědomky střílel na vlastní

Nejúspěšnějším letcem na pozoruhodném letounu Hawker Typhoon byl za druhé světové války, pokud jde o počet sestřelených protivníků, John Robert Baldwin. Dosáhl hodnosti podplukovníka. Na kontě měl patnáct sestřelů a množství poškozených letounů i zničených a poškozených pozemních cílů. Zahynul během korejské války. Byl pravděpodobně sestřelen v "Aleji MiGů" jako velitel týmu britských pilotů proudových F-86 Sabre. Vraťme se ovšem do let 1944 a 1945. Válka Baldwinovi ukázala hned dvakrát svou odpornou tvář.

Pro Johna R. Baldwina začala válka jako pro člena pozemního personálu. Během bombardování Londýna v letech 1940-1941 působil jako pyrotechnik při likvidaci nevybuchlých pum. Přihlásil se k pilotnímu výcviku a v březnu 1942 nastoupil službu jako poručík, od 17. listopadu létal se 609. perutí, která byla vyzbrojena letouny typu Typhoon.

Hawker Typhoon byl jednomotorový jednomístný stíhací dolnoplošník určený původně jako náhrada za slavný Hawker Hurricane, který nesl tíži bojů v prvních dvou letech války. Typhoon se měl stát záchytným stíhačem pro střední a vyšší hladiny, ale jeho reálné výkony byly dobré především v malých výškách. A to tak dobré, že v nich překonával i tehdy zbrusu nové německé stíhací Fw 190, které dělaly velení RAF vrásky a vynucovaly si spěšné modernizace Spitfirů. Vzhledem ke svým specifickým výkonům se Typhoon nestal náhradou za Hurricane v původně plánované roli, ale protože i Hurricany přešly na noční stíhání a podporu pozemních jednotek, koncept nasazení měly oba stroje vlastně podobný. Při taktických útocích na pozemní cíle se stal jedním z nejúspěšnějších typů války. Vyzbrojen bombami a neřízenými raketami, a také díky svým čtyřem kanónům ráže 20 mm, byl úspěšným "otvírákem na konzervy" - ničitelem obrněné techniky.

První Baldwinovou obětí byl právě Fw 190, který poškodil v prosinci 1942. Úspěchy přibývaly, sestřeloval stíhací Bf 109 i Fw 190, a také rychlý bombardér Do 217, nebo "exotickou" kořist, osobní dopravní letoun Caudron C.440 Goéland, původně francouzský stroj používaný po porážce Francie jak Luftwaffe tak Lufthansou. Od listopadu 1943 byl velitelem (198.) perutě a v červnu 1944 se stal velitelem 146. pluku (křídla). A právě s ním se v srpnu 1944 zúčastnil jedné z tragických epizod války.

Němci stále drželi významný normandský přístav Le Havre. V rámci jeho blokády vysílala RAF proti lodím, které z něj operovaly, svoje letouny, a 27. srpna 1944 na žádost Royal Navy startovaly Typhoony 263. a 266. perutě z Baldwinova pluku. Něco nebylo v pořádku. "Němci" na letouny nijak nereagovali a nebránili se. Podplukovník žádal potvrzení, že má skutečně lodě napadnout, a to dostal. Výsledkem bylo 117 zabitých a 153 zraněných britských námořníků především na palubách potopených minolovek HMS Britomart, HMS Hussar a těžce poškozené HMS Salamander. Výsledkem následného vyšetřování bylo, že chyba byla na straně námořnictva. Odpovědný důstojník řádně neinformoval o probíhající operaci ostatní složky v oblasti.

A podobnou situaci pak Baldwinovi válka přichystala znovu na jaře 1945. Pět dnů před německou kapitulací v čele 123. pluku, který byl pověřen operacemi proti německým lodím v Baltském moři, napadly Typhoony jeho perutí osobní dopravní lodě Cap Arcona a Deutschland a nákladní Thielbek, o nichž velení soudilo, že jich Němci užívají pro ústup jednotek. Ve skutečnosti to byly zajatecké lodě a mezi převáženými byli také zajatci z koncentračního tábora Neuengamme. Během útoku zahynulo více než 7000 lidí (tedy počet srovnatelný s mnohem pravidelněji připomínanou tragédií lodi Wilhelm Gustloff). Převážení zajatci byli trpkou ironií osudu určeni k likvidaci, pravděpodobně dokonce potopením lodí i s lidmi na palubě.

Velení spojeneckého letectva mohlo těžko napadnout, že i v situaci prakticky naprostého kolapsu a blížící se nevyhnutelné porážky mají Němci dost prostředků a ochoty, aby se zabývali ne vojenskou situací, ale osudem zajatců. Mj. svědků jejich zločinů.

Po válce Baldwin pokračoval ve službě. V čele týmu čtyři britských pilotů přičleněných k 16. záchytné stíhací peruti amerického letectva v Koreji byl v březnu 1952 zapsán jako nezvěstný, pravděpodobně zabitý.

 

Zdroj: hawkertyphoon.com, history.net

Tagy