Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Ilustrační obrázek
Japonští sebevražední piloti se smutně proslavili v závěru druhé světové války. Nicméně i nacistické Německo mělo svůj sebevražedný oddíl. Ne příliš úspěšný, dlužno dodat.
Do historie především vstoupili japonští sebevražední piloti. Kamikaze se vrhali vstříc jisté smrti s letouny napěchovanými výbušninami, které měly způsobit co největší škody spojeneckým plavidlům, zejména letadlovým lodím. I nacistické Německo však mělo svou sebevražednou eskadru. Nutno dodat, že nepříliš úspěšnou.
Stejně jako Japonsko si i nacisté od sebevražedných pilotů slibovali, že způsobí značné materiální i lidské škody nepříteli a dojde k toužebnému obratu ve válce. Ten však, jak víme, nakonec stejně nepřišel.
V této souvislosti je zajímavé se zmínit, že s myšlenkou zformovat sebevražednou vzdušnou jednotku nepřišli Japonci, ale právě Němci. A byl to zřejmě nejznámější válečný sabotér a osvoboditel italského diktátora Benita Mussoliniho Otto Skorzeny, který navrhoval spolu s důstojníkem Luftwaffe Hajo Herrmannem vytvořit sebevražednou eskadru. Myšlenka našla zastání i u Heinricha Himmlera a slavné pilotky Hanny Reitschové. Právě Reitschová se u Hitlera velmi zasazovala, aby jednotka skutečně vznikla, a nacistický diktátor souhlasil.
Skvadrona Leónidás aneb sebevražední piloti jdou do boje
Ti piloti, kteří se přihlásili do vzniklé skvadrony Leónidás, pojmenované po slavném spartském králi, si byli samozřejmě vědomi, že jdou na smrt, a jejich činy nemusí téměř vůbec oslabit západní spojence. Fanatismus a loajalita k třetí říši však byla silnější. Během války se do skvadrony přihlásilo více než 70 dobrovolníků, kteří byli ochotni položit život za pochybné cíle, stejně tak pochybnou posmrtnou slávu.
Důležitým krokem bylo rozhodnutí, jaký letoun měli ,,němečtí kamikaze" použít. Reitschová trvala na tom, aby došlo ke konverzi experimentálního stroje Messerschmitt Me-328 v sebevražedný letoun. Testy v tomto směru však nedopadly dobře. Nápad vytvořit verzi rakety V-1 (Fieseler Fi 103R) s lidskou posádkou se rovněž nesetkala s úspěchem. I nadále pak panovaly neshody ohledně použití typu letounu, který by byl tou nejefektivnější sebevražednou zbraní.
Nakonec padlo rozhodnutí na osvědčené letouny Messerschmitt Bf-109 a Focke-Wulf Fw-190, které byly napěchovány výbušninami a s polovinou palivové nádrže. Němečtí sebevražední piloti se však ke slovu dostali jen na konci války, a tak nestačili podle plánů zdaleka napáchat takové škody, které by zastavili zejména Rudou armádu. ,,Teror" v řadách rudoarmějců se tedy nekonal. V tomto směru byli jistě úspěšnější japonští kamikaze.
Cílem sebevražedných pilotů byla zejména budovaná infrastruktura, například mosty přes řeku Odru, které postavili sovětští vojáci. Podle německé propagandy, která operovala s nadsazenými čísly, se podařilo 35 sebevražedným pilotům zničit 17 mostů a přejezdů. Realita však byla o dost chudší, protože za oběť sebevražedným pilotům padl pouze železniční most v polském městě Kostřín, situovaném na soutoku Odry a Varty. Z velkolepých plánů, která měla skvadrona Leónidás plnit, tak zbyla nakonec jen ta propaganda.
21. dubna 1945 dorazily sovětské jednotky do města Jüterbog, kde se nacházela základna ,,německých kamikaze". Sověti následně zakázali další sebevražedné akce, personál byl evakuován a jednotka rozpuštěna.
Zdroj: Russia Beyond