Autor fotografie: By Unknown author - ANSA, Public Domain|Popisek: Bitevní loď Roma
Myšlenka vyvinout řízenou bombu vznikla za španělské občanské války, kdy letci z německé legie Condor zjistili, jak těžké je z bombardéru vybaveného klasickými bombami trefit plující loď.
Už od roku 1938 se Max Kramer zabýval problematikou dálkově řízených bomb a došel k závěru, že nejschůdnější je řízení pomocí radiových signálů. Od roku 1940 pracoval na prakticky použitelné bombě ve firmě Ruhrstahl a jako základ použil protilodní bombu SD 1400 o váze 1 400 kg. Vznikl tak systém FuG 203/230, který se skládal z vysílače nazývaného Kehl, jenž byl umístěn na palubě bombardéru, a přijímače Straßburg vestavěného do těla bomby. Původní bomba SD 1400 dostala navíc ještě řídící plochy na záď.
Celý systém fungoval tak, že na palubě bombardéru seděl operátor, který měl k dispozici jednoduchý joystick, jímž s pomocí radiových signálů klouzající bombu řídil. Ovšem musel bombu i cíl vidět na vlastní oči, žádné naváděcí obrazovky nebo něco podobného neexistovalo. Aby operátor něco trefil, chtělo to opravdu intenzivní výcvik. Bombardér tedy musel po shození bomby udržovat stálý kurz. Po odhození už působila gravitace a Fritz-X padal na svou oběť obrovskou rychlostí.
K prvnímu ostrému nasazení bomby došlo v červenci 1943, kdy Němci napadli přístav Augusta na Sicílii, ale u tohoto útoku ani u dalších podniknutých na sicilské přístavy nebyl zaznamenán zásah. Úspěchy přišly až později. Na začátku září 1943 jednotka zaútočila na italskou flotilu, která po podepsání příměří mířila na Maltu do britské internace. V italské flotile se nacházely i moderní bitevní lodě třídy Vittorio Veneto a Německo nechtělo dopustit, aby se lodě bývalého spojence obrátily proti nacistické Třetí říši.
Lodě třídy Vittorio Veneto se začaly stavět v roce 1934 v Terstu a Janově. Jednalo se o jednotky Vittorio Veneto a Littorio. Se stavbou druhé dvojice lodí Roma a Impero se začalo až v roce 1938. Originální konstrukce využívala systému deformačních válců Pugliese, kdy se po celém středu lodě pod čarou ponoru táhl válec naplněný palivem. Případný výbuch měl být roztažen na delší plochu. Pancíř na čáře ponoru měl tloušťku 350 mm, nad muničními sklady 162 mm.
Jednalo se o velmi pohledné a rychlé bitevní lodě dosahující během zkoušek rychlosti přes 31 uzlů. Hlavní výzbroj tvořila děla ráže 381 mm umístěná po třech ve třech věžích a Littorio byla jako první vybavena v září 1941 radarem Gufo EC 3. Vittorio Veneto a Roma dostaly radar až v roce 1943. Roma byla ze všech tří dokončených sesterských lodí největší a nejlépe vyzbrojená s nejsilnější protiletadlovou výzbrojí.
Pár hodin po půlnoci ráno 9. září 1943 vyklouzla velká síla italských válečných lodí tvořená třemi bitevními loděmi, třemi křižníky a osmi torpédoborci ze severoitalského přístavu La Spezia. Vedla je Roma, nejnovější a největší bitevní loď italského námořnictva. Flotila se chystala zaútočit na velkou spojeneckou námořní sílu, která prováděla obojživelnou operaci podél pobřeží u Salerna. Alespoň to řekl admirál Carlo Bergamini místnímu německému veliteli. Ale ve skutečnosti tu noc italská flotila měnila strany a přidala se ke Spojencům.
Dohoda o příměří nařídila italskému námořnictvu odplout na Maltu a odevzdat tam lodě. Bergamini měl však jiný plán, chtěl vzít svou flotilu do La Maddelena na Sardinii, kde král Viktor Emanuel III. nastoloval „svobodnou vládu“ spolupracující se Spojenci. Eisenhower souhlasil, byl králi k dispozici jeden torpédoborec. Bergamini ale usoudil, že by možná bylo lepší přesunout tam celou flotilu a nechat panovníka, aby si sám vybral.
Okolo 12:00 se italská flotila blížila k průlivu mezi Sardinií a Korsikou, když admirál Bergamini obdržel zprávu, že La Maddelena byla obsazena Němci. Italská flotila udělala obrat o 180 stupňů a zamířila na britskou Maltu. Ve 14 hodin došlo k prvnímu kontaktu s neznámými letouny, které ve velký výšce odhodily bomby pod zvláštním úhlem 60 stupňů. Bomby ale dopadly daleko od italských lodí a překvapených námořníků. Za hodinu byly letouny zpět a pozorovatelé na lodích odhalili, že se jedná o německé střední bombardéry Do 217 K-2, kdy každý nesl jednu velmi velkou bombu.
V 15:30 letouny vystoupaly do výšky asi 5 500 metrů a začaly se přibližovat k Italům. Bergamini nařídil lodím, aby zahájily úhybné manévry a protiletadlovým bateriím, aby zahájily palbu. O chvíli později začala střílet protiletadlová děla, ale bombardéry byly příliš vysoko na to, aby je zasáhly. V 15:33 zaútočil první Dornier a bomba místo aby spadla dolů do moře, zamířila na italské lodě a explodovala jen několik metrů za zádí bitevní lodi Italia, které po explozi oznámila, že došlo k zablokování kormidla.
Ubíhaly minuty, během kterých se opravářské čety lodi Italia snažily uvolnit zablokované kormidlo a mezitím Italové řešili, co je vlastně napadlo. Podle hlídek měla bomba 4 dlouhé “ploutve” a krabicovitý ocas. Navíc Dornier po odhození bomby pokračoval pomalu v kurzu směrem k cíli, jako by bombu naváděl. V 15:45 přišel další útok a řízená bomba udeřila do paluby na zádi lodi Roma, prošla skrz sedm palub lodi a explodovala pod kýlem italské krásky.
Došlo k zaplavení kotelny a strojovny, po zadní části lodi se šířily požáry. Rychlost klesla na 12 uzlů a poškozená Roma opustila formaci. Elektrické systémy lodi přestávaly fungovat. V 15:52 byla Roma zasažena druhou bombou a po explozi skladů se střelivem byla věž číslo 2 se třemi děly ráže 381 mm vymrštěna do vzduchu. Můstek lodi s admirálem Bergaminim a kapitánem Del Cimou byl zničen a prakticky všichni, kdo se na něm nacházeli okamžitě zemřeli.
V 16:12 začala hořící Roma mizet pod vodu. Nešťastná loď se převrhla, rozlomila na 2 části a v 16:15 už na hladině nebylo nic. Zemřelo 1 253 členů posádky z celkových 1 849. Roma se stala první obětí zcela nové třídy zbraní, které dnes známe jako precizně naváděnou munici. Rozvod Německa a Itálie byl opravdu bouřlivý.
Zdroj: Defense Media Network, Válečné lodě 4. Tajné Zbraně Třetí říše