Těžkopádný letoun Aero MB-200 připomínal krabici. Přesto jej zařadili do výzbroje československého letectva

Těžkopádný letoun Aero MB-200 připomínal krabici. Přesto jej zařadili do výzbroje československého letectva
14 / 11 / 2019, 18:30

V minulém týdnu jsme představovali stíhací stroj Aero A-18, který se v československém letectvu osvědčil, jeho opakem však byl hornoplošný bombardér Aero MB-200, který byl licenční variantou francouzského typu Bloch MB.200.

Hornoplošné bombardéry Aero MB-200 představovaly nejtěžší stroje československého letectva 30. let. A musíme zároveň druhým dechem dodat, že tyto letouny nepatřily k nejpovedenějším dílům jinak úspěšné společnosti Aero.

Aero MB-200 představoval československý dvoumotorový celokovový hornoplošný bombardér s pevným podvozkem. Jeho první let se uskutečnil v roce 1935, o dva roky později byl zařazen do služby. MNO si slibovalo od stroje výrazné posílení těžkého bombardovacího letectva. Aero MB-200 vzniklo jako licenční varianta francouzského typu Bloch MB.200.

Jeho nízká bojová hodnota byla dána několika faktory. Zaprvé byl podmotorovaný, to v praxi znamenalo, že se neudržel ve vzduchu při letu na jeden motor, zadruhé velmi rychle zastaral, což si při svém nadšení vojenští experti z MNO nestačili uvědomit,. Největší problém však představovala příliš robustní konstrukce letounu, jež nápadně připomínala krabici. V kombinaci s vysokou hmotností limitovala výkony letounu především stoupavost a celkovou rychlost. A tak bychom mohli v nedostatcích pokračovat dále.

Na druhou stranu po roce 1918 představovaly těžké bombardéry poměrně velkou slabinu v našem letectvu. Na domácí zdroje jsme se nemohli spolehnout, a tak vznikaly na základě licencí ze zahraničí. Pokud jimi už československé letectvo disponovalo, velmi rychle zastarávaly, jako například Avia F.IX, a ve vzduchu tak byly málo konkurenceschopné.

MB-200 tvořila posádka o 4-6 lidech. Délka letounu činila 16 m, výška 3,92m. Pohonnou jednotku tvořily dva dvojhvězdicové čtrnáctiválce Walter K-14-I o výkonu 551 kW. Stroj mohl vyvinout rychlost 280 km/h, dolet činil 1 000 km bez přídavných nádrží. Co se týče výzbroje, MB-200 byl vybaven pěti kulomety vz.30 ráže 7,92 umístěné ve třech střeleckých věžích. Stroj mohl dále nést 1440 kg pum v trupové pumovnici a vnějších závěsech. Celkem bylo vyrobeno 73 kusů letounu.

Po okupaci českých zemí 15. 3. 1939 se bombardéry dostaly do rukou Němců, kteří se rozhodli několik z nich prodat svým spojencům. 12 strojů tak připadlo Bulharsku a Chorvatsku, jeden kus získalo tzv. Slovenský štát. Hovoří se také o dodávce 25 kusů Rumunsku, na druhou stranu je to nepotvrzená informace, není známá dodnes jediná fotografie letounu stroje s rumunskými výsostnými znaky.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace