Autor fotografie: Pexels|Popisek: Ilustrační obrázek
V údolí Cagayan na Filipínách Japonci nechali vybudovat podzemní komplex 175 tunelů, kam ukryli poklady neuvěřitelné hodnoty z vyrabované Asie. Miliardy dolarů ve zlatě, špercích, nevyčíslitelnou hodnotu měly sochy a další umělecká díla.
Japonská armáda strávila posledních 8 let něčím, co je patrně největší loupeží v historii. Systematicky vykrádala bohatství dobyté Číny, Koreje, Malajsie a Indonésie. To vše doprovázené neuvěřitelnými zvěrstvy znásilňování a zabíjení.
Video: YouTube
Na počátku června roku 1945 dohlížel generál Yamashita na ukládání posledních částí pokladu. O celé akci věděla i japonská vláda a císař – tunely pomáhal navrhnout člen císařské rodiny, princ Takeda. Operace se jmenovala Golden Lily podle básně císaře Hirohita. Každý tunel byl pečlivě zkonstruován odborníky a v pekelných podmínkách vystavěn zotročenými Filipínci a spojeneckými vojáky.
Tu červnovou noc generál zvaný „Tygr Malajsie“ vzal 175 svých spolupracovníků, kteří věděli o umístění pokladu, na oslavu do tunelu č. 8. Po několika hodinách pití a zpěvu se generál a princ Takeda potichu vytratili. Tunel Yamashita nechal odstřelit – ti co nebyli zabiti během výbuchu, umřeli pod závalem na udušení. Zotročené dělníky potkal stejný osud. Princ a generál dělali co mohli, aby poklad zajistili.
Princ Takeda uprchl zpět do Japonska na ponorce, Yamashito se po zuřivých bojích vzdal se zbytkem své armády 2. září 1945 Američanům.
Americká zpravodajská služba se o neuvěřitelné japonské kořisti dozvěděla už před koncem války. Tajní agenti sledovali lodě maskované jako nemocniční lodě na Filipínách, a jak byl poklad vykládán. Pro Američany byl snadnou kořistí. Asijské zlato bylo do značné míry nezvěstné z hlediska mezinárodních financí, a možnosti jeho pádu pod komunistickou kontrolu muselo být za každou cenu zabráněno.
Myšlenka využití válečné kořisti k financování černých operací byla dříve diskutována významnými osobnostmi americké vlády v roce 1944. Toto bohatství by mohlo být použito jako obrovský tajný fondu při poválečném boji proti komunismu.
Ale Yamashita byl rychle odsouzen za válečné zločiny, někteří se domnívali, že nespravedlivě a za zbytečného spěchu. S generálem, který se objevoval každý den před mezinárodními pozorovateli a zpravodajskými kamerami, nebylo možné pracovat tak (mučit), aby vyzradil detaily o úkrytech zlata.
Mladý kapitán vyslaný z OSS, Edward Lansdale, a americko-filipínský specialista na mučení, Santa Romana, tedy obrátili svou pozornost na osobního řidiče generála Yamashita. Ten se zakrátko zlomil a souhlasil, že odvede Američany do 12 skrýší v severní části Manily. Co „experti“ Landsdale a Santa nalezli uvnitř, bylo ohromující.
Řady zlatých prutů, tuny platiny, keramické nádoby plné šperků a diamantů. Velkolepí Budhové z ryzího zlata, umělecká díla. Jen tahle jedna skrýš měla sama o sobě hodnotu miliard tehdejších dolarů. Muži byli ohromeni svým nálezem. Okamžitě hlásili nález generálu MacArthurovi a pak odcestovali do Washingtonu, aby informovali prezidenta Trumana.
Zde se rozhodlo - kořist musí zůstat v tajnosti. Repatriace takových obrovských pokladů by byla logistické minové pole, a to zejména díky tomu, že mnoho zemí, odkud byly poklady ukradeny byly pod komunistickou kontrolou. Kromě toho, odhalení existence takových obrovských zásob drahých kovů by způsobil propad ceny zlata, na které byly vázány tehdejší světové měny. Truman se obával ekonomického krveprolití.
Nejdůležitější ale bylo to, že tyto obrovské částky z pokladu Golden Lily mohlo podpořit sílu USA ve Studené válce, aby mohlo USA manipulovat s vládami po celém světě, kupovat volby a financovat neomezené černé operace. V příštích 2 letech Američané rozmístili v největší tajnosti stovky miliard dolarů z pokladu v tunelech na Filipínách, do více než 170 bank po celém světě. Tyto miliardy byly dalších 50 let používány pro rozvracení, manipulaci a podplácení vlád po celém světě, ve prospěch amerických zájmů.
V té době se stovky tisíc, ne-li miliony lidí jihovýchodní Asie, mučených, znásilňovaných a zotročených japonskými okupačními armádami, snažili dovolat spravedlnosti, která ale nepřicházela. Poklad zmizel a USA se dokonce postaraly o to, že Japonsko nebude muset platit žádné reparace zemím, které během války vyplenilo.
Tento neuvěřitelný příběh o pokladu Golden Lily je popsán v knize Sterlinga a Peggy Seagrave „Gold Warriors".
Důkazy existence zlatého pokladu Golden Lily
200 000 mrtvých v Nankingu, znásilnění, žhářství - japonští vojáci po sobě zanechali trosky hlavního města Číny poseté mrtvolami, poklady z muzeí a bank byly odvezeny neznámo kam. Je velkou záhadou, kam se vypleněné bohatství podělo. Když Američané po válce převzali kontrolu nad obnovou Japonska, oznámili světu, že země je na mizině.
Kontrasty mezi poválečným Japonskem a Německem jsou všeříkající. Spojenci zahájili agresivní kampaň denacifikace v Německu a odtajnili všechny podrobné záznamy o nacistických válečných zločinech, poválečné německé vlády uznaly svou odpovědnost a zaplatily v reparacích kolem 45 miliard dolarů obětem Druhé světové války.
Japonský příběh byl zcela odlišný. Od konce války byly vyplaceny jen 3 miliardy dolarů obětem japonských zvěrstev, což je méně, než bylo vyplaceno japonskou vládou pachatelům těchto činů, Nobusuke Kishi, odsouzený za válečné zločiny se dokonce stal premiérem Japonska v 50. letech. Stejně tak USA dělaly vše, aby se Japonsko vyhnulo placení reparací, ať už jako stát, či soukromé korporace, které využívaly práce zajatců. Údajně proto, že Japonsko bylo na dně. To je ale v roporu s následujícím hospodářským rozmachem země.
Obrovský poklad zmizel beze stopy, Japonsko bylo údajně v úpadku a poškozeným se nevrátil ani cent. Byla to všechno lež, a poklad se přesunul na americké bankovní účty po celém světě? Je ještě něco na Filipínách?
Tajemný poklad Golden Lily vzbuzoval představivost mnoha hledačů pokladů po Druhé světové válce. V roce 1971 se na jednoho konečně usmálo štěstí. Filipínský zámečník Rogelio Roxas dostal v 60. letech mapu japonského vojáka. Po letech kopání se on a malá skupinka mužů dostala do podzemního systému za nemocnicí v horském středisku Baguio. Tunely byly komplikované a muži se báli pastí mrtvého Yamashity. Po dnech usilovných vykopávek našli kostry japonských vojáků, které zaživa pohřbil japonský generál a císařský princ.
Kromě mrtvol ale čekal na muže bájný poklad. Socha zlatého Budhy o hmotnosti 1000 kilogramů a bedna zlatých prutů. Bylo toho více, než mohli zvládnout a naplánovali tedy prodej části zlata a z utržených peněz chtěli najmout nákladní vozy na převoz pokladu. To se ukázalo jako hrozná chyba – o objevu se dozvěděl prezident Ferdinand Marcos, jehož vojáci zlatého Budhu Roxasovi vzali.
Následující soudní proces, kterého chtěl Senát využít proti Marcosovi, který se ale další rok zbavil demokratické opozice, vyhlásil stanné právo a stal se diktátorem. Roxas se mezi tím díky mučení ve vězení změnil v trosku, ale přesto nepromluvil, kde najít zbytek pokladu. Jeden z jeho společníků nevydržel vyndávání zubů za živa a prozradil, kde poklad najít.
Marcos objevil umístění tunelů s pokladem a v průběhu příštího roku jeho vojáci odvezli odhadem 10 000 zlatých prutů v celkové hodnotě desítek miliard dolarů. Příběh má zvláštní konec - v roce 1996, po smrti obou jak Marcose, tak Roxase, americký soud na Havaji přisoudil dědicům Roxase ohromujících 43 miliard dolarů z Marcosova majetku. Dodnes z toho nebyl zaplacen ani cent.
Ferdinand Marcos byl prezidentem Filipín od roku 1965 až do jeho svržení v lidovém povstání v roce 1986. Byl to krutý a brutální vládce, který údajně zbohatl tím, že okrádal svůj vlastní lid. V době, kdy byl v roce 1986 svržen, jeho bohatství bylo oficiálně odhadováno na 10 miliard dolarů, nicméně někteří si myslí, toto číslo bylo jen zlomek skutečného bohatství. Marcos se v soukromí chlubil majetkem ve výši až 1 bilion dolarů, což po jeho smrti potvrdila jeho vdova Imelda, která připustila, že se jednalo o Yamashitovo zlato.
Černý rozpočet USA
Americký zrádce Edward Snowden tvrdil, že existují rozpočty mimo ty oficiální ve výši asi 52 miliard dolarů ročně (pro porovnání rozpočet NASA v roce 2014 byl 18 miliard dolarů). Počet tajných programů Pentagonu se odhaduje na 150 a o některých prý Bílý dům vůbec neví.
Spekulace tvrdí, že peníze do černého rozpočtu jsou generovány nezákonnou činností, jako je prodej narkotik. Možná byl ale zdrojem financí legendární poklad Golden Lily.
Důkazy proti existenci zlatého pokladu japonského generála
Za desítky let od konce Druhé světové války nikdo nic nenašel, jsou tu pouze tvrzení Rogera Roxase.
Kritici také poukazují na to, jak nepravděpodobné je umístění pokladu Golden Liny na Filipínách. V roce 1943 byl ostrov bitevním polem a Američané měli pod kontrolou okolní moře – proč tedy přivážet poklad do tak rizikové oblasti, když se nabízely bezpečnější země jako Korea, nebo Tchaj-wan.
Jak vytáhl Roxas 1 000 kilogramů těžkého Budhu z tunelů, když neměl těžkou techniku, kterou si právě prodejem tohoto zlata chtěl pořídit. Proč nevzal raději zlaté pruty?
Zdroj: Unredacted, history.co.uk