Jedna z nejostudnějších porážek britských dějin. Japonský Rommel v Singapuru

Singapur, kdysi považovaný za nedobytnou pevnost, padl během krátké a brutální japonské kampaně, která odhalila slabiny britské obrany a způsobila jednu z největších porážek v historii impéria.

Dne 15. února 1942 britský generál Percival, velitel obrany Singapuru, vztyčil bílý prapor, a tím přijal výzvu japonského generála Jamašity ke kapitulaci z 13. února. Do poslední chvíle podceňovaný asijský nepřítel uštědřil během krátkého tažení Britům lekci, jaké ozbrojené síly impéria, nad nímž kdysi slunce nezapadlo, dosud nečelily, a nepoznaly ji ani nikdy poté. Poměr ztrát byl výmluvný: Jamašita přišel o přibližně 5000 padlých a raněných vojáků, zatímco zabito, raněno a především zajato na 85 tisíc spojeneckých vojáků. 

Strategická pozice Singapuru a jeho slabá obrana

Singapur, Tzv. Gibraltar Východu, byl pro Velkou Británii velmi důležitou pozicí jak z hlediska napojení na obchodní cesty, tak také jako důležitá námořní základna. Singapur tvoří množství ostrovů, které byly díky své poloze na jižním cípu Malajského poloostrova, od kterého je odděluje Johorský průliv, považovány převážnou částí britských důstojníků za prakticky ze severu nedobytné. Hustá džungle na poloostrově měla být podle všech předpokladů pro nepřítele neprůchodnou, a tomu také odpovídala velmi slabá obrana v tomto úseku. Veškerá pozornost byla soustředěna proti hrozbě obojživelné operace. Generálporučík Arthur Ernest Percival měl k dispozici 85 tisíc vojáků (nejen Britů, ale singapurských Číňanů a Malajců, Indů či Australanů) a kromě nich byl vybaven také rozkazem premiéra Winstona Churchilla bránit Singapur do posledního muže.

 

Generálporučík Arthur Ernest Percival a jeho život

 

Percival byl zkušeným vojákem. Válku poznal v zákopech na Sommě v roce 1916, kde sloužil jako kapitán Bedfordshirského pluku. Za zranění šrapnelem byl vyznamenán Vojenským křížem. V roce 1917, již jako dočasně jmenovaný velitel praporu a podplukovník vedl úspěšný protiútok své pěchoty, jímž ubránil pozici francouzského dělostřelectva před Němci a získal francouzský Válečný kříž. Vydobyl si uznání a v citaci k pozdějšímu vyznamenání Záslužným služebním řádem čteme, že ovládal umění velet a vynikal znalostmi taktiky.

Po skončení Velké války se účastnil neúspěšné intervence v Rusku, ve 20. letech sloužil v Irsku, bojoval zde proti Irské republikánské armádě, a kromě dalšího zde založil mobilní kolony využívající pro rychlé přesuny jízdní kola. Na štábní škole v Camberley si doplnil formální vzdělání, sloužil v Africe, absolvoval i roční kurz na Královské námořní koleji v Greenwichi, v březnu 1936 byl povýšen na plukovníka a byl odeslán do Malajsie do štábu generála Dobbieho.

 

Elated Japanese troops on the waterfront of the city, after the surrender of the British Forces on Singapore Island, on the previous day. pic.twitter.com/hlc08tDL0m

— Khairul Hakim (@Khahakim154) February 15, 2023

 

Percival si zde velmi rychle uvědomil možná rizika plynoucí z potenciálního japonského vylodění v Thajsku/Siamu a napadení Singapuru ze severu za nemožné nepokládal. Jeho a Dobbieho řešení spočívající v zesílení obranných pozic z tohoto směru však nebyly realizovány, a Percival se v roce 1938 vrátil do Evropy, účastnil se v hodnosti brigádního generála podivné války s Německem a po evakuaci z Dunkirku také intenzívních příprav na odražení německé invaze. V dubnu 1941 byl povýšen na generálporučíka a jmenován velícím generálem v Malajsii. Odlétal tam s nepříjemnými pocity - nevypukne-li válka s Japonskem, bude trávit čas neužitečně mimo hlavní dějiště operací.

Budou-li britské državy na dálném východě Japonci napadeny, prostředky, kterými je měl bránit vnímal jako zcela nedostatečné. V otázce obrany Singapuru spoléhalo vrchní velení s ohledem na tvrzenou neprostupnost Malajského poloostrova pro významné pozemní síly s těžkou technikou v první řadě na námořnictvo. Po japonské okupaci Francouzské Indočíny byla posílena přítomnost Královského letectva, jehož úkolem mělo být případný japonský postup na jih zdržovat a umožnit příjezdu posil, které by následně stále za nepravděpodobný pozemní útok pomohly odrazit.

Problémy obrany Singapuru ve druhé světové válce

 

Jedním z problémů, s nimiž se Percival musel vypořádat, byl nízký stupeň vycvičenosti především indických jednotek. Jejich důstojníci byli převeleni do Indie, kde probíhala mohutná mobilizace a bylo zapotřebí zkušených kádrů, zatímco v Singapuru zbyly jednotky bez velitelů a bez zkušeností. První dějství konfliktu se pak odehrálo na moři. Je otázkou, zda by přítomnost letadlové lodi HMS Indomitable, která v listopadu najela u Jamajky na mělčinu a nebyla k dispozici, mohla zvrátit osud Svazu Z.

Nicméně faktem zůstává potopení bitevní lodi Prince of Wales a bitevního křižníku Repulse japonskými bombardéry. Tím by došlo ke změně v poměru sil v oblasti v jednoznačný prospěch Japonců, kteří drželi strategickou iniciativu a disponovali dostatečným množstvím moderních prostředků ovládaných dobře vycvičenými a zkušenými vojáky. Nadto byli Japonci také vedeni schopnými generály, na prvním místě Tomojuki Jamašitou, který si v rychlém malajském tažení vydobude přezdívku Malajský tygr.

Bitva o Singapur a britská kapitulace

 

Útok na Malajský poloostrov zahájila Jamašitova 25. armáda 8. prosince 1941 místního času, ovšem hodinu před útokem na Pearl Harbor. Postup byl rychlý a již 27. ledna 1942 musel Percival nařídit ústup zbývajících sil přes Johorský průliv. „Neprostupný" Malajský poloostrov byl plně v japonských rukách. Jamašita přisunul zálohy, přeskupil síly a již 8. února zahájil vylodění na severozápadním cípu hlavního ostrova. Disponoval při něm dvěma stovkami tanků. Obránci však neměli jediný. Již 13. února sebevědomě vyzval protivníka ke kapitulaci. A protože polovina území byla v japonských rukách, zásoby munice se tenčily a obráncům docházela pitná voda, Percival po dvou dnech váhání bílý prapor skutečně vyvěsil.

Klíčovou roli v pádu Singapuru sehrál nedostatek koordinace a komunikace mezi spojeneckými silami. Spojenecké jednotky se často ocitaly v izolaci, bez dostatečné podpory a zásob. Japonci využili tyto slabiny a jejich rychlý a agresivní postup vedl k obklíčení a odříznutí mnoha spojeneckých jednotek. Tento nedostatek efektivní koordinace a rychlé reakce na změny situace na bojišti byl jedním z hlavních faktorů, které vedly k rychlé kapitulaci Singapuru, což se stalo jednou z největších porážek v historii britského impéria.

Největší vojenská kapitulace Britského impéria 

V celkovém součtu přišli Britové o 85 tisíc vojáků (z toho asi 5000 padlých a raněných), 300 děl, 1800 vozidel, 200 obrněných vozidel a 200 protitankových a protiletadlových děl. Japonské ztráty čítaly 1700 padlých a 3300 raněných. Ztráta Singapuru byla pro britského premiéra „nejhorší katastrofou a největší vojenskou kapitulací v britské historii." Podle Percivala, který o malajském tažení publikoval po válce knihu, mohl být Singapur zachráněn, kdyby byl na dálný východ odeslán materiál, který Churchill nařídil poslat do Sovětského svazu, ale uznal, že z hlediska možného vývoje v Evropě šlo o správné rozhodnutí.

Generál Percival trávil zajetí na Tchajwanu (Formose) a v Mandžusku, a po osvobození byl přítomen podpisu japonské kapitulace na palubě bitevní lodi Missouri v Tokijském zálivu 2. září 1945. Ještě v září se také vrátil do Velké Británie a v roce 1946 odešel do výslužby. Zemřel v roce 1966. Jeho protivník, Tomojuki Jamašita, byl odsouzen na Filipínách k smrti za válečné zločiny, které mu ovšem soud neprokázal.

Zdroj: wm.org.uk, Commonwealth war grave commission, National museum of Australia, Historic UK