Německou dřevěnou maketu letiště bombardovali spojenci dřevěnou bombou

Německou dřevěnou maketu letiště bombardovali spojenci dřevěnou bombou
Autor: Smithsonian National Air and Space Museum Archives, volné dílo|Popisek: Maketa Bf 109
08 / 01 / 2021, 16:00

V dějinách válek jde o prostředek nijak mimořádný - snaha zmást nepřítele vytvořením falešné pozice, naznačením přítomnosti významnějších sil, nebo naopak utajením nedostatečných schopností byla součástí vedení válek od nepaměti. Již Sun-c’ kromě dalšího radí: "Tvařte se slabí, jste-li silní, a silní, jste-li slabí." K ochraně kapacity německého letectva v kontextu spojenecké bombardovací ofenzívy měla přispět mj. falešná letiště. Spojenci ovšem snahu snadno prohlédli a odpověď byla svérázná... dřevěnou bombou.

Zásadním prvkem spojeneckých plánů na vylodění v Evropě byl moment překvapení. Němci museli hájit předlouhou linii západního pobřeží a nemohli mít dostatečné zdroje, jež by bylo bývalo možné investovat na všechny úseky v nezbytné míře. Pokud by získali spolehlivé povědomí o skutečném místě vylodění, nepochybně by své linie připravili právě na nich mnohem lépe než jinde, a v důsledku způsobili spojencům vyšší ztráty, případně invazi dokázali odrazit.

Proto také přistoupilo spojenecké vrchní velení ke zpravodajským operacím, v jejichž rámci se snažilo své záměry zastřít, a vytvořit a posilovat německé přesvědčení, že invaze proběhne v nejužším místě Lamanšského průlivu přes Doverskou úžinu (podle plánu operace Roundup), případně jinde, ale určitě ne v Normandii. Němcům tak byla ve Skotsku "představena" neexistující 4. americká armáda připravená na invazi do Norska. V jižní Anglii byla "ustavena" neexistující "Pattonova" 1. skupina armád ohrožující německá postavení kolem Pas de Calais. Významnou roli v zastření skutečného záměru hrály prostředky, jimiž spojenci efektivně mátli německý vzdušný průzkum i případné špiony a zastírali skutečné prostory dislokace svých sil připravujících se k invazi - od dřevěných maket děl přes nafukovací tanky či nákladní automobily, falešné vyloďovací čluny, falešné tábory.

V tomto případě je takové počínání ve vztahu k záměru racionální a pochopitelné, a potvrdilo se jako úspěšné a užitečné. Kromě dalšího probíhaly přípravy v situaci jednoznačné vzdušné převahy na vlastním nebi, a možnosti německého vzdušného průzkumu byly omezené. Co si však pomyslet o Němci budovaných dřevěných maketách letišť? Jaký smysl nebo účel měly v německé situaci roku 1943 mít? Pomoci uchránit operační letiště Luftwaffe před útoky spojeneckého letectva? Jistě. Problémem se ovšem nejednou ukázal souběh německé pečlivosti a intenzity a schopností spojeneckého vzdušného průzkumu. Do posledního detailu po několik týdnů budované letiště včetně hangárů, nádrží paliva, řídící věže, protiletadlových postavení, atd., neuniklo spojenecké pozornosti, a velmi rychle bylo zřejmé, že nejde o skutečné letiště. Ostatně... otázka protiletadlových postavení samotných je důležitá. Postavíte falešná, nebudou střílet, a nepřítel velmi rychle pochopí, že jde o kulisu. Postavíte skutečná, a budete plýtvat cennými prostředky na obranu makety?

Jisté je, že taková letiště vznikala, a že byla v nejednom případě skutečně dřevěnými bombami napadena. Jakkoli pochybné to z při pohledu z obou stran může vypadat. V roce 2009 publikovali Pierre-Antoine Courable a Jean Dewaerheid práci, která jednoznačně na základě pečlivého výzkumu a mj. svědeckých výpovědí účastníků příběh, který na první pohled vypadá více jako legenda, potvrzuje.

video: youtube

Různí autoři formulovali různé námitky. Proč by mělo spojenecké velení chtít dřevěnou bombou dát nepříteli na vědomí, že jeho snahu prohlédlo. Nebylo by bývalo  rozumnější "letiště" ignorovat a povzbudit tak protivníky v plýtvání prostředky a silami na budování dalších takových pozic? Případně je v tom podpořit skutečným útokem? Těžko říci. Ignorováním letiště by v podstatě sdělili nepříteli totéž: "víme o vás a neskočili jsme vám na to". Útok by následně při vyhodnocování výsledků nevyhnutelně odhalil, že namísto vojenských zařízení byly zničeny napodobeniny a kulisy. Ale riskoval by velitel život byť jediného pilota, aby provedl nálet dřevěnou bombou proti maketě letiště?

Courable nicméně cituje poručíka Luftwaffe Wernera Thiela, který potvrzuje nejen existenci falešného letiště v Borkheide v Braniborsku, ale především útok dřevěnými bombami. Na letišti bylo podle Thiela nejvýše deset maket letounů. Na konci října 1943, několik dnů po průletu spojeneckého průzkumného letounu nad "letištěm", přišel letecký poplach, ale žádné výbuchy během náletu. Po skončení poplachu našli Němci na ploše šest nebo deset dřevěných bomb a nápisem "Dřevo za dřevo" (Wood for Wood).

Odpověď na otázku, co si Němci o bombardování svého "letiště" dřevěnými bombami mysleli, je zřejmým klíčem k záhadě: "Mysleli jsme si, že je to vtip. Něco jako: Podívejte se, jak jste hloupí. Stavíte falešné letiště, my jsme to viděli, a nestojíte nám za shoz skutečných bomb!" Dřevěnými bombami dávali spojenečtí letci vtipnou odpověď na německou snahu a v podstatě jim sdělovali: "tuhle válku nemůžete vyhrát, máme dost prostředků, paliva, letadel i lidí na to, abychom na vás házeli dřevěné bomby." To rozhodně nebylo sdělení, ze kterého by měl Dr. Goebbels radost. Což je přitom jeden z dalších argumentů, které celé téma stavějí do pochybného světla: když už spojenci takové nálety prováděli, proč se jimi nechlubili v médiích? Snad proto, že by takovému "vtipu" veřejnost nerozuměla, protože přese vše šlo o bojové lety, a ztráty spojeneckých pilotů rozhodně nebyly zanedbatelné?

Zdroj: vintagewings.ca

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace