Autor fotografie: archiv Petra Blahuše|Popisek: Kapitán František Bogataj (uprostřed) byl po válce přijat i prezidentem Dr. Edvardem Benešem
Být to Američané, natočili by o nich Hollywood velkofilm. Přesně před 74 roky přistál v okupovaném Československu Carbon, naše nejúspěšnější výsadková skupina. I přes všechny rány osudu i německého gestapa, přes ztrátu poloviny mužů, celého operačního materiálu, zbraní i vysílaček, dokázal její velitel František Bogataj doslova zázrak: sestrojil na koleni novou vysílačku, se kterou vykorespondoval nejvíce leteckých zásilek zbraní ze všech paraskupin ze Západu, vyzbrojit jimi stovky domácích odbojářů a v jejich čele osvobodit rozsáhlé oblasti jižní Moravy ještě před příchodem spojenecké rumunské armády. Po válce navíc bojoval proti komunistům ve III. odboji.
Skupina ve složení npor. Bogataj, bývalý olympijský reprezentant ve veslování rt. František Kobzík, rtm. Josef Vanc a čet.asp. Jaroslav Šperl. byla vysazena 13. dubna 1944 kanadskou posídkou 148. speciální perutě RAF napodruhé mezi Ratíškovicenmi a Ratíškovicemi do mlhy, která zakryla celé údolí Moravy. To mělo za následek prakticky rozbití operace. Nákladní padák zůstal viset na stromě v lužním lese a skupina se navíc jako celek nikdy nesešla. Do prostoru vysazení navíc prakticky okamžitě směřovala německá pátrací akce, kterou Bogataj přečkal jako zázrakem, když se sám celý před rojnicemi esesáků zasypal pískem v úzkém úvozu (Němci pak přes něj doslova skákali).
Jiný by se možná za takové situace zhroutil, ale mladičký radista Šperl a hlavně Bohataj, který svůj bojový křesat prodělal už v září 1938, kdy v čele kulometné čety potlačoval sudetoněmecký puč v Krušných horách jako důstojník elitního 5. hraničářského praporu, byl z tvrdého těsta. Skrytě se rychle přesunul ke své tetě Kateřině Zálešákové do Ostrožské Nové Vsi, kde našel úkryt a zahájil konspirační činnost. Tady ho také později našel jeho radista Jaroslav Šperl, který se také jako zázrakem několikrát vyhnul zajetí. Osud zbylé dvojice výsadkářů- Vance a Kobzíka- kteří se po seskoku setkali a pokračovali po konspiračních adresách, zůstane už asi navždy zahalen tajemstvím.
psali jsme: Sedm statečných proti SS a gestapu
Dosud se totiž neví, kde se skrývali až do 6. května 1944, kdy byli objeveni statkářem Lukešem na půdě jeho domku v Rudicích. Lukeš nelenil a v domnění, že se jedná o tuláky nebo uprchlé zajatce, je okamžitě udal českému četnictvu. To dům obklíčilo a vyzvalo výsadkáře, aby se vzdali. Dvoutýdenním útěkem a strádáním po lesích vysílení muži, než aby museli střílet po svých krajanech, tak jak to udělali čeští policisté, raději obrátili své pistole proti sobě.
Bogataj zatím navázal kontakt se svým starým předválečným kamarádem, učitelem Antonínem Strakou. Ten byl ale už od léta 1942 nevědomky napojen na konfidenty brněnského gestapa, protože patřil k nejbližším spolupracovníkům legendárního velitele skupiny ZINC npor. Oldřicha Pechala. Gestapo ho tehdy úmyslně nechalo na svobodě, jako jeden z kanálů pro přístup do ilegálního hnutí. Se Strakovou pomocí a za přispění volavčí sítě
Brněnského Gestapa složené z práskačů Šmída (popraven později čs. odbojem), Jizery, Ryšánka, Bednáře a Paprskáře se Bogatajovi podařilo spojit se sítí další čs. paraskupiny ze Západu, Clay, která byla také těmito zrádci nakažena. Při Carbonu však opět přálo štěstí: jeden ze zrádců se pod vlivem blížící se porážky Německa své komplice českým odbojářům prozradil (a stal se tak v podstatě dvojitým agentem) takže se téměř všem důležitým odbojářům, včetně Bogataje podařilo za neobyčejně dramatických okolností na poslední chvíli zmizet v ilegalitě.
psali jsme: Patos, hrdinství, zrada. Příběh paraskupiny Antimony připomíná antickou tragédii
Ani po této ráně osudu se zbytek Carbonu nevzdal. Za pomoci místních lidí se mu z ukradených radiosoučástek získaných v německém skladu podařilo sestrojit náhradní vysílačku a k úžasu Londýna, který skupinu už dávno odepsal, se mu s ním v otevřené řeči v lednu 1945 podařilo spojit. Hlavní stanoviště stanice JARMILA bylo v Knápcově mlýně v Louce, záložní u Idy Králíkové v Kunovicích. Radista čet. Šperl zůstal ve spojení s VRÚ v Londýně až do 9. dubna 1945, kdy byla vysílačka zaměřena a zlikvidována, jemu se ale podařilo uniknout, stejně jako (už poněkolikáté) Bogatajovi. Bohužel byl při přestřelce zraněn druhý radista, dezertér z českého vládního vojska četař Všetička. Šperl okamžitě zorganizoval akci na jeho osvobození, v čele úderného komanda vnikl do nemocnice, kde Všetečka ležel a postřílel německou stráž, ale jeho kamarád byl už mezitím odvezen k výslechům do Brna. Následný zátah Němců ale nepřežil hrdinný učitel Straka, který spáchal ve vězení sebevraždu, aby nikoho neohrozil.
Už předtím se ale díky vysílačce podařilo Carbonu nejen odeslat celou řadu cenných zpravodajských informací, ale také vykorespondovat 23 přijímacích ploch u Uherského Hradiště, Uherského Ostrohu, Bzence, Kyjova a Veselí n. Moravou. Na ně pak začali od 23. 3. 1945 Britové a hlavně Američané (sice pozdě, ale přece) shazovat zbraně, výbušniny a uniformy pro odbojové skupiny Carbonu. Celkem proběhlo sedm úspěšných (do rukou Carbonu se ale dostaly jen tři) a 11 neúspěšných nočních zásobovacích operací (někdy byly přijímací skupiny dokonce na plochách ostřelovány německými nočními stíhači!) což je nejvíce ze všech čs. paraskupin vůbec. Takto získanými 14,5 tunami zbraní, přijímanými kromě místních povstalců také sestřelenými spojeneckými letci, zařazenými v jednotkách Carbonu (nebo třeba uprchlým českým letcem Pavlem Svobodou, který po sestřelu svého Wellingtonu strávil skoro šest dní na člunu v mrazivém Severním moři) pak Bogataj vyzbrojil zhruba 300 místních odbojářů. Navzdory přesycenosti prostoru německými jednotkami pak zahájil v prostoru jižní Moravy v podstatě povstání, regulérní partyzánskou válku, a zcela tak naplnil původní představy československého odboje z roku 1939. Navíc spojenci Carbonu poslali spolu se zbraněmi také tisíce dávek injekcí s protityfovým sérem, protože v té době na jižní Moravě se tato nákaza rozšířila do epidemické velikosti.
Carbon a jemu podřízené skupiny uskutečnily na 44 úspěšných bojových a diverzních akcí. Na svém kontě mají třeba přepady maďarských jednotek v Kunovicích, útok na německou strážní jednotku ve skladišti min v Derfli, při kterém byla většina německých náloží zničena, ostřelování německých kolon mezi Kunovicemi a Hlukem a u Strážkovic, likvidace strážní jednotky v podniku Avia v Kunovicích. Několikrát také provedl sabotáže na strategických železničních tratích z Brna přes Vlárský průsmyk a z Kunovic do Uherského Brodu, a zničil i dálkový telefonní kabel pod mostem ve Véskách.
27. 4. 1945 vyšla organizace CARBON z ilegality, provedla ve svých prostorách mobilizaci československé branné moci a vedla nepřetržitý boj s Němci až do konce války. Díky obsazení a uhájení mostu přes Moravu, kdy zabránili jeho destrukci a otevření německé fronty z týlu bojovníky Carbonu u Stavěšic, kteří pak šli do dalších útoků společně po boku vojáků Rudé armády, si tak Bogatajovi muži zabojovali i v klasickém, frontovém boji. Skupina R3 Alfa dokonce sama s nemalými ztrátami odrazila útok německého praporu. I jinde po přechodu fronty Carbon bojoval po boku spojenců, třeba Rumunů z divize Dobrudža, se kterými obsadil za cenu 6 padlých a sedmi raněných oblast kolem Popovic. Při boji docházelo v řadách Němců k válečným zločinům. Zraněn byl i velitel skupiny Popovice, kterého pak rumunská armáda za projevené bojové mistrovství vyznamenala vysokým řádem „Hvězda statečného rytíře“. Zranění v závěrečných bojových operacích utrpěl při pronásledování Gestapem i sám Bogataj.
psali jsme: Čechoslováci proti samurajům: neznámá, ale slavná historie II. odboje na pacifické frontě
Ani po skončení války ale Bogataj se Šperlem neměli klid. Záhy po únorovém převratu museli oba znovu odejít do zahraničního exilu. Bogataj se stal jedním ze zakládajících členů protikomunistického odboje. Jeho zpravodajská skupina ve spolupráci s americkou CIC cvičila a vysílala do Československa kurýry – agenty, Jaroslav Šperl zase krátce před pádem komunismu už jako občan USA přijel do Prahy za svými kamarády z války, a zpět tajně odvezl rukopis diplomové práce o našich západních paravýsadcích „Bylo málo mužů" historika Jiřího Šolce. V jejím doslovu Jaroslav Šperl napsal: „V našem národě byly doby, kdy mladí muži, kteří měli radost ze života, kteří zpívali, smáli se a milovali, šli tam, kde naděje na přežití byla odhadována na tři měsíce.“ Skvělý československý voják Jaroslav Šperl zemřel 11. Dubna 2005, jen pár dní před výročím svého seskoku do okupované vlasti.
A František Bogataj? Ve Spojených státech se vypracoval na viceprezidenta Americké národní banky. Do vlasti se ale - ani po pádu komunismu - už nikdy nepodíval: Čechům přestal po svých zkušenostech s komunismem věřit. Tvrdý sekáč Bogataj zemřel 4. února 1999 v USA.
Nepřehlédněte na Security magazínu: Defence - tanky, lodě, letadla, obrněné vozy. Jaké jsou nejnovější trendy ve zbrojním a obranném průmyslu? S námi víte více
Zdroje: J. Šolc: bylo málo mužů, memoáry Fr. Bogataje, J. Marek: Muži z Ringway