foto: Wikimedia Commons, volné dílo/Josip Broz Tito a Winston Churchill
Tita měl připravit o život Stalinův agent, nakonec však neuspěl, protože po Stalinově smrti už nebyl o zavraždění jugoslávského vůdce zájem.
Josip Broz Tito se ,,proslavil" zejména tím, že neuznával svrchovanou autoritu Sovětského svazu v rámci komunistického a dělnického hnutí, a hodlal razit vlastní zahraniční politiku nezávislou na SSSR. Sovětský vůdce chtěl dát Tita za neposlušnost zavraždit. V tomto důsledku vznikla roztržka mezi SSSR a Jugoslávií, která chtěla dělat vlastní nezávislou zahraniční politiku, což Stalin nechtěl připustit u žádné ze svých satelitů v Evropě.
Tito, který získal velkou popularitu za svou odbojovou partyzánskou činnost, stavěl po válce na tom, že jugoslávští partyzáni osvobodili zemi bez podobně vydatné pomoci Rudé armády, která osvobodila ostatní státy střední a jihovýchodní Evropy. Sovětům též vadil i připravovaný koncept tzv. Balkánské federace mezi Jugoslávií, Bulharskem a Albánií. Takovou mocenskou protiváhu si Stalin, pokud chtěl řídit svůj blok z centra, nemohl dovolit.
Nicméně Tito hodlal zejména v konceptu nezávislosti na SSSR v zahraniční politice pokračovat dál i přes diplomatické nóty z Moskvy, které později dostaly výhrůžný ráz. Varovaly před touto nezávislostí a sám Stalin hrozil Jugoslávii ,,exkomunikací" z Informbyra (v podstatě obnovené Kominterny) a z komunistického hnutí. Brzy se zhoršující se vztahy mezi SSSR a Jugoslávií přelily mezi Stalinem a Titem do osobní roviny. Stalin se rozhodl Komunistickou stranu Jugoslávie (KSJ) vyloučit v červnu 1948 z Informbyra. Jugoslávský vůdce tak musel po tomto aktu, který byl z dlouhodobějšího hlediska nevyhnutelným, reagovat čistkami stalinistů v řadách KSJ.
Stalinovi však vyloučení KSJ z Informbyra a přetrhání vzájemných vazeb nestačilo. Rozhodl se Tita nechat za jeho neposlušnost zavraždit. Byl tím doslova posedlý, protože neposlušnost zkrátka neodpouštěl. Tita měl sprovodit ze světa najatý vrah Josif Grigulevič. Jugosávský vůdce tak měl skončit podobně jako komunistický exulant Lev Davidovič Trockij, kterého Stalinův agent zabil v Mexiku v roce 1940 horolezeckým cepínem.
Grigulevič se měl vydávat za falešného kostarického diplomata pod jménem Teodoro B. Castro. Kupodivu jeho identitu nikdo neodhalil. Kostariku Grigulevič například zastupoval ve Vatikánu a dokonce se setkal i se svou plánovanou obětí Titem. Detaily samotné vraždy se ladily v únoru 1953 ve Vídni, kde se na konspirační schůzce řešil způsob, jak Tita zavraždit.
Ve ,,hře" bylo zastřelení, věnování šperkovnice se zásobníkem otravného plynu či při setkání s ním rozprášit v místnosti zárodky smrtelné plicní choroby. Přípravy na atentát byly v plném proudu, když zhruba za měsíc od vídeňské schůzky Stalin zemřel. Smrt sovětského vůdce tak možná zachránila Titovi život, protože na atentátu na něho již pak nebyl zájem.
Psali jsme
Lev Davidovič Trockij, Stalinův úhlavní nepřítel, zemřel 21. srpna 1940, kdy vyšel druhý pokus o jeho zavraždění.
Grigulevič, někdejší eso sovětské rozvědky, se stáhl do ústraní a pracoval jako historik se specializací na Latinskou Ameriku. Se smrtí Stalina se začaly postupně zlepšovat i jugoslávsko-sovětské vztahy, které do té doby byly na bodě mrazu. V roce 1955 proběhla návštěva N. S. Chruščova Jugoslávie a při této příležitosti byla podepsána tzv. Bělehradská deklarace, v níž se zavázala Jugoslávie a SSSR dodržovat vzájemnou suverenitu a nezávislost.
Zdroj: history.com
Tagy