Neschopný a zbabělý - Beneš přehlížel sovětské unášení československých občanů

V československé armádě sloužilo mezi oběma světovými válkami mnoho ruských emigrantů, kteří pomáhali budovat armádu nově vzniklého státu. Z občanů bývalého carského Ruska se stali Čechoslováci. Zrůdný režim na východě na ně ale nezapomněl.

Bohužel pro tyto statečné muže i přes všechny čistky, vraždy a změny v SSSR zůstala jména bojovníků proti bolševikům vryta hluboko do paměti sovětského systému. Ihned po obsazení Prahy v květnu 1945 proto začalo odvlékání ruských a ukrajinských emigrantů zpět do Ruska a jeho gulagů. Stalin nezapomněl, komunisté totiž vždy nenáviděli statečné, protože v nich viděli možnost svého pádu.

Nejvýše postaveným z těch, co byli NKVD odvlečeni byl armádní generál Sergej Nikolajevič Vojcechovský. Veterán války proti Japonsku z roku 1905, absolvent Nikolajevské akademie generálního štábu v Petrohradě bojoval i za Velké války. Nejprve na haličské frontě a posléze jako náčelník štábu u 176. a 126. divize. V srpnu roku 1917 se jeho osud definitivně spojil s budoucím Československem, když byl převelen v roli náčelníka štábu k československým legiím, konkrétně k 1. čs. střelecké divizi.

Když došlo k bojům mezi bolševiky a legiemi, velel Čeljabinské a Jekatěrinburské skupině, následně se ale vrátil k carskému vojsku, kde se osvědčil jako schopný velitel. Bohužel boj proti bolševikům se nepodařilo dotáhnout do vítězného konce, a tak v roce 1920 odplouvá z Vladivostoku na Krym a následně po porážce Wrangela do Istanbulu. V roce 1921 získává československé občanství a 1. května téhož roků vstupuje s hodností generála do řad československé armády.

V roce 1929 získává hodnost armádního generála a podílí se na modernizaci naší armády. Roku 1935 se stává velitelem Zemského vojenského velitelství Praha.

Jako nezlomný bojovník požaduje v září 1938, aby naše jednotky bojovaly proti Německu a odmítá kapitulaci, což vyústilo ve spory s tehdejším náčelníkem Hlavního štábu, armádním generálem Ludvíkem Krejčím.

Za Protektorátu se podílel na vybudování Obrany národa, ale posléze se stáhnul ze všech aktivit. 12. května 1945 když válka v Evropě skončila byl i se svým synem odvlečen z jejich pražského bytu do SSSR, kde ho čekalo šest let pekla v péči sovětských dozorů, nepříliš odlišných od těch nacistických. 7. dubna 1951 armádní generál Sergej Nikolajevič Vojcechovský, československý občan umírá v sovětském gulagu, tolik podobnému koncentračním táborům.

Dodnes se za odvlečení a zabíjení československých občanu Rusko coby nástupnický stát SSSR neomluvil. Jediný krok, kterého jsme se dočkali, bylo sdělení oficiální informace o jeho smrti v listopadu 2004.

Obrovský podíl viny na osudu československého generála má vedení Československa, konkrétně Beneš, který ke své neschopnosti čelit nejprve nacistům a posléze komunistům přidal i zbabělost, když pro Vojcechovského vůbec nic neudělal.

Vojcechovský obdržel v roce 1997 Řád Bílého lva in memoriam.

Zdroj: vojenstvi.cz, Obrana národa