foto: relicsww2.net/Vrak SD-75/40 (StuG III G) na Golanských výšinách
Šestidenní válku, třetí arabsko-izraelskou válku v pořadí, dodnes na Golanských výšinách připomínají vraky vojenské techniky zničené během krátkého, ale velmi intenzívního konfliktu, který trval od 5. do 10. června 1967. Mezi nimi jsou také zbraně, které na Blízký východ prodalo poválečné Československo. V obecném povědomí je československá vojenská pomoc Izraeli, a ikona této pomoci: letouny Avia S-199, československé verze německých Messerschmittů Bf 109. Poněkud v pozadí je pak fakt, že po změně sovětské politiky vůči Izraeli, který se navzdory Stalinovým nadějím nestal socialistickou zemí, dodávalo Československo zbraně arabským nepřátelům židovského státu. Opět šlo mj. o válečné přebytky německé provenience.
Československá republika podpořila vznik a úvodní přežití Izraele jednak dodávkami výzbroje, jednak výcvikem specialistů, a to navzdory embargu na vývoz zbraní do "Palestiny" z listopadu 1947. To byl jeden z prvních a velmi diskutabilních kroků OSN, která sehrává neblahou roli v arabsko-izraelském konfliktu dodnes. ČSR tím jednak vyhovovala Stalinově politice - sovětský diktátor zprvu vznik státu Izrael podporoval v naději, že se stane výspou socialismu-komunismu na Blízkém východě, kde dosud měly rozhodující vliv koloniální mocnosti, především Velká Británie.
Psali jsme
Avia S-199 byl jednomístný jednomotorový stíhací letoun. Trápily jej nemalé technické problémy či nedodělky, přesto tvořil delší dobu osu československého...
Jednak ČSR navazovala na prvorepublikovou tradici velmi dobrých vztahů se sionistickým hnutím, jehož dlouhodobým cílem byl vznik samostatného židovského státu (prezident Beneš 4. října 1946 prohlásil: "Považuji zřízení židovského státu v Palestině za jedině možné a spravedlivé řešení světové židovské otázky vůbec. Proto kdykoli se mi naskytne příležitost, budu pomáhat vždy k jeho uskutečnění."). A jednak, méně idealisticky a pragmaticky touto pomocí získala poválečná republika významné odbytiště pro svůj průmysl i zastarávající přebytkovou techniku a vítaný zdroj příjmů. Zprvu šlo o dodávky zbraní pro Haganu (Obranu), neoficiální a ilegální židovskou (polo)vojenskou organizaci, a od 28. května 1948 pak pro nově založené Izraelské obranné síly, izraelskou armádu.
Izrael v situaci ohrožení arabskými sousedy využil jakoukoli pomoc a byl ochotný platit i velmi vysoké ceny, přesila nepřátel byla obrovská. Byly dodávány pěchotní zbraně a munice, přičemž šlo především o starší předválečné a válečné zbraně, dodávané zřízeným leteckým mostem mezi Žatcem a Izraelem. Důležitá byla těžká a letecká technika. Například u tanků ovšem již Československo nastavilo tak přemrštěnou cenu, že z obchodu sešlo. Do Izraele ale putovala dělostřelecká munice a práva na licenční výrobu 120mm minometů. A nejvýznamnější dodávkou bylo v letech 1948 a 1949 celkem 25 letounů Avia S-199 a 50 Spitfirů Mk.IX E, na nichž se do Československa v roce 1945 vrátili piloti stíhacích perutí RAF. Československo mj. také pomohlo Izraelcům v Žatci vyzbrojit tři v USA zakoupené bombardéry B-17. Podpořilo Izrael výcvikem pilotů, výsadkářů a tankistů. A českoslovenští Židé také zformovali dobrovolnickou brigádu, která dosáhla v listopadu 1948 stavu 1300 mužů (z nich bezmála polovina měla zkušenost z československé, Rudé nebo britské armády) a přes Rumunsko, Itálii a Jugoslávii odcestovala do Izraele. Izraelské obranné síly v obavě z vlivu komunistů brigádu raději na rozkaz Bena Guriona rozdělily a nasadily po částech.
Psali jsme
V letech 1939 až 1945, kdy Finsko čelilo Sovětskému svazu a Německu, se ukázalo jako velmi schopné přizpůsobit se situaci. Díky kombinaci...
Izraelci jsou dodnes za československou pomoc vděční. Československo samotné by se však nemělo touto pomocí příliš okázale chlubit. Například Mezky, tedy zmíněné Avie S-199, prodalo Izraeli za cenu, za kterou bylo tehdy možné z amerických přebytků pořídit třináct nepoměrně výkonnějších Mustangů. A za tři až čtyři takové Mezky bylo možné pořídit zbrusu nový proudový F-86 Sabre. Takovým standardním obchodům ovšem stálo v cestně zmíněné embargo. Ze strany Československa nešlo o nezištnou pomoc, ale o velmi výhodný obchod. V důsledku výhodný oboustranně a Izrael i díky němu svou nezávislost uhájil, o tom není sporu. Se změnou postoje Sovětského svazu vůči Izraeli v důsledku Stalinova zklamání z jeho demokratického a nekomunistického vývoje se ovšem i Československo přeorientovalo a začalo zbrojními dodávkami podporovat nepřátele Izraele.
Před přijetím rozhodnutí o podpoře Izraele prodalo Československo nemalé množství zbraní Egyptu. A přes určité ochlazení vztahů měl Egypt o československé dodávky zájem i nadále. Obnoveny byly v roce 1955, a Československo také pro Egypt zprostředkovávalo dodávky zbraní ze Sovětského svazu. Mezi dalšími zbraněmi putovaly do Egypta tanky T-34/85 vyráběné licenčně ve slovenském Martině. Egypt pro ně pořizoval náhradní díly až do roku 1967. Kromě těžké techniky dodávalo Československo Egyptu také ruční zbraně a značné množství munice.
A kromě Egypta se postupně významným partnerem Československa stala také Sýrie, která se od roku 1954 začala politicky orientovat na Sovětský svaz. Mezi prvními Sýrii dodanými zbraněmi byla původně německá technika z přebytků československé armády, které byly Sýrii nabídnuty k odkupu v roce 1955. Šlo o střední tank označovaný v Československu jako T-40/75, což byl původní německý PzKpfw IV verzí G, H a J, které byly z československých tankových jednotek staženy v roce 1954. Do Sýrie jich putovalo 60 za 4500 britských liber každý. A postupně 32 samohybných děl SD-75/40 (za 3250 liber každé), což byla německá útočná děla Sturmgeschütz III především nejrozšířenější verze G, kterých měla ještě v roce 1955 československá armáda ve stavu více než 100 kusů, ač je od roku 1953 postupně nahrazovaly licenčně vyráběné SU-100 značené u nás jako SD-100.
Tato ve 40. letech efektivní vozidla nasadila syrská armáda ještě během Šestidenní války v roce 1967. Syřané své StuGy doplnili věžičkou s kulometem Breda SAFAT ráže 12,7 mm. Izrael stále ve velkém počtu nasazoval americké tanky typu Sherman (v izraelské službě M50 a M51 "Super Sherman" s velmi výkonným francouzským kanónem CN 75-50) a německý kanón KwK 40, hlavní zbraň tanků T-40/75 i samohybek SD-75/40, proti nim na účinnosti ani po čtvrt století, teoreticky, nic netratil. Sýrie nasadila tato vozidla v samostatných tankových praporech k podpoře obrněných jednotek několika pěších brigád na čele invazních sil na Golanských výšinách. Zoufale špatná organizace syrské armády, nedostatečná komunikace a dokonce v hlášení KGB zmíněná projevená zbabělost a odmítnutí splnění rozkazu se podepsaly na výsledku, který určily přesně opačné vlastnosti Izraelských obranných sil. Během izraelského protiútoku 10. června ztratila syrská armáda až čtvrtinu celkového počtu svých obrněných vozidel. Mezi nimi také několik původně československých tanků a samohybných děl. Jejich vraky dodnes "zdobí" Golanské výšiny. S jistou mírou nadsázky lze prodej této techniky Syřanům vnímat jako skrytou podporu Izraeli.
Video: youtube
Zdroj: wwiiafterwwii.wordpress.com (Panzers in the Golan Heights), www.relicsww2.net, valka.cz (Vykoukal, Československo a jeho vojenská pomoc státu Izrael v prvním období jeho samostatné existence); Eliáš, Československo a dodávky zbraní na Blízký východ v letech 1945-1963 na pozadí arabsko-izraelského konfliktu
Tagy