Autor: archiv Petra Blahuše|Popisek: Generál Slunečko na velitelství Alex (druhý zleva)
Po celou dobu trvání okupace se vojáci rozpuštěné československé armády snažili vytvořit a udržet podzemní armádu, která by bojovala v ilegalitě a na konci války povstala a s otevřeným hledím by osvobodila historické země. I přes strašné ztráty, způsobené německým terorem, kterému padly v rámci tři odbojových garnitur této Obrany národa ti nejlepší z nejlepších československých vojáků, se to nakonec našemu II. odboji podařilo. Jejím posledním velitelem byl neprávem zapomenutý generál František Slunečko, krycím jménem Alex.
I přes své měkce znějící jméno byl Slunečko - rodák z Mladé Vožice na České Sibiři - pěkný tvrďák. Za 1. světové války prošel jako už zralý a zkušený 30letý dobrovolec a vystudovaný vysokoškolák na ČVUT nejen československými legiemi, ale i těmi srbskými. Těmi dokonce ještě dříve, protože se tak nemohl dočkat boje s odvěkým německým a rakouským nepřítelem, že využil možnosti narukovat do Srbské divize, když Rusové v té době ještě blokovali výstavbu čs. vyšší jednotky. Se srbskými kamarády, ale i dalšími Čechoslováky bojoval v rámci 6. pluku srbské divize proti Bulharům a jejich spojencům Němcům a Turkům ba rumunské frontě a vysloužil si zde povýšení do důstojnického stavu. Boje s bolševiky na Sibiři v roce 1918 už absolvoval jako velitel roty a velitel praporu 8. pěšího pluku „Slezského“. Za své bojové výkony a statečnost byl vyznamenán ruským Řádem svaté Anny III. stupně s meči, francouzskou stříbrnou medailí Za chrabrost, a z rukou M.R. Štefánika osobně převzal řád „Sokol“ s meči. Do vlasti se vrátil až jako jeden z posledních v srpnu 1920 v hodnosti majora jako zástupce velitele 8. pěšího pluku.
psali jsme: Tragédie jediného československého generála padlého na frontě v Dukelském průsmyku. Dočkal se alespoň dosažení hranice
Po skončení Velké války zastával řadu vysokých velících postů v československé armádě. Velel svému domovskému 8. pěšímu pluku „Slezskému“ (který se v březnu 1939 jako jediný v českých zemích proslavil svým bojem proti německé okupační armádě a jednotkám SS) a později 16. pěší brigádě v Místku. Do prestižní stavovské skupiny generálů byl povýšen v červenci 1936, kdy se stal z plukovníka generálního štábu po absolvování Váleční školy a generálského kurzu brigádním generálem. Zároveň povýšil na zástupce zemského vojenského velitele v Košicích a později na zástupce 6. pěší divize v Brně. Během zářijové mobilizace v roce 1938 velel hraniční oblasti Jemnice, tedy vševojskové 2. skupině.
.Alex.jpg "archiv Petra Blahuše")
Ihned po německé okupaci Československa v roce 1939 se zapojil do budování struktur naší největší odbojové organizace v celé 2. světové válce, Obrany národa. Ta byla budována vojáky, a proto také kopírovala vojenské schéma praporů, pluků, divizí a sborů. František Slunečko se v ní stal vojenským velitelem oblasti Morava - západ se sídlem v Brně. Se štěstím přestál první i druhou vlnu německého zatýkání čs. vojáků na podzim 1939 a už od té doby se musel skrývat v přísné ilegalitě. Lze tedy říci, že jako jeden z mála československých vojáků a odbojářů přežil celou 2. světovou válku v konspiraci. Založil a stál v čele zpravodajské skupiny Alex- což bylo tak jeho krycí jméno- která působila nejen v Praze na vrcholných místech politické správy nebo třeba ČTK, ale také mimo hlavní město, v okresech Mladá Boleslav, Turnov, Jičín, Semily a Mnichovo Hradiště, kde se od roku 1942 skrýval.
psali jsme: Postrach německých pilotů byl český generál. Vilém Stanovský se stal hrdinou všech československých odbojů
Když bylo pro rozbití II. garnitury Obrany národa v rámci heydrichiády vytvořeno nové Zemské velení ON pod velením generála Zdenka Nováka, zařadil se do něj a po Novákově zatčení na jaře 1944 se po něm stal velitelem celého vojenského odboje v Čechách a na Moravě. Spolupracoval odtud mimo jiné i se sovětským zpravodajským výsadkem Chan, který na jaře 1945 seskočil v severních Čechách a svou základnu si vybudoval ve skalách Českého ráje. Později se přesunul se do Prahy a velel a koordinoval vojenský odboj odtud, stále v přísné ilegalitě. 5. května 1945 vydal svému podřízenému generálu Kutlvašrovi, legendárnímu veliteli 1. pluku čs. legií v Rusku, aby zahájil otevřený boj a spustil povstání v Praze. Zároveň vydal rozkaz do boje všem jemu podřízeným skupinám a jednotkám domácího odboje na území tzv. Protektorátu Čech a Moravy. Své velitelské stanoviště měl během bojů o Prahu doslova v první linii, v domě U Kunerlů na Staroměstském náměstí, které bylo opakovaným cílem německého leteckého bombardování a útoku německých tanků a udržel ho, ačkoliv všechny sousední domy Němci zapálili. Na nátlak politiků České národní rady, nově vytvořeného politického vedení našeho odboje, starého jen pár dní, se tento šestiletý zasloužilý odbojář v duchu apolitičnosti podřídil těmto vesměs druhořadým a po většinu války nic nedělajícím „odbojářům“. Ještě během bojů odejel s delegací ČNR do Českého Brodu, kde předtím Němci opakovaně masově vraždili nejen zajaté povstalce (zcela proti Haagským pravidlům vedení války) ale dopouštěli se dokonce i vražd neozbrojených civilistů, včetně žen a dětí, což byl ten nejhorší válečný zločin. Na velitelství německého armádního sboru Reiman Slunečko donutil jeho velitele, disponující přes 80000 skvěle vycvičených a vyzbrojených hrdlořezů podepsat kapitulaci s tím, že Němci ihned složí zbraně a na svém útěku do spásného amerického pásma Prahu, která v tu dobu ještě čelila ofenzivě vojsk SS, obejdou.
Ihned po dokončení osvobození Československa, ke kterému tento tvrdý a houževnatý muž a český vlastenec přispěl měrou vrchovatou, byl novou čs. vládou jmenován velitelem (po osvobození generála Nováka, předposledního velitele ON jeho zástupcem) armádního sboru Alex, který s bývalými jednotkami 1. Čs. armádního sboru a mobilizovanými záložníky i přes mnohdy silný odpor tzv. sudetských Němců a teroristických band werwolfu už ve druhé polovině května 1945 znovu obsadil a stabilizoval naše pohraničí, okupované už od září 1938 Německem.
To už se ale nad starým legionářem, protiněmeckým válečníkem nejen od března 1939, ale už od časů legií, pomalu začalo rudě stmívat. V létě 1945 byl ještě sice povýšen na divizního generála a od října 1945 se stal velitelem 1. armádního sboru, ale už v červnu 1946 byl poslán do výslužby. Po komunistickém puči v roce 1948 si i na něj došlápla nová moc, byl uvězněn a mučen. Se štěstím unikl procesu, ale po propuštění byl potupně degradován na vojína a v roce 1951 byl úředně vystěhován z Prahy do Branžeže v Českém Ráji a do Prahy se nesměl vrátit. Teprve v roce 1961 se odtamtud mohl přestěhovat zpět. Divizní generál František Slunečko, tvrdý a nezlomný československý voják, veterán dvou světových válek a neprávem zapomenutý český vlastenec, zemřel v Praze dne 10. prosince 1963.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Survival - jak se chovat, abyste přežili v pustině nebo džungli? A kam se schovat před teroristickým útokem? S námi víte více
Zdroj: VHÚ